Shape Of You

LX. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Večer jsem si lehl do postele, ale dlouho mi to nevydrželo. Mnul jsem v prstech lahvičku s jedem. Mám? Nemám? Budu hodně riskovat...
"Tak...? Jak jsi se rozhodl?" ozvalo se ode dveří. Cukl jsem sebou.
"Darwine...lekl  jsem se..." posadil jsem se na posteli a pohlédl na něj. Došel ke mě a sedl si hned vedle. Objal jsem ho a on mě.
"Musíš ven..." šeptl. Ošil jsem se.
"Já...já nevím jestli chci riskovat..."
"Co tím myslíš?"
"No...potkal jsem někoho, kdo zkusil jít ven a...no, potrestali ho..." zakoktal jsem se při té vzpomínce. Uřezali by i mě ocásek? Omotal jsem si ho kolem nohy a sklopil ouška.
"Cože...?" nechápal.
"No...já nevím jak se jmenuje..."
"O to nejde...ale...nikdy nikoho nepotrestali, neví, že jim unikají Omegy."

"Reii!" vykřikl jsme slastí když jsem skončil pod ním. Cítil jsem, jak se rychle a docela zuřivě sune rty po mém těle. Naskočila mi husina vzrušením. Ucítil jsem ho už u podbřišku. V příští vteřině už ale na svém přirození. Zavřel jsem oči a slastně se soustředil pouze na jeho jazýček, jak jezdí nahoru a dolů po celé mé délce, krouží kolem špičky a pak postupně pojímá do pusy. Ucítil jsem, jak se škube, měl stále zachovaný dávicí reflex.
"P-pomalu..." šeptl jsem. Poslechl.
"Jau...pozor na zoubky..." zakvílel jsem. Cítil jsem jeho tesáky na té jemné a velmi citlivé kůžičce. stačilo by jenom malinko zatlačit a...
Zároveň mě to děsilo, že mu stačí trochu a kousne, ale nadruhou stanou....právě mi ho kouřil Alfa z poměrně vysokého postavení! Tahle představa mě extrémně vzrušovalo, že ho mám v hrsti...Hodlal jsem tohle trochu využít...
Podrbal jsem Reie ve vlasech.
"Povíš mi, komu teď patříš?" zeptal jsem se drze. Pustil můj penis z pusy a podíval se na mě. Opřel jsem se o lokty a uculil.

"Co? Ne, já...potkal jednoho Omegu, neměl ocásek a-" ani jsem nedořekl. Darwin zbledl, pak zbrunátněl a ve vteřině mi vytrhl lahvičku. Leknutím jsme nechal pusu otevřenou, takže mi do ní nalil tekutinu. Ucítil jsem hořkou pachuť. Pak krev. Měl jsem v puse krev?
Za chvíli jsme o tom začal pochybovat. Svět se změnil...Kroutil se do neskutečných rozměrů. Spadl jsem na zem a sledoval, jak se víc a víc točí.
"Promiň Vyvolený..." objal mě ještě Darwin.
"P-choč-ch?" zachrčel jsem.
"To nebyl vůbec Omega...museli tě odhalit, je mi to líto, musíš ven už teď..." Naléhavost v jeho hlase mě lehce uklidnila.
"Až budeš venku...pověz světu o nás...otrocích pod rukou tyranů..." To byla poslední slova, co jsem slyšel. Svět potemněl. Nebyl to spánek, čistý a uklidňující. Cítil jsem svou existenci a tedy i to, že jsem při vědomí. Nebylo to bezvědomí, věděl jsem, že jsem při sobě. Možná...kóma?
Uvědomil jsem si, že jsem nahý, že se v té temnotě vidím jako za denního světla. Nebylo mi teplo, ale ani zima. Nechápal jsem...Říkal, že...že budu spát...

"T-tobě..." vydechl. Vytáhl jsem se do sedu a chytil ho za tvář.
"Správně..." pošeptal jsem a ho políbil ho.
"Teď tu budu Alfa já, ano? Ty budeš malá, skoro bezcenná Omega..." šeptal jsem dál svůdně. Pokýval hlavou. Uculil jsem se. Měl jsem velké plány - hodlal jsem si na něm vybít ty roky podřadnosti.
"Budeš mi teďka sloužit jako bychom si teď vyměnili postavení, ano? Budeš můj otrok..." při těch slovech jsem ho kousl do ucha, až jsem ucítil jeho krev. 
"Ahh! Ano!" vykřikl skoro slastí. Překvapilo mě, že nekladl odpor a že dokonce snad i souhlasil.
"Máš tu někde...lano?" zeptal jsem se. Pokýval hlavou, nahý odběhl a za chvíli mi nesl pořádné lano. Položil mi ho na klín a sedl si na zem přede mě. Jakožto 'bezdomovec' jsem byl poměrně znalý vázání uzlů, takže mi nedělalo problém lanem zachytit jeho tělo několika smyčkami do jedné velké sítě. Ruce mě svázané za zády u ramen, nemohl jimi vůbec hýbat. Jeho tělo bylo svázané dokonale - záda byla takovým spojovacím mezníkem všech uzlů, bříško se mi povedlo vyvést tak, aby tam bylo jakési okénko u pupíku. Jeho rozkrok jsem rovněž zapojil do smyčky, dvě lana vedli kolem jeho třísel na jakési nohavičky na jeho stehnech. Stačilo mi jediné zatahání a musel být u mě jako pejsek. Hruď mě svázanou kolem ramen a pod pažemi. Tvořilo to dokonalou pavučinu...Uculil jsem se, svíral v ruce konec provazu a přitáhl si ho blíž. Kousl jsem ho do spodního rtu a užívat si jeho sladkou krev. Ranka na uchu se mu už zacelila.

Chtěl jsme promluvit, ale nešlo to. Byl jsem němý - ale mohl jsem otevřít ústa a vypustit z nich zvuk, který by jinak moje hlasivky přeměnily do slov a vět. Byl jsem hluchý - ale slyšel jsem své srdce tlouct. Ťuk ťuk....ťuk ťuk...Byl jsem slepý - přesto jsem viděl své dlaně, tělo, nohy,...jenom tvář ne. Necítil jsem chuť - tedy až na hořkou a těžkou kovovou chuť krve v mých ústech. Zdálo se mi, že kdyby ústa otevřel, určitě by začala téct v proudech ven, ale když jsem to zkoušel, nic...jenom sliny. Zdálo se mi, že nám v kůži cit...přesto jsem cítil husinu a mráz, který mi projel tělem. Dokázal jsem vykročit vpřed. Nic tu nebylo, jenom nekonečně tma. Jak se budu moct probudit? Zvládnu to vůbec? Měl jsme v hlavě tolik otázek a žádnou odpověď.

"Ethie..." zavrněl tiše.
"Máš něco rozdělaného..." odtáhl jsem se od něj a roztáhl trochu od sebe nohy. Sklonil se a jazykem jezdil po mém penisu. Hladil jsem ho ve vlasech a po tváři.
"Uděláš mi dobře?" naklonil jsem hlavu na stranu a hezky se usmál. Pokýval hlavou a už už se natahoval ústy po mém penise, ale zastavil jsem ho provazem.
"E-e...neslyšel jsem."
"Jo..."
"Pořád ne..."
"A-ano..."
"...ano, pane."
"A-ano...p-pane."
"Přesně tak..." nechal jsem ho, ať mi může dělat dobře. Zatím jsme ho hladil ve vlasech a tišil svoje steny, aby to bylo takové...prostě lepší. Občas se na mě přitom podíval a udělal tak hezký pohled...Usmál jsem se na něj vítězoslavně a pohladil ho po tváři. Pustil můj penis a otřel se o mou dlaň.
"Jsi moc šikovný..." pochválil jsem ho.
"...tak pokračuj." dodal jsem poté a odtáhl dlaň, aby ho nerozptylovala.

Sedl jsem si na tu 'zem' a přitáhl nohy k tělu do klubíčka. Opřel jsem se o tu tmu okolo jako o zeď. Vzpomněl jsem si na Marca...chyběl mi, chtěl bych už být u něj. Vzpomněl jsem si na jednu písničku, co hrál v baru, než se jeho kapela rozpadla. Uměl jsem jí, protože jí hrál hodněkrát. A já na ní moc rád tančil.
"The club isn't the best place to find a lover...So the bar is where I go..." začal jsem tichounce šeptat. Překvapilo mě, že alespoň šeptat mohu.
"Me and my friends at the table doing shots drinking fast and then we talk slow ..." 
"Marco...chybíš mi..." rozvzlykal jsem se a schoulel do klubíčka omotaného ocáskem. 

Písnička, která zazněla u Mamorua se jmenuje Shape of you (ano, podle ní se jmenuje tahle knížka) a je od Eda Sheerana :)

Doufám, že se vám líbí :) Votes, comenty i reads potěší :) Rozhodně mi napište váš názor do komentářů, lépe se tak orientuji :)