Shape Of You

LXXVI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Trochu zmateně jsem je sledoval. Jaký Almega? Co to je proboha?
"Myslíte, že to vyjde? Nebylo by snazší se tam...třeba probourat?" zeptal jsem se nejistě.
"A čím?" zvedl oči Aron.
"Já nevím..." pokrčil jsem rameny.
"Ty stěny jsou tvrzené, to bys jen tak bez hluku a za krátkou dobu neprorazil." podotkl Erasmus. Zabručel jsem, že jakože no jo, a raději mlčel a vyslechl si jejich šílený plán o tom, že udělají anti-supresiva a bude vymalováno. Zaťukal jsem si na čelo a odtáhl stranou Reie. Pevně mě objal, ale stále svojí pozornost směřoval spíš k jejich zasedání než ke mě. Začal jsem tak trochu žárlit.

Otevřel dveře a uviděl mne. Zalapal jsem po dechu a trochu ustoupil vzad. Uculil se a chytil moje ramena. 
"Kampak, kampak?" zeptal  se uštěpačně.
"Chci za Marcem..." zakňoural jsem.
"To máš smůlu, chlapče. Hezky tu počkáš, dokud se neuráčí přijít. Nebo chceš abych ho popohnal, co?" strčil mě víc dovnitř. Zakroutil jsem hlavou a sedl si na matraci.
"Kde máš pouta?" zeptal se. Pokrčil jsem jen rameny.
"Jsou mi velký..." zakníkal jsem.
"No jo...buď tu." zabrblal a odešel. Zvedl jsem oči a raději se jen víc zachumlal a zavřel oči. 
Musel jsme usnout, protože se mnou divoce třásl.
"Vstávej..." vrčel. Otevřel jsem očka a koukal, co chce. V ruce držel misku s něčím, z čeho se kouřilo. Položil to přede mě a nakázal mi, ať to sním. Sklonil jsem se nad miskou a málem hodil šavli.

Vzal jsem ho za tvář a otočil na sebe. Otočil se ale nazpět a jemně mě odstrčil.
"Ethie, teď ne...musím Marcovi pomoct." zamumlal a i když jsem ho za pas držel, vrátil se nazpět.
"...myslím, že by se to dalo. Reii, Marco, zajistěte ty léky vy dva. Erasmus sežene tu svojí Almegu a pak už to nějak sesmolíme. Tak šup, padejte..." rozháněl nás Aron.
"A co já?" zeptal jsem se ho dotčeně, že mě oddělil od Reie.
"Ty tu buď se mnou. A vyveď Basila, prosím." zamumlal a pohodil hlavou k jmenovanému, který jen posmutněl a odešel sám. Doběhl jsem za ním a aby to Aron neviděl, zastavil jsem Basila.
"Kdybys nebyl trotl, tak Arona máš." zasyčel jsem na něj.
"Udělal jsem hloupost, já vím...a lituju toho..." povzdechl si.
"Hm..." pustil jsem ho. Tiše se odšoural. Vrátil jsem se a nakoukl do kuchyně. Aron tam něco ukazoval Erasmovi, který měl ruku jemně položenou na jeho zádech. Bylo mi jasné, že po něm jede. A neměl jsem potřebu mu bránit, protože Erasmus by ho dokázal uživit a postarat se o něj.

Bylo to jenom ohřáté psí žrádlo.
"Já...to nemůžu jíst." odstrčil jsem misku.
"Ale ano. Myslíš, že mám chuť a prachy, abych tě živil?" posunul misku zase ke mě.
"Vždyť...jsem člověk..." Namítl jsem.
"Ne, to teda nejsi. Beta je člověk, já jsme upír a ty - ty jsi jenom neko, ve tvém případě. Takže můžeš, máš v sobě geny zvířete, tak začni žrát, jinak ti to vystydne a nebudeš mít nic víc, než hlad." pobídl mě. Spíš z hladu a jeho výhrůžek, než z chuti, jsem se sklonil, vzal si od něj lžíci a trochu znechuceně si do úst strčil trochu. Bylo to odporné. Zadržel jsem nutkání vyplivnout to a pouze s nelibostí vše spolkl.
"Vidíš, že to jde. Potřebuju tě udržet naživu, než se na načančaná nádhera dostaví, aby se mi pokusila rozbít držku." zabrblal a odešel. Jenom s těžkým odporem jsem ten hnus snědl, dokud byl teplý a schoulil se pod deku obtočený ocáskem kolem dokola a pokusil se spát.
Po nějaké době snažení se mě ale vyrušily hlasy. Oba známé, jeden patřil bezpochyby Deanovi a druhý...tak ten mohl patřit pouze jediné osobě. 

"Ethane, pomůžeš mi prosím složit techniku?" zeptal se.
"Jasně...ale...žádnou nemáme." zabroukal jsem.
"Za chvíli budeme." pokýval hlavou Aron a táhl mě ven. Začal se přehrabávat v kůlně a podávat mi všechny možné nádoby, jak rozbité tak funkční. Trpělivě jsem všechny držel a počkal, až vyleze. Sám nesl různé trubičky a plno jiných věcí.
"Dones mi to támhle. A rozestav." povídal. Uposlechl jsem a na pracovní stůl rozložil všechny nádoby přesně tak, jak chtěl.
"Na." hodil mi kobercovku. Zalepil a vyspravil jsem nádoby a čekal, co chce dál.
"Potřebuju brčka. Hodně brček..." zašklebil se a začal si náčiní přerovnávat podle sebe.

Posadil jsem se a koukal klíčovou dírkou, jestli je můj odhad, že ten hlas je Dixieho, správný. Nemýlil jsem se. Byl to on.
"...takže ty ho máš? Nemůžu uvěřit, že ta věc přežila, je snad nesmrtelnej..."
"Mám a chci ho pro sebe. Potřebuju sem dostat Marca." 
"A já chci tu malou svini zabít. Nebýt ní, Erasma mám stále pro sebe. Ale máš pravdu, jakmile sem dostanu i toho Marca, tak máme dvě mouchy jednou ranou."
"To jo. Ještě dostat Erasma, který se na nás vykašlal, a je to všechno."
"Pravda. Ale toho nevím, jak sem dostat."
"Půjdem s Marcem, ne?"
"Nemyslím si to, víš, jaká to je padavka."
"No jo..."
"Takže, stačí tihle ti dva...."
Z těch slov se mi zatajil dech.

Pobíhal jsem ve městě a hledal brčko. Naštěstí se mi naskytla příležitost a já z jednoho obchodu ukradl celé balení.
"Tady. " dal jsem to doma Aronovi. 
"Díky." začal si slepovat potrubíčka a mě odehnal, že to zvládne s Erasmem. To už se vracel Marco s Reiem nesoucí několik balení supresiv.
"Na." jedno mi Rei dal.
"Nechci..." zavrčel jsem.
"Měl bys to jíst...." jednu tobolku vyloupl a nabídl mi ji.
"Nejsem sakra tvůj mate, abys mě nutil jíst tuhle chemickou sračku!" vyjel jsem po něm dotčeně. Trochu sebou cukl a stáhl se.
"Pormiň, Reii...ale já to nechci brát." zavrtěl jsem už klidněji hlavou. To zase bouchnul on.
"Fajn, ale já se o tebe nezvládnu porvat, až po tobě pojede nějaký jiný Alfa v rutu! Myslíš, že jsem bojový typ? Ne, jsem pacifista! Jsi sobec, že nechceš náš vztah udržet!" rozbrečel se a utekl do ložnice. Marco se jen uchechtl, za což jsme ho spražil ledovým pohledem.

"Ukaž mi..." pověděl najednou Dixie. Rychle jsem hupsnul do pelechu a zahrabal se, jakože spím. Podle sluchu jsme odhadoval, co se děje. Jakmile vešli, jeden z nich došel ke mě a strhl mi deku. Schoulil jsem se zimou - přeci jen, neměl jsem nic, až na trenky.
"Ukaž...hm..." Dixie mě začal prohlížet, jako zboží na trhu.
"Koukej..."ukázal mu Dean mobil. Pravděpodobně tu fotku, co poslal Marcovi.
"Paráda, to už snad přijde..." pokýval hlavou Dixie a pustil mě. Dean na mě zase hodil deku. 
"Cos mu dal?" zeptal se ho Dixie zkoumající misku od mého 'jídla'.
"Psí žrádlo. Mám toho ještě dost tak na...3, maximálně 4 nebo 5 dní, ale apk budu muset buď ven, nebo se té potvory zbavit."
"Hm...myslíš, že ho to udrží naživu?"
"Má smůlu, nemám prachy, abych ho tu živil."
"Pravda. Takže říkáš 3 dny? Dáme Marcovi 3 dny?" 
"To ho popožene..." pokýval hlavou Dean a oba odešli.