Shape Of You

LIV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Neuběhlo ani pět minut, když se v mém pokoji namísto Reie objevil Aron. Vypadal strašně.
"Arone!" vyhrkl jsem jakmile se doplahočil ke mě. Měl kruhy pod očima, ty měl i zarudlé a vlasy slepené potem a slzami. Ve tváři měl výraz naprosté apatie. Přitáhl jsem si ho do objetí.
"Co se stalo?" zeptal jsem se ho.
"Chybí mi Basil..." šeptl.
"No tak...to bude dobrý..." hladil jsem ho po zádech.
"Já přemýšlel..." začal najednou.
"Nad čím?"
"Chci se stát Omegou."
"Cože?!" vyhrkl jsem zděšeně.
"Prostě...se necítím dobře jako Beta, chtěl bych být...něčím jiným." povzdechl si. Jenom jsem na něj zíral s otevřenou chlebárnou dokořán a nemohl uvěřit svým uším, kterými jsem zmateně stříhal.

Bezcílně jsem bloumal zahradou a pokukoval, jestli tady někoho neuvidím. Moje oči padly na poměrně nezvyklého Omegu. Byl opravdu...netradiční. Vysoký, docela mladý a jeho ouška neladily s vlasy, jak je normální. A neměl ani ocásek...
Přikradl jsem se k němu a sledoval ho. Zapřísáhl bych se, že to je minimálně Beta, kdyby neměl ouška a nepáchl by jako Omega svými feromony. Všímal si akorát keře růží.
"Ehm..." odkašlal jsem si, abych upoutal jeho pozornost. Zvedl hlavu a pootočil ji mým směrem.
"A-ahoj..." šeptl jsem a vylezl ze svého úkrytu, kde jsem se do té doby schovával.
"Ahoj." řekl nezaujatě a vrátil se ke svému keři.
"Já jsem...Mamoru. Jsem nový." představil jsem se a snažil si ho řádně prohlédnout.
"Aha." otočil se na mě celým tělem a já tak mohl vidět i jeho tvář. Byl velmi, velmi podobný Erasmovi...Rudé vlasy, zeleno-žluté oči...Ale byl Omega.
"Jsem Darwin." představil se. 
"Ty jsi tu už dlouho?" vyptával jsem se. Jen kývl.
"Takže to tu znáš?" opět jen krátce kývl.
"A...vysvětlíš mi to?" naklonil jsem hlavu na stranu. Otočil se zpátky k růžím.
"Tohle je jedno ze slepých míst, kam kamery nevidí a mikrofony neslyší." pronesl. Kamery...? Ten úchyl nás asi i sleduje...

"Arone, šplouchá ti na maják, co blbneš? Víš jaké je utrpení být Omega?!" zatřásl jsem jím.
"Vím...ale jako Beta se necítím dobře." argumentoval.
"Až tě nějaký nadržený Alfa ohne v boční uličce za barema  ty budeš mít v sobě jeho nádobíčko, taky se nebudeš cítit dobře!"
"Rozhodně líp, než kdybych celý život strávil jako Beta."
"A co se ti na tomhle dobrém životě jako nelíbí? Nemáš heat, rut, nemůžeš být těhotnej, taky nemáš tuhle šarádu a už vůbec se o tebe nikdo nepere!" přesvědčoval jsem ho. Prostě jsem to nechápal. Jak může být nespokojený?
"Dobře, promluvíme si o tom, až budu starší..." nechal se nakonec zviklat.
"Proboha, ty jsi šílenec..." povzdechl jsem si a protřel spánky.
"A taky mohu nastoupit na střední školu." dodal najednou.
"Cože?!" zase mě nahnal do stresu.
"Tohle mi poslal Diego..." podal mi obálku.
Otevřel jsem jí a četl si dopis, který byl jako první, co mi padlo do ruky.

Drahý Arone a Ethane,

nemusíte se o mě dál obávat, mám se zde dobře. Vydělal jsem i dost díky přesčasům na Aronovo studium. Přikládám ti všechny potřebné dokumenty, bráško. Doufám, že ti to alespoň trochu pomůže...A tobě, Ethane, jsem sehnal supresiva, které tak potřebuješ. Opět máš několik balení přiloženo k tomuto dopisu. Mám víc u sebe, mohu ti je pravidelně posílat. Hlavně je prosím ber každý den, ať to pěkně vyjde a nemáš problémy.

Mám vás oba moc rádS láskou Diego

Rozplakal jsem se. Zakryl jsme si oči a tiše vzlykal. Aron mě hladil po zádech a dal mi do ruky onu tabletku.
"Kvůli Diegovi..." šeptl. Poslušně jsem jí spolkl, ale brečel dál.
"Ještě něco tam bylo..." šeptl a pustil mě.
"A co?" vzhlédl jsem k němu. Vložil mi do ruky pytlík a jakmile jsme rozpoznal obsah, do očí se mi nahrnuly další slzy. A další a další. Jako protržená přehrada.

"Erasmus tady drží tři kasty Omeg - sluhy, hračky a miláčky. Sluhy jsi viděl, to už jsou nepoužitelné hračky, ikdyž se stává, že někdy má chuť nějakého tak zničit, že většinou zemře. Hračky jako ty se moc často nestýkají, protože poměrně dost má trauma ze svého života a drží se na svých tajných místech . to tebe snad nečeká. Pak tu jsou miláčci, ty vydržuje ve věži a mají se nejlépe. Jsou to jediné Omegy, které mohou ven a mají se hodně dobře. Těch je ale velmi, velmi málo. Známý je jen jeden - Dixie, jediný Omega tady, který je na tak vysoké úrovni, že může vlastně cokoliv chce a když řekne umři, ty umřeš. Řekne ožij, ty ožiješ." vysvětlil mi s kamenným výrazem. Jen jsem pokyvoval.
"Cesta ven vede jenom v rakvi..." povzdechl si tiše.
"A ty? V jaké kastě jsi ty?" zeptal jsem se ho.
"Ve čtvrté."
"Říkal jsi přeci, že tu jsou jenom tři."
"Správně."
"Nejsi sluha, to vidím. Mohl bys být tedy jako já, ne?"
"Ne, nejsem."
"Tak ta třetí...?"
"Ne, říkal jsem ti, že jsem čtvrtá."
"Tak kdo jsi tedy?"
"Jsem Darwin, prvorozený syn Orchidy Blairové. Erasmus je můj mladší bratr." 
Zatajil se mi dech a spadl čelist. On si tady drží vlastního bratra...?!

Poznal jsme to ihned. Byly to jeho dlouhé vlasy. Jeho vlasy, co jsme mu jako malý rozčesával a ze srandy mu pletl copy. Vlasy pro nás tři byly něco jako pouto bratrů - všichni jsme je měli modré a docela dlouhé, teda až na mě, já ne. A on tímhle dal najevo, že...už s námi není tak svázaný.
"Klid, to bude dobrý..." tišil mě Aron, ale marně. Do pokoje vešla zase ta sestřička. Kath, nebo tak něco. Aron jí rukou odehnal a dál mě tišil. Vlezl si ke mě a nechal mojí hlavu, ať spočine na jeho hrudi. Vzlykal jsem, dokud mě nepřemohla únava. Usnul jsem bezesným spánkem, který se k ránu změnil na děsivé noční můry plné zmatených obrazů, bludišť a uzavřených prostor - jsme klaustrofob a tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Naštěstí tu byl Rei, který přišel časně ráno a probudil mě svým polibkem z toho světa zla.

"Bratr?!" zopakoval jsem. Zacpal mi pusu rukou a přiložil ukazováček k ústům.
"Šššš...." zašuměl. Kývl jsem a on dal ruku pryč.
"P-proč...tě tu drží?" zeptal jsem se.
"Moje matka v těhotenství se mnou prošla nemocí, která vyžaduje léky, které z tebe mohou udělat třeba Betu nebo Omegu, pokud jsi Alfa. Nezabraly na ní, ale na mě, takže jsem se narodil jako Alfa s vlastnostmi Omegy. Mám heat, mám feromony, ale jinak jsem Alpha - k životu potřebuju krev a nemám ouška a tak." vysvětlil a dotkl se oušek na hlavě. Pohnuly se, ale rozhodně ne přirozeně - tak....trhavě...
"Vždycky jsem byl slabý kus rodiny. Erasmovi se dostalo veškeré péče a byl uznán jako jediný syn. Jsem vyděděný, nejsem ani v matrice. Rodiče rozhlásili, že se mne ujali, když jsem se jim objevil na prahu. Eramus mě vzal k sobě a...tohle mi nechal udělat." zaťukal na ouška. Byli z kovu jenom potažené falešnou srstí.
"P-proč proboha?" zablekotal jsem.
"Byl jsem jeho první Omega. Nikdy jsem nepoznal nikoho jiného než rodiče a jeho. Vím, že mám tři bratrance z matčiny strany, Erasmus o nich mluvil. Myslím, že o jednom ve spojení s tebou. Michael? Mike? Nějak tak....ne, počkat. Marco, ano určitě Marco." vysvětlil mi. 
"Marco..." vydechl jsme a z očí mi začali unikat první slzy při vzpomínce na jeho tvář, úsměv, pach, doteky...a polibek, který jsem promarnil.

Takže, přihodila jsem další pomyslné polínko do ohně a tím je nejenom Diegova distance, ale také Darwin :) Ztracený bratr Erasma. Ano, nezmiňovala jsem se o něm v informacích, ale ani jsem neřekla, že by byl snad Erasmus jedináček :D Tak co na to říkáte?
Mimochodem, jména nejsou nijak náhodná. Erasmus Darwin byl dědečkem Charlese Darwina.