Shape Of You

XX. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Ráno jsem se vzbudil v hřejivém objetí staršího brášky. Viděl jsem Arona a...Basila?! Vymrštil jsem se a sledoval, jak klidně spí jako pes na Diegovi, který ho ze spaní objímá jako má objímat nás, ne jeho. Snad my jsme jeho bráchové, ne on! Chtěl jsem zakročil, ale riskovat hněv nejenom Diega, ale i Arona, který byl proti mě, takže jsem raději otráveně vsta a udělal čaj. Ale jenom pro své sourozence, na Basila upřímně kašlu.
"Dobré ráno..." po nějaké chvíli se ve deřích do kuchyně, tedy spíš místnosti, která byla něco jako kuchyně, protože tu bylo ohniště, objevil rozespalý Basil.'"hmm..." zavrčel jsem nevraživě a nevšímal si ho.
"Co jsem ti udělal, že mě nemáš rád?" zeptal se opatrně.
"Mě nic ublížil jsi Reivoi." odsekl jsem.
"Ale já to chci napravit! A upřímně..." bránil se. Upřímně....?

Celý den pro mě vypadal najednou jinak. Mohl jsem být volný a nestrachovat se o nic. Většinu peněz, co nám zbyla, okolo 40 000, jsem uložil do 'sejfu', k čemuž soužila kovová bedýnka zakopaná na malinkaté zahrádce, kde jsme pěstovali nějakou hnusnou zeleninu, ze které jsme měli alespoň nějaké vitamíny a jiné živiny. Za zbytek, těch pár tisíc, jsem narychlo pořídil nějaké oblečení, jídlo a vybavení do domácnosti. A také několik těhotenských testů.
"Mami...?" po nákupu jsem šel za mamkou, která akorát vařila jídlo. Konečně teplé jídlo, které není odporná polévka ze zeleniny a zbytků.
"No... tady..." podal jsem jí několik testů.
"Děkuji, jsi zlatíčko...zkusím si je co nejdříve to jen půjde." usmála se a objala m.
"Jo, dobře." souhlasil jsem a také jí objal.

Když došel i Diego a Aron, dělal jsem jakoby nic. Basil vyrazil do školy a my na obchůzku, jenže Diego zamířil rovnou do obchodu.
"Co blbneš?" sykl jsme po něm a zatáhl ho za ruku, ale ukázal mi peníze.
"Tys je vzal Basilovi?!" vyhrkl jsem zděšeně.
"Ne, dal mi je na jídlo." usmál se a šel koupit normální jídlo, žádné zbytky.
Z těch jsme mohli uvařit vydatné vegetariánské jídlo a když došel i Basil, který byl najezený ze školy, mohli jsme se najíst. Bylo to výborné!
"Vy nejíte maso?" zeptal se nás nováček.
"Ne, jsme vegetariáni." zavrtěl hlavou Diego.
"Naše žaludky nejsou zvyklé trávit maso, takže můžeme jenom zeleninu a ovoce a tak. Vajíčka a tak jsme ale měli, třeba holubí a tak. Takže pouze maso, to je tady poměrně...vzácné." vysvětlil mu Aron.
"Aha...Taky nemám rád maso, jí ho všichni, jenom...mě už se trochu přesytilo." pokrčil rameny.
"Tak...zkus to s námi, když to nepůjde, nepůjde a klidně si tu to maso jez." nabídl mu Diego.

Po obědě jsem si začal chystat věci do práce. Heat jsme naštěstí dost krotil a navíc - v Omega chudé čtvrti přes den nenarazíte na žádné Alfy, takže to bylo v pořádku. A můj pach heatu se v záplavě jiných, kteří jsou na tom stejně a nemohou mít supresiva, velmi dobře ztratí.
"Budu muset jít..." šeptl jsem mamce po páté hodině odpolední.
"Dobře...Hlavně se opatruj, prosím." šeptla
"Neboj se, budu." souhlasil jsem a vyrazil.

...o několik hodin později, v 'bordelu'...

"...Takže, opět počáteční cena je třicet tisíc! Kdo dá za našeho krasavečka víc? Támhle vidím pána! Třicep pět?..." opět jsem byl dražen večer pro nějakého zazobaného Alphu, který neví, co se svou hordou peněz a nenapadá ho nic lepšího, než to strčit do nevěstinců.
Moje cena vyšplhala na 76 500, což byla konečná cena. Bylo to sice méně, než včera, ale stále to bylo moc. Povzdechl jsem si a prohlížel si svého kupce. Už od pohledu jsem se ho bál. Byl cítit velkou silou a mocí. Dneska to nebude nijak příjemné, ale pokud budu dobrý, třeba něco i přihodí.

Basil si s námi navykl téměř ihned na naše jídlo. Vyhovovalo mu. Byl večer. Aron, Diego a Basil spolu vedli veselou debatu a já seděl na okně a koukal, de co lítá. Byl jsem uražený, že si všímají jeho, takového podlejzáka a ne mě. Jo, žárlil jsem. Za Reiem jsem nemohl, prý tam byla jeho rodina a kdesi cosi. Ale mohu za ním zítra, což je dobře. Chudáček Rei...Z mého rozjímání mě vyrušili zvuky sirény. Kluci zmlkli a naslouchali. Viděl jsem v dálce světla policie. Museli si jet pro Basila, mířili sem.
"Ethane! Co to je?" zavolal Diego. Zaváhal jsem. Takhle se mohu zbavit Basila...
"Nevím! Nevidím to!" zavolal jsem a dělal, že se to snažím vidět. Policie rychle přijela a vtrhla dovnitř. Nejenom, že zajala Basila, ale i nás.
"Takže kdo je odpovědný za to, že tu byl?!" řval na nás nějaký Beta policista. Nátlak nás donutil mluvit, ale Diego byl rychlejší.
"Já! Já ho sem vzal!" vyhrkl se slzami v očích.
"Zatýkám Vás tedy za napomáhání k útěku mladého šlechtice!" zařval, nás pustili, opadli Diega a Basila a odvezli si je.
"Diego!" rozběhl jsme se za autem, ale Aron mě dohnal, povalil k zemi a držel na ní, dokud se neztratili mezi budovami.
"Musíme mu pomoct! Musíme!" brečel jsem a vztekal se.

Muž si mě surově odvedl ke svému auto. Došlo mi, že on si mě asi může i na tu noc vzít. V autě mi ale natáhl přes hlavu kápi, abych neviděl, kam jedeme. Podle světel, která jsem rozeznával, jsme poznal, že jsme museli být v Alfa čtvrti, protože to tu bylo hodně osvětlelené oproti spoře osvícené čtvrti Omeg.
Drsně mě vyvlekl z auta a vedl nějakým domem do sklepa. Když mi strhl kapuci, uviděl jsem pokoj zařízený podle majitelových choutek. Už jenom podle prvních pár hračiček jsme poznal, že tohle nebude žádný romantik, jako ten včera. Nasucho jsem polkl a chtěl protestovat, ale už jsem byl vysvléknut do naha a oblečen do černého oblečku s mnoha zipy a řetězy, kterými mě přivázal ke sloupu. Nepromluvil zatím ani slůvko. přes pusu mi dal náhubek jako mají vzteklí psi a kolem krku pevný, kožený obojek připevněný k jeho vodítku. Nesouhlasně jsem se oklepal, až řetězy zacinkaly jako zvonečky.

"To je nemožné, nejde to!" uklidňoval mě, ale dlouho mi to nevydrželo. Poprvé v životě jsme viděl Arona plakat. Schoulil se mi v náruči a brečel. Byl velmi pevně vázaný nejen na mě, ale i Diega a když nám ho vzali, byli jsme oslabení. To on se o nás staral a bez jsme vyřízení. Navzájem jsme se uklidňovali.
"Co bueme dělat?" zeptal jsem ho.
"T-to nevím. Mohou ho uvěznit na několik měsíců, možná rok. To nepřežijeme bez jeho pomoci. A kauci složit nemůžeme, nemáme na to peníze." šeptal tiše, naprosto zničeně.
"Kauce....já ty peníze seženu." nabídl jsem se hned.
"Nemyslím, že seženeš takhle na rychlo práci. Kauce se musí složit do 72 hodin od přijetí do vazby..." odporoval.
"Ale seženu peníze. A je mi jedno jak, ale seženu." řekl jsem rozhodnutě. Basil může za to, že nám vzali Diega a tak tu kauci zaplatí on. Zaplatí za mého bráchu!

Už předem se omlouvám za chyby, píšu to ze školy :D tahle kapča mi zabrala asi 30-35 minut, normálně si jí doma natahuju i na dva, tři dny xD tak doufám, že se vám líbí :)