Shape Of You

XVII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"Už budu muset jít." řekl jsme po dobré hodince strávené s Diegem. Kývl a vyprovodil mě.
"Moc děkuju, že...jsi mě takhle nasměroval správnou cestou." poděkoval jsem.
"V pohodě. Hlavně splň to, co jsi mi teď slíbil." usmál se a podrbal mě ve vlasech.
"Heej!" odstrčil jsem jeho ruku a nesouhlasně se uchechtl. Pak mě ale napadlo.
"Jak se jmenuje ten...tvůj mladší bratr? Ten s těma korálkovýma očkama." popsal jsem prcka, který se mi tak moc líbil.
"Myslíš Arona nebo Ethana?" zeptal se.
"Ten malej..." zkoušel jsem si dát vybavit podrobnosti toho skřítka.
"Takže Aron." kývl.
"Jo, jo to je on. Myslíš, že by se se mnou bavil?" zeptal jsem se trochu roztěkaně.
"Snad ano." pokrčil pouze rameny.

Vrátil jsem se domů až večer už o poznání v lepší náladě. Pozdravil jsem se s rodiči a šel si zalézt do postele. Teď už jsme ale zase šel k té Reiově a uvědomil si, že ať na něj budu naštvaný, jak jen chci, stejně mi bude chybět. Schoulil jsem se v jeho posteli a chtěl spát, když na mě přišla podivná, vrnivá náladička. Vzpomněl jsem si na ubohého Mamorua...najednou mě píchlo u srdce. Když nemá mate, tak co bude dělat? Mate pro něj být nemůžu, nechci zatím Omegu jako mate, ale...můžu ho nějak podpořit! Přeci jenom...Podíval jsem se na svou kytaru...zvládnu něco vydělat, no ne? A nenechám takového roztomilého kluka umřít...Počat, roztomilého?!
Únava však vyřešila problémy s myšlením i s nadržeností a já usnul prapodivným spánkem plným Mamorua...

Večer, noc a ráno proběhli hladce. Akorát se mi minutu od minuty víc a víc stýskalo po Marcovi, který nepřicházel. Uklidňoval jsme se myšlenkou, že je ve škole, což musela být pravda.
Když se ve dveřích objevil Ethan, už už jsme hodlal začít jásat, když jsme si všiml jeho ofenzivního výrazu. 
"Dě-děje se něco?" zašeptal jsem místo pozdravu.
"Budu tu pokud nepřijde Basil." řekl ostře a sedl si ke mě na židli. Trochu jsem se ho bál a roztřásl se. Nelíbilo se mi to. Nejenom, že on je takový napjatý, ale i že přijde Basil. Tak počkat...
"Jak víš, že přijde Basil?" zeptal jsem ho opatrně, abych ho nijak zbytečně nerozzuřil.
"Byl u mě doma a lezl do prdele mému staršímu bráchovi." odsekl, ale kdy viděl můj výraz, trochu zjihl a nečekaně mě objal.
"Jenom nechci, aby ti ublížil..." zašeptal. Kradmo, opravdu spíš odtažitě, ale poté jsem ho také objal tak, jak se má. Bylo to moc příjemné...Hezky hřál a vrtěl ocáskem. Začal jsem si s jeho ocáskem i hrát jako by to byla hračka.

Ráno jsem přeslechl budík a vzbudila mě až mamka o půl hodiny později. Hektické ráno pro mě odstartovalo ještě víc hektický, vytížený a nervní den. Měl jsem školu dlouho, tělocvik mi jí jen trochu zpříjemnil, jinak ostatní předměty spíše naopak. Testy, testy a zase jenom testy. Tak bych charakterizoval snad každou hodinu. Z Reiových zápisků a tuny taháků jsem ale nakonec usmolil nějaké výsledky alespoň na dvojec, trojec a pádil do nemocnice, když mi došlo, že jsem ve škole nechal bundu a vracel se zase nazpět. Při zpáteční cestě do špitálu jsem potkal Deana a sdělil mu nápad na nějaký placený koncert v nějakém baru. Přislíbil, že něco najde a že to je dobrý nápad a že dá vědět i Jamesovi. Vletěl jsem do nemocnice s tím, že se Reiovi za jeho malého kamaráda omluvím, když jsem viděl se objímat. Zastavil jsem, ale neubrzdil do úplně. Vrazil jsem velkou rychlostí do dveří, ty se otevřely, a já tak spadl do Reiova klína.

Vyjekl jsem bolestí. Bolelo mě hodně bříško, ale byl jsem rád, že vidím Marca a hend si ho natáhl do objetí a pustil Ethana.
"Bráška, bráška, bráška!" jásal jsem tiše, když mi přišlo nějak...vlhko? Ano, ta peřina byla...vlhká. Já se asi počůral...to je hanba.
"M-Marco..." začervenal jsem se a trochu od sebe odstrčil.
"Já se asi...po-počůral..." špitl jsem. Hrozně jsem se styděl, protože přeci už nejsem malý a neměl bych se takhle...no, tohle. Ani jako malý jsem s tím problémy přeci neměl, tak proč teď? Že bych už byl starý dědek? To jsme v té nemocnici strávil své mládí? No to snad ne...

Večer i následný den poté proběhl normálně. Choval jsme se slušně, přesně jak jsem slíbil Diegovi. Nemohl jsme na něj ani na Arona přestat myslet. Pak nastala chvíle, kdy jsme se musel vypravit za Reiem. No, musel....já to slíbil a navíc jsem si chtěl s ním narovnat vztah, navíc - když bude s ním dobrý vztah, bude dobrý vztah i s rodiči a Marcem. A třeba...budeme rodina.
"Reii, já se omlouvám za všechno." vešel jsme do jeho pokoje rovnou s omluvou. Viděl jsem Marca, Ethana, který si mě zlověstně prohlížel a samozřejmě i lazara Reie, který měl na krajíčku.  A byl bledý jako stěna.
"Jdu...jdu nevhod?" zeptal jsem se a sledoval, jak Marco slejzá z Reie a potažmo i z Reovi postele dolů na zem. Ethan seděl na židli a mračil se ajko kakabus. Jeho Neko ouška byla stažená dozadu, přiklopená k hlavě, a kdyby byl kočka, určitě by se i naježil.

"Ne, v pohodě..." odsekl jsem.
"Ukaž Reii....to se stane, asi jsem tě polekal..." začal jsme mu vyhrnovat deku, abych mu nějak pomohl, když jsem si všiml lepkavosti oné tekutiny. To nemohla být moč...
"Basila a....a ty, jděte ven na chvilku." řekl jsme přísně. Omega se otráveně zvedl a vypochodoval z místnosti. Basil ho zmateně následoval a zavřel dveře. Než jsme ale stihl z Reie strhnout teplou promočenou peřinu, Rei něco zachraptěl, co znělo jako pomoc, a sklouzl do mdlob.
"Reii!" vyhrkl jsem vyděšeně a chytil si ho náruče. Byl bledý jako stěna, z jeho tváří se ztratila barva... Pak mi to došlo - chudokrevnost.
"Anémie..." špitl jsem a strhl mu deku z těla na zem. Zděsil jsme se toho, co jsme způsobil svým nešťastným pádem. Deka, na jedné straně rudá jako čínská vlajka odhalila Reiovo tělo, mou vždy tajně obdivované, teď však děravé. Přes obvazy se ven z jeho těla prosakovala na boží světlo krev. Vší silou jsem udeřil do zvonku na přivolání sestřičky a doktora.
"Reii...vydrž, bráško...přeci to teď nevzdáš..." špitl jsem a pokusil se mu ránu nějak zacpat prostěradlem, ale bezvýsledně.
Když do pokoje trhl snad celý personál, většina prostěradla, deky a mě s Reiem vypadalo jako po jatkách. Všechno bylo nasáklé krví. Ihned mi ho vzali a někam odvezli. Já byl odveden na psychiatrii, kde mi ihned museli dát sedativa, jinak bych se jim probojoval až na sál, kde Rei kvůli mě skončil.