Shape Of You

LIII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Šel jsem hned za Ethanem, když jsem uviděl, jak z křoví vychází několik kluků. Dohnal jsem ho, předběhl a strčil za sebe. Zaměřili se na Ethana a hned jak mohli, koukali mi za záda.
"Koukejte! Omega a brzo v heatu!" povídal jeden. Musel to být hodně, hodně citlivý Alfa, protože musel cítit, že Ethan se blíží k období heatu. To moc Alf neumí.
"Pravda, pravda!" povídal hned druhý a až příliš přiblížil svůj rypák k Ethanovi. Než jsem ale stihl zareagovat, Ethan mu jednu vrazil pěstí do oka. Jen jsem zamrkal.
"Padejte ode!" zařval vztekle, strčil mě za sebe a už šel po druhém, který dostal jednu pořádnou pecku do nosu. Zbytek utekl. Ethan za nimi ještě vrčel a posílal jim nadávky. Pak se otočil na mě a usmál se. 
"Ochránil jsem tě." prohlásil hrdě.
"Jo..." šeptl jsem a taky se plaše usmál. Došel ke mě a objal mě jako plyšáka. Také jsem ho objal.

"Tak...pojďte za mnou špunti, půjdeme někam stranou a trochu se seznámíme..." řekl jsem trochu nervózně. Děcka mě následovala jako housata. Dovedl jsem je na jednu lesní mýtinku, tam si sedl a vyzval je, ať si sednou do kruhu.
"Pojedeme postupně, každý se nám trochu představí, ano? Já začnu." usmál jsem se na ně. Odkývali mi to.
"Tak já jsem Basil, jsem Beta a po následujících deset dní budu vaším vedoucím. Je mi 17, ale za měsíc 18. Mám dva bráchy, dvojčata, jsou starší." nějak jsem se stroze představil a podíval se na děvčátko po své pravici. Byla nejmenší ze všech, malá Beta pravděpodobně. 
"Já jsem...Lis a je mi osm. Mám dvě sestřičky, které jsou mladší, a taky brášku, Alexe. Jsem taky Beta." špitla tiše. Usmál jsem se na ní povzbudivě. Hned mi došlo, že tohle bude malý introvert a že bude trochu těžší jí začlenit. Měla zrzavé vlásky a tmavě modré oči jako studánky hluboké.
"Já jsem Bet, je mi devět a mám pět sourozenců. A také jsem Alfa." usmála se zářivě blondýnka s tmavýma očima po směru.
"Já jsem Alex a Lis je moje sestřička. Je mi deset a jsem Beta jako moje sestra." promluvil hned vesele chlapec, který byl na řadě. Měl stejně zrzavé vlasy jako Lis, ale oči měl světlejší. Poznal jsem, že tohle bude něco jako Marco a Rei - extrovert a introvert. S tím mám díkybohu zkušenosti.

Po dni stráveném s otcem v práci jsem byl nadmíru vyčerpaný. Sotva jsem se doplahočil z auta do postele, ani večeři jsem nechtěl. Smutně jsem si přeměřil očima Reiovo prázdnou postel. Vážně mi chybí...Nikdy jsem si nemyslel, že bychom se snad na tak dlouho odloučili. Vždycky jsme si říkali, že spolu budeme i bydlet, nebo minimálně kousíček od sebe. Teď je pryč, má partnera a já ne. Bydlím u rodičů, chybí mi ještě dva roky školy a můj vytoužený mě nejenom nechce, ale taky už brzo bude právoplatně patřit bratranci, kterého ze srdce nenávidím. Ten ho možná i umučí, chudáčka...A já nemohu nic dělat. Vůbec nic...Myšlenky na spánek mě přešli, když jsem si vzpomněl na Mamorua. Jak se asi teď má? Co mu ten parchant udělal?
Zničehonic jsem dostal nápad - vydal jsem se za jeho mamkou.
Zaklepal jsem na dveře. Otevřela mi a zamrkala překvapením.
"Dobrý den..." usmál jsem se trochu hořce. Jen mi kývla na pozdrav a ustoupila, abych mohl dovnitř.
"...Mamoru tu byl naposledy, když...si bral nějaké své věci. Pořád ho drží na takovém obojku s vodítkem. Bylo mi ho moc líto, navíc..." nadechla se a vydechl.
"Bojím se, že se právě od něj dozví pravdu."
"Pravdu? Jakou pravdu?" zopakoval jsem nahlas.

Pomalu jsme se vraceli na pokoj.
"Tak kam bys zítra chtěl? A ne, žádný alkohol, alespoň dokud jsem tu já." zeptal jsem se ho a nevynechal tu část, kde se zmiňuji o mém zákazu alkoholu. Nechci, aby měl průšvih.
"Hmm...já nevím, mě je to opravdu jedno..." zabroukal.
"Tak já něco vymyslím. Nevadilo by ti, kdybych se dneska vrátil vyspat domů?" pokýval jsem hlavou, zastavil na prahu jeho pokoje a sledoval, jak se zase zachumlává do postele.
"Ne, v pohodě." usmál se.
"Udělám si tu rozlučku se svobodou." zakřenil se.
"Tak jo...Zítra ahoj." oplatil jsem úsměv a vydal se pryč. Minul jsem se s mě povědomou ženou, která tu pracovala jako sestřička. A byla dokonce Alfa...
"Promiňte..."zastavil jsem jí.
"Ano?" usmála se.
"Neznáme se?" ujišťoval se.
"Myslím, že tomu tak bude. Ty jsi Marco, že?" 
"Marco je můj bratr, jsem Rei. A Vy?"
"Klidně mi tykej. Jsem Kath. Můj přítel se přátelil s tvým bratrem, ale...zemřel." to poslední spíš polkla.
"Ano, já...já vím. Upřímnou soustrast." šeptl jsem. Jen kývla.
"Chtěl jsme se zeptat...ty jsi Alfa, že? Jak ti teda umožnili tady pracovat rodiče? Já bych chtěl být taky doktor..." zeptal jsem se.
"Nemám rodiče, zemřeli při autonehodě, když jsme byla malá. Vyrůstala jsem s Jamesem, takže odmala nás oba vedli k doktořině." usmála se. Pokývl jsem a rozloučil se.

"Tak já jsem Bara a jsem tady jenom proto, že musím. Jinak jsem Omega, jak můžete vidět, a je mi 11. Mám staršího bratra." začala jako další holka. Ta měla hnědé vlasy a světle modré oči.
"Jsem Sam, jsem Beta a je mi deset. Nemám sourozence." pokračoval blonďák s hnědýma očima. Snažil jsem se pečlivě zapamatovat každičké jméno a podrobnost. 
"Já jsem Zack, je mi devět, jsem Alfa." povídal hned statečně další. Měl jako jediný tady černé vlasy s tmavýma očkama. Poslední byl chlapec po mé levici s brýlemi, za kterými jsem viděl světlé oči ladící s blond vlasy.
"Jsem Ted, je mi jedenáct a mám sestru. Starší o 6 let, 3 měsíce a 4 dny." řekl konečně po krátké odmlce.
"Tak jo, dobře...snad si zapamatuju vaše jména." usmál jsem se a rychle vymýšlel, co teď.
"Mohli bychom...se ještě lépe trochu seznámit...."

...o dvě hodiny později...

Po několika seznamovacích hrách přišel čas vydat se na oběd. Všem jsem rozdal číslo, jakým se budeme počítat - já jsem nula a oni jsou postupně jedna, dva, tři a tak dále. Celkem bychom tak měli napočítat do sedmi. Chodili za mnou jako kachňata a tak se to dalo.
Došli jsme k jídelně. Byli jsme tu první, tak jsme hned zamířil ke vchodu, když se přede mě někdo postavil. Samozřejmě jsem do něj vrazil a moje grupa do mě.
"Kampak, kampak špunti?" uculila se ta hora sádla a masa, co mě zastavila. Zvedl jsem oči a viděl, že se dívám na dvoumetrového cápka. Za ním stálo několik dětí a culilo se na ty moje.
"Jdeme na oběd, tak laskavě přesuň tu tvou šunku stranou, byli jsme tu první." odsekl jsem a chtěl ho obejít, ale nevyšlo to.
"Takhle mi říkat nebudeš zelenáči. Nebo bych měl říct snad - červenáči?" zazubil se.
"Můžeš mi říkat třeba tak, jak se jmenuji - Basil." řekl jsme pohotově. Bylo vidět, že špekoun chtěl ještě něco namítat, ale přišla ta sexy kost a odvedla ho do jídelny. Jen jsem koukal na její zadeček...
"Už půjdeme na jídlo?" zatahala mě za rukáv malá Lis.
"Jasně, pojďme." usmál jsem se a vešel tedy do jídelny.

Další kapitolka je na světě :D doufám, že se líbí :) 

Marco se pravděpodobně dozví pravdu o Mamoruovi, jak na to podle vás bude reagovat? A zvládne se Ethan měřit s neznámým 'vyzyvatelem'? A co ta 'sexy kost'?
Jinak moc děkuji za 2,5K čtení a 685 hlasů :3 úžasné :)