Shape Of You

I. Kapitola

Ahoj :) vítám vás u mého nového příběhu, přede se chci omluvit za chybky a asi špatnou přehlednost kvůli tolika postavám, ale já to beru jako výzvu a budu se snažit vám to jakkoliv ulehčit. Proto budou kapitoly vycházet střídavě z pohledu Blairových a z pohledu Ethana a Mamorua :) Každá lichá patří Blairovým a každý sudá kapča je zase Ethana a Mamorua

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Datum: 29.května 2017, pondělí
Začal řvát budík na celý pokoj. Zase pondělí...
"Brácha, vstávej...a vypni tu blbou věc..." zabručel jsem do polštáře a ruku spustil ze své horní palandy dolů, kde byl můj bratr Rei. Zase nevypnul budík na jeho mobilu...Dneska je zase škola, jenom doufám, že nepřijdu pozdě, nemám náladu moc vstávat brzo. Co vlastně dneska máme? Škola pro Alfy je dlouhá, trvá 10 let, až do 25. Zahrnuje v sobě tak střední tak i vysokou.

"Jo, promiň....zapomněl jsem ho vypnout, když jsem se vzbudil..." špitl jsem a vypl budík na mobilu. Prsty jsem se dotkl jeho teplé dlaně a jemně se jí chytil. Chvilku bylo ticho, ticho mám rád, ticho je fajn, ale pak mě pustil a skoro spadl z postele. Také jsem se vyhrabal z peřin a šel se za ním obléct. Marco mi hodil oblečení a sám si vzal skoro stejné.

Spokojeně jsem si spal, když jsem uslyšel ze sousedního pokoje randál a poté hlasy dvojčat. 'Tak už jsou také vzhůru...Měl bych také, nebo na mě Marco vlítne, co se tu sakra válím a ať padám z postele.' pomyslel jsem si a protřel si oči. Moc jsem toho nenaspal, zase jsem byl po nocích za holkami. Protáhl jsem se a vstal. Musel jsem někde v bordelu mého pokoje najít alespoň trenky, vysvlékl jsem se úplně přes noc, takže tu někde byly, ale už nevím kde.

"Basile! Jsi už při vědomí?!" zabouchal jsem na sousední dveře. Odpovědí mi bylo zlostné zabručení, že jakože jo a ať táhnu. Jenom jsem se uculil a sešel na snídani.
"Dobré ráno..." zabručel jsem na rodiče, kteří už byli přítomni.
"Dobré ráno, Reii." oplatila mi mamka a chtěla mě políbit, ale já se vyškubl.
"Jsem Marco. Mám žluté oči." řekl jsem naoko uraženě, ale poté jsem jí dal pusu na tvář a usadil se na své místo, po otcově pravici jakožto nejstarší z jeho synů.

Dorazil jsem jenom chvilku po Marcovi a beze slov si sedl po jeho levici. 
"Dobré ráno Reii." pozdravil mě otec a povzbudivě se usmál. Celý rudý jsem mu úsměv oplatil a pod stolem si chytil ruku Marca. Basil se přišoural a bez pozdravu si sedl naproti mě, vynechajíc místo matky.

Ani jsme nezdravil, stejně to nikoho nezajímá. Jenom jsme koukal, jak se Rei zase teple lepí na Marca, který se o něčem baví s otcem. Matka byla v kuchyni a dělala mi jídlo zvlášť. Nejsem upír jako oni a proto musím mít jiné jídlo. Bez krve nebo lidského masa, obyčejné lidské.
Ticho, které jsem musel držet, mě velmi nudilo, takže se moje noha pohnula a kopla zasněného Reie do holeně. 

"Au!" vylítl jsem od stolu a zakopl o židli, která se převrátila a mě tak poskytla místo měkkého sedáku tvrdé přistání na zemi.
Nechtěl jsem žalovat,že mě Basil kopl, a tak jsem se jen začervenal a vrátil vše do původního stavu. Zase jsem si ukořistil bratrovu dlaň a nechal jí, ať mě hladí po stehnech.
'Byl to Basil, že jo?' ozval se mi v hlavě bratrův telepatický hlas. Nepatrně jsem kývl. Jako jednovaječná dvojčata jsme měli nejenom silné pouto, ale také i mnoho společného.  také jsme uměli telepaticky komunikovat i bez tréninku. 

"Basile, nech Reie být. Vyděsil jsi ho." napomenul jsem klidně mladšího bratra. Jenom na mě vyplázl jazyk. Povzdechl jsem si.
"Nech si ten jazyk pro jiné případy. Třeba ta milostná eskapáda ze včera na dnešek, že?" ušklíbl jsem se. Jazyk mu ochabl a on vykulil oči.

"Co ty o tom můžeš vědět?!" zavrčel jsem po něm. Jenom pokrčil rameny a pustil se do svého jídla plného krve a masa. Normálnímu člověku by se asi zvedl žaludek, ale ne mě. Jsem zvyklý a těším se, až mi bude 18. To budu moct odsud vypadnout a dělat, že k téhle divné rodině nepatřím. Prohlédl jsem si celé osazení stolu. Otec byl vysoký jako dvojčata, měl jasně zelené oči, které jsme po něm podědili s Reiem a krátké, tmavé vlasy. Mamka, která už ke mě usedla a taky mi přinesla jídlo, měla dlouhé vlasy úplně stejné barvy jako tři její děti, ale její oči zelené nebyly. Byly tmavé a pronikavé, přesto hodné a milé.

Když jsem dojedl, počkal jsem i na Reie. Bylo docela typické, že na něj nebo i občas na mě Basil vyjížděl a provokoval. Já byl již uvyklý, ale Rei, citlivá dušička, moc ne.
'Počkám na tebe v pokoji.' řekl jsem dvojčeti myšlenkou a odešel. Uslyšel jsem, že i otec se zvedá od stolu a jde se chystat do práce. 
Táta byl silný Alfa a pokud vím, měl mnoho Omeg. Mamka o tom věděla, to dozajista, ale neřešila to. Oba rodiče, ač nás nevychovávali jako jiné rodiny do pýchy, si drželi staré tradice a tak každý měl pár Omeg, kterým zajišťovali přežití.

Chvíli po Marcovi jsem dojedl i já a pomohl mamce, která mě odměnila úsměvem a polibkem na tvář. Usmál jsem se stydlivě, ale byla jedna ze dvou osob, před kterou jsem se tolik nestyděl.
"Jsi zlato, Reii." šeptla a nechala mě jít do pokoje, kde už na mě čekal Marco s oběma batohy do školy. Měl jsem školu rád, učení mi nevadilo a nebylo to tak zlé. Před odchodem z pokoje jsem Marca obejmul, jako každý den. Takové moje soukromé povzbuzení vůbec vyjít do toho zlého světa.

S povzdechem jsem se odšoural k sobě. Jenom jsem od někud vyhrabal tašku do školy a vydal se do koupelny, kterou jsme měl hned vedle pokoje. Za mnou se ozvaly hlasy. To dvojčata šla do své koupelny. Jenom jsem protočil panenky a dál si drhnul zuby. Nechápu, že mě Marco takhle práskl a jak o tom ví.
'Umím číst myšlenky, hňupe. A taky tě bylo slyšet bráško, jak se sápeš do okna. Máme přeci pokoje v patře a ten strom taky dělá hluk.' ozvalo se mi v hlavě posměšně. Radši jsem jen zavrčel a už na nic nemyslel.

Když jsem se přesunul za Reiem do naší koupelny, ještě jsem usměrňoval myšlenkami Basila. Ne, že bych ho neměl rád, ale je prostě drzý a rodiče na něj nestačí, ikdyž ho trestali opravdu festovně. Vždycky jim buď pláchl nebo si něco vymyslel.
Zabral jsem se do čistění zubů, když mi Rei, už hotový, začal rozčesávat vlasy.
"Dhíky." zabublal jsem s pusou plnou pěny, když mi je svázal stejně jako měl on sám. Rei byl hodně tulivý a mě to nevadilo, takže když na mě zezadu nalehl, ignoroval jsem to a dočistil si zuby. Čas jít do toho ústavu, který se úředně nazývá "Soukromé studijní gymnázium a vyšší škola pro Alfy".