Shape Of You

LXXXVII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Jenom jsem spal a brečel, ani moc jíst jsem nechtěl. To se ale změnilo, když přišel Basil. Celý zářil, jako sluníčko. Zvedl jsem oči od probrečené postele obklopené kapesníky a vzlykl.
"Tebe těší, že...že se naši rozvedou?" zakňoural jsem.
"Nerozvedou." zakroutil hlavou a odhrabal z mojí postele kapesníky, aby si sedl ke mě.
"Jak to myslíš...?" zeptal jsem se.
"Protože...ta malá, která je ten klín, není táty."
"Jak to ty můžeš vědět..." zabrumlal jsem a otočil pohled jinam, do země.
"Je to jednoduché. Jaké má táta vlasy?"
"H-hnědé..."
"A ta malá rudé. Pravda, rarita rodiny, ale táta se sem přiženil, není Blair od narození přeci a není takový jako my, je to brunet." vysvětlil. Zvedl jsem oči. 
"Vždyť...no jo...ale to je tak lehké, to to nikoho nenapadlo...?" zeptal jsem nevěřícně.
"Ne, protože paní Efrenová byla tátova Omega a proto se to předpokládalo. Sama je černovláska." usmál se. Chvilku jsem na něj zíral jako bacil do lékárny, ale pak se mi po tváři rozlil úsměv a pevně jsem ho objal.

Jakmile mi vše Basil vysvětlil, běžel jsem s tím za tátou. Skoro jsem rozrazil vchodové dveře, naboural jsem do stěny a vtrhl do obýváku. Našel jsem ho tam, spal opřený o stůl ve spoustu papírech. Jeden jsem vzal do ruky. Rozvodové papíry, naštěstí zatím neplatné.
"Tati...Tati, vstávej." zatřásl jsem mu ramenem. Vypadal hrozně.
"Co se děje, Rei..." zamžoural na svět.
"Dobré ráno, teda spíš večer. A jsem Marco, už by jsi se mohl naučit nás rozeznat." trochu kysele jsem ho opravil, ale hned pokračoval.
"Tati, tebe nenapadlo, že ty máš hnědé vlasy?" zeptal jsem se. Rozespale se přejel prsty po vlasech a podle jeho výrazu jsem věděl, že mu to začíná docházet.
"Takže nejsi otcem té malé, protože matka má černé vlasy a ty hnědé...ano, taková barva, jakou mám já nebo Rei a Basil, to je sice pouze u Blairů, ale ty nejsi Blair." usmál jsem se na něj. Nejdřív se pousmál, pak se mu zaleskly oči nakonec vyskočil ze židle, popadl mne kolem ramen a pevně mne objal.

"Mamka to ví?" zeptal jsem se ho. Zakroutil hlavou a pokynul jí ke dveřím, abych jí to sdělil já sám osobně. Vypálil jsem z pokoje, v podstatě schody spíš skutálel než seběhl a vrazil do mámina pokoje, kde stále povzlykávala do pokoje a trhala rodinou fotku. Opatrně jsem k ní přišel, sesbíral kousky a prohlédl si je. Každý z členů byl pečlivě odtržený a táta byl i značně zmuchlaný.
"Mami...nebreč." usmál jsem a opatrně před ní položil trhance fotky. Tátu jsme nezapomněl trochu vyrovnal prsty. Než jsme začal, na pár minut jsem jí objal. Z pár minut se stala skoro hodina, protože brečela a brečela. Jenom jsem jí hladil po zádech a trpělivě čekal, až bude schopná mne poslouchat.
"On...on mi něco slíbil..." vzlykala.
"Ale...vždyť to nemůže být jeho dcera."
"Proč ne...?" nevěřila. Nadechoval jsem se k pokračování, když do pokoje vrazil udýchaný Basil.
"Reii! Mamoruho mamku zítra pustí!" vyhrkl vesele.

Rei mne spražil pohledem.
"Aha...promiň, ona to ještě neví..." ucouvl jsem. Mamka akorát zaštkala, ale zvedla oči.
"Co nevím?" otočila se na mě.
"No...že to není tátova dcera..." uculil jsem se mírně ztrapněně.
"Je...sám mi to říkal..." zase schovala oči do Reiova ramene.
"Mami, ona má sice rudá vlásky, ale to přeci není po tátovi. Vždyť tu barvu máme po tobě." vložil se do toho opatrně Rei. Mamka sebou škubla a začala si prohlížet konečky svých vlasů.
"A-ale...." zamžourala.
"Všechny zmátlo to, že je tátova Omega a brali jsme to automaticky tak, že s ní to dítě má on, ale ona byla nucená se prodat nějakému našemu příbuznému, aby uživila rodinu. A náhodou to bylo v době, kdy k ní měl táta přístup." vysvětlil jsem tak, jak jsme to pochopil od Arona. Který zítra bude schopen provést test otcovství, protože mu to jeho kantoři ve škole dovolili na jejich přístrojích.

"Nemusíš mne zase umačkat..." zakňoural jsem a vykroutil se mu.
"No jo, promiň...Cyrus - teda máma - to už ví?" vyzvídal.
"S velkou pravděpodobností ano." usmál jsem se na něj. Asi jsme další drtící objetí měl čekat...
Jakmile mne pustil, hned byl rozhodnutý, že půjde za teď už cizí dcerou svojí Omegy. To jsem mu vymluvil s tím, že teď ho tam asi těžko pustí.
Byl jako malé, natěšené dítě. Byl hyperaktivní, hned všechny rozvodové papíry spálil na popel. Jenom jsme seděl na gauči a sledoval, jak se špatné rozhodnutí mých rodičů mění na prach, který stačí fouknutím odvanout pryč. Kéžby byly všechny problémy takhle jednoduché. 
Někdo vešel, poznali jsme to s tátou podle zvuku dveří u vchodu. Do pokoje vešel Basil, celý zadýchaný a zpocený.
"Mamoru...Mamoru už to ví..." kašlal a snažil se popadnout dech.
"To jsme rád..." usmál jsem se.
"A jeho matku zítra pustí domů...S Aronem jsme za ním byli..." opřel se o futra a zničeně zaklonil hlavu.

Marco se na mě usmál. Usmál jsem se taky a zvedl palec. Pak jsem se odplazil nahoru vysprchovat a zalezl do postele. Marco musel jít později, protože ikdyž jsem usnul až po několika hodinách, stále jsem ho neslyšel jít ani nahoru.
Ráno jsem se vzbudil velmi brzy. Byla neděle. Musel jsem se nachystat do školy, ale zároveň taky vyrazil za Mamoruem.
Vyšoural jsem se z postele, šel ke skříni, oblékl se a chtěl jít dolů, že si udělám snídani, ale cinkl mi mobil se zprávou.
Byla to zpráva od Ethel. Že prý mi musí něco říct. Napsal jsem, že nemám s ní o čem mluvit, že kvůli ní jsem málem přišel o někoho blízkého - nemusí vědět o koho - a že nemáme společné téma. To, co napsala potom, mi vyrazilo dech. Leknutím jsem si sedl na zadek, upustil mobil a vykřikl šokem. Do pokoje vtrhl Marco.
"Co se děje, brácho?" vyhrkl a přiskočil ke mě.
"Po-po-podívej se sám...To je ta holka, se kterou jsem spal na táboře..." podal jsem mu mobil. Přečetl si to jednou, pak podruhé, to už zvedl obočí, pak potřetí nahlas a nakonec to pošeptal počtvrté.
"Ty jsi takový exot..." plácl rukou do čela a sedl si vedle mě na zem. 
"Jo, to...to jsem...." zamumlal jsem.
"Co teď jako hodláš dělat?" otočil na mě hlavu.
"Já...já nevím, vždyť ani nemám práci..." zakroutil jsem hlavou a zíral do blba.

Jenom jsem tam seděl vedle něj na zemi, v ruce jeho mobil s tou zprávou, co mu právě musela změnit život a přepnout ho z módu teenager do dospělého. Ne ta obyčejného dospělého navíc.
"Měl...měl bys to říct Aronovi, nějak opatrně..."
"Jo, to měl..."
"A rodičům..."
"No..."
"A...asi si sakra rychle najít práci, máš jenom...no, pár měsíců..."
"Já vím...čtyři..." ukázal mi na prstech.
"Gratuluji ti...budoucí taťko." zvedl jsem se na nohy a podíval se na něj. Ve zprávě se psalo, že Ethel s ním otěhotněla a čeká jeho dítě. A že si ho bude muset vzít on, že se o něj nemůže starat kvůli kariéře. Po očích mu stekla slza.
"Říkala, že bere prášky..." zakňoural.
"A ty blb jsi jí to věřil." trochu jsem  do něj kopl a zakroutil hlavou. Idkyž jsem s holkou nespal, bylo mi jasné, že prášky nestačí.

Jsme nemocná, takže mám konečně čas napsat další kapču :D 

Co říkáte na vývoj situace? :O Jo, to Basilovo dítě bylo docela dlouho plánované, proč myslíte, že jsem tam nastrčila Ethel jako živý inkubátor, co? :D No, každopádně...teď je v příběhu nějaký ten listopad, takže v březnu můžeme očekávat maláho Basiláčka (Basilka, nevím jaká je zdrobnělina jména Basil), takže do té doby si můžete tipnout pohlaví :D a počet :O Basilovo dítě není jediný zvrat...k dobrému se obrací malá sestřička Mamorua, ale k horšímu Erasmův stav. Co myslíte? Lže o zdravotním stavu Darwina?  Uzdraví se jediným zatím známý Almega? Nebo je po něm veta?
Budu ráda když mi napíšete váš názor do komentářů :)