Shape Of You

LXXXIX. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Hladil jsem ho po zádech a opatrně, trochu stydlivě, ho políbil na do vlasů. Zavrněl a zastříhal ouškama. Usmál jsem se. Ocásek mi omotal kolem ruky a stáhl jí na svůj zadek. Začervenal jsem se a vyhověl mu.
Takhle chvíli vydržel, než zvedl oči a podíval se na mě. Ocáskem mi už ruku pustil a švihal jím ze strany na stranu v mírně rychlém tempu. Natáhl se a jemně spojil naše rty. Nečekal jsem, dlouho byl dost odtažitý.
"Mám otázku..." naklonil poté hlavičku na stranu a zamrkal psíma očkama.
"Ano?"
Natáhl se, mě si trochu stáhl k sobě, aby měl přístup k mému uchu.
"Kdy si mě vezmeš...?" šeptl tichounce. 

"Můžu jenom doufat, že mě vezmou na podporu jako svobodného rodiče. Práci si snad najdu, věk na to mám, ale..vzdělání ne a maturitu nestíhám." řekl jsem mu vše, co mě napadlo. Jenom stál a zíral na mě.
"A...co...co Aron?" zeptal se mne Ethan.
"Já nevím...nemůžu po něm chtít, aby mi dělal druhého rodiče, to ne...on tu školu dostudovat musí, já už teď vím, že musím dát prozatím konec a prostě si jí dodělat za pár let, no..." byl jsem dost rozladěný.
"Chápu. Tak...se modli, aby...aby tě nenechal." povzdechl si smutně. 
Po zbytek cesty bylo ticho, jenom Rei a Aron si o něčem vzrušeně povídali, ale neslyšel jsem o čem. Uvažoval jsem, jak to řeknu rodině...

Zrudl jsem až na zadku, protože o tom jsem hodně dlouho ani nepřemýšlel. Ne, že bych nebyl připravený udělat další krok, ale...ještě před pár dny o mě v podstatě nechtěl ani slyšet.
"No...dej tomu trochu času, prosím." požádal jsem. Usmál se a kývl. Pak mě pustil.
"Bude ti vadit, když...teď budu se svojí sestrou?" naznačil, že chce být s rodinou. Kývl jsem, rozloučil se a šel domů.
Tam už čekal Rei v našem pokoji. Hned jak jsme vešel, zamkl dveře a tichým hlasem mne vyzval, ať se posadíme k našim stolům.
"Myslíš to vážně?" nenarážel na nic jiného, než náš telepatický rozhovor o Basilově otcovství u Mamorua doma.
"No...jo." přiznal jsem a vše mu řekl, tedy spíš doplnil detaily. Rei se zachoval trochu nezvykle na svůj charakter. Otočil se, zapnul počítač a něco začal usilovně hledat.

Najel jsem na stránky úřadu pro sociální sféru a začal hledat cokoliv, co by Basilovi pomohlo.
"Hele..." ukázal jsem Marcovi na monitoru.
"Tady...svobodný rodič, má to celou kolonku." rozklikl jsem požadované heslo. Marco stál za mnou, opřený o stůl a pečlivě sledoval každý můj krok.
"Podporu může dostat v případě, že ne...není vdaný či ženatý. To není. Svobodný rodič ano, práce žádná ano...a sakra." postupně jsem přelouskal seznam, když mi Marco ukázal poslední položku. Hlásala, že pokud se prokáže, že jeho současný druh či rodina ho mohou živit, nemá nárok na podporu. A už vůbec pokud žije v rodině Alf. Byl v pasti, měl rodinu, měl nás, my jsme ho teď zároveň tížili i zachraňovali.

Vešel jsem domů. Spadla ze mě odvaha a pokusil jsem se proplížit kolem obýváku. Úspěšně. Když jsem šel kolem pokoje dvojčat, slyšel jsem tlumený rozhovor. Chvíli jsem se rozhodoval, jestli poslouchat nebo ne, ale nakonec jsem si řekl, že je to jejich věc a že budeš lepší si jít zalézt k sobě a připravit si sdělení rodičům, že brzo budou prarodiče.
Dvojčata si dál tlumeně povídali, než jeden z nich, možná oba, šli dolů. Nevěnoval jsem tomu pozornost, dokud do mého pokoje nevtrhl táta.
"Je to pravda?" vyhrkl. Vyděšeně jsem spadl ze židle, do očí se mi vyhrnuly slzy a já byl schopný mu jenom skočit kolem krku a brečet. Čekal jsem řev nebo že mi něco udělá, ale jenom mě hladil konejšivě po zádech.
"Neboj se...nic se nestane hrozného. Zvládneme to...Jenom jsem to nečekal tak brzo." šeptal.
"Tati..." pousmál jsem se dojatě a úlevně zároveň. 

Stáli jsme s Marcem ve dveřích a sledovali je. Usoudili jsme oba dva, že bude lepší, když to otci sdělíme my dva, jakožto třetí strana.
Oba jsme si ťukli pěstmi a raději je nechali, ať si zbytek vyříkají oni sami, a šli k sobě.
"Co myslíš? Jak to vezme máma?" zeptal jsem se Marca. Pokrčil rameny, vylezl si na postel, vzal si kytaru a začal si něco drnkat. Já si seděl u stolu, kde jsem měl pár papírů s poznámkami co a jak. Hlavní bylo, aby to přijala rodina, pak už by to mělo jít hladce.
"Takže...mi budeme strejdové?" pousmál jsem se šťastně. Pokýval hlavou.
"Možná bys měl mamce zavolat." navrhl mi. Přikývl jsem a vyšel z pokoje i s mobilem.

Nechal jsem ho, ať jí zavolá, a dál si klidně brnkal něco z paměti. Přemýšlel jsem. S otcem to šlo dobře, nad moje očekávání. 
Samozřejmě byl zaskočený, taky trochu naštvaný, že to Basil udělal, ale přijal to s tím, že už se nedá dělat víc, než ho podpořit. Protože jednou je jeho otec a musí se o něj starat. 
Zaklonil jsem hlavu a tiše si prozpěvoval. Pořád jsem musel myslet na tu hanbu, až budu spát s Mamoruem. Já nic neumím, budu jak prkno, nezvládnu to.
"Marco? Děje se něco?" zatřásl mnou někdo. Na mojí postel se vyšplhal Rei a seděl vedle mne.
"Promiň, přemýšlel jsem...potřebuješ něco?" zamumlal jsem stále trochu omámeně.
"Jo, potřebuju pomoct dolů..a taky, že mamka to trochu nevzala a začala hysterčit. A jede okamžitě sem, aby...aby si to vyslechla od Basila." řekl a podíval se dolů na zem.

"Basile...sice to byla úplná blbost, za kterou bych tě měl potrestat, ale nemá to smysl. Hlavně mi slib, že budeš dobrý otec, ano? Lepší, než jsem byl já..." tiskl mne v náručí.
"Ty jsi byl dobrý táta, jenom já špatný syn..." brečel jsem mu na rameni. Netušil jsem, že jsem až taková padavka...
Když jsme se trochu uklidnili, do pokoje vtrhla mamka.
"Basile, co si jako myslíš?" začala mi třást rameny. Bylo vidět, že brečela. A hodně.
"Mami...byla to nehoda..." kňoural jsem, ale nebylo mi to platné. 
"Pro čest rodiny si tu dívku musíš vzít." řekla rozhodně.
"Mami...ona je zasnoubená." přiznal jsem.
"Tak si musíš najít jinou nebo...jiného." stála si za svým.
"Mami...já mám přítele, ale je mu..no..." zakoktal jsem se.
"Kolik? Kolik mu je? Je starší, že?"
"Ne...je mladší...je mu 15..." zaštkal jsem. Zmlkla. Objala mne a tiskla k sobě.
"Tak...mi to dítě dej do péče. Dodělej si školu..." začala brečet.
"Mami..." jemně jsem jí odstrčil a otřel jí slzy.
"Tvůj čas jako matka už je u konce...a je to moje dítě." usmál jsem se co nejpřesvědčivěji to jenom šlo. Tomu dítěti jsem dal život já a já ho vychovám.

Takže další kapitola na světě :D Přeji Veselé Velikonoce :) 

Je tu nějaký brony? :3 Já se sice hlásím k Brony komunitě, ale asi nejsem ten pravý typ :D více informací o mě a MLP asi brzy vypustím na Wattpad, tak se můžete sami podívat :) 
Vaše názory? :O