Shape Of You

XXXIX. Kapitola

Stal se zázrak...otevřela se země, vyšlehli z ní plameny a vystoupala k nebi pára...Z ní se vynořila šedivá pracka a pevně se chytla země...,,Sakra, proč tu nejsou blbý schody!" zakleklo to z díry....to se právě na povrch vyškrábala Kira-chan ze své brigády a jiných povinností....
Áááá....trochu předramatizovaný, ale jsem zase tu :D dva dny brigády v kuse, plus dnešní návštěva kardiologa mě naprosto zdeptali, ale ještě stále žiju a ještě stále hodlám psát :D Užijte si kapču :3

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Třásly se mi dlaně, když jsem si četl dlouhé řádky jeho rejstříku trestů. Napadení, znásilnění, krádeže, výhrůžky, drogy a...a...
"Vražda..." šeptl jsem.
"Kdyby jenom jedna. Vyzabíjel jednu rodinu kompletně až asi na dva, tři lidi, co stihli utéct." poznamenal k tomu šéf.
"T-to ne..." z očí se mi hrnuly slzy jako hrachy. Deana jsem znal odmalička, společně s Jamesem a nikdy...by tohle přeci neudělal. Dobře, poměrně rád si jako mladý zahrával s alkoholem a cigaretami, ale...tak to dělá každý borec.
"Takže můžeme stoprocentně říci, že Vaše svědectví je potvrzené, když jste ho poznal i na fotce. My tedy děkujeme, jeho kumpány snad práskne už sám." zvedl se šéf a natáhl k Mamoruovi ruku. Než jí ale stihl stisknout, do výslechové místnosti vpadl policista.
"Šéfe!" vyhrkl udýchaně. Jenom jsme zamrkali překvapením.
"...Stala se vražda! V Alfa čtvrti!" vypověděl konečně.
"Cože?!" cukl jsem sebou.
"Koho zabili?" vyptával se strážník, co nás vyslýchal.
"Nějakého kluka, takový mladý...určitě je hnědovlásek." opřel se unaveně mladší policista o dveře. Upustil jsem nechtěně mobil, na kterém stále byla fotka mě, Deana a Jamese. To, co následovalo, nikdy nezapomenu. Ta tři slova, která to odstartovala, mi budou znít v hlavě už navždy, do mé smrti.

Cukl jsme sebou. Ihned jsem věděl, že se něco děje Marcovi.
"Co se děje?" zeptal se Ethan. 
"Marco. Něco se děje." aniž bych řekl cokoliv jiného, vystartoval jsem z pokoje rovnou na chodbu a metelil si to ven. Tam jsme šel za hlasem svého srdce, který mě dovedl ne sice za Marcem, ale za někým jiným. Stál jsme před domem jeho kamaráda Jamese. Všude byly policejní pásky, strážníci a já nevím co všechno ještě jako v kriminálce.
"Reii!" ozvalo se za mnou. Stál tam Marco, který akorát vylezl z policejního vozidla následovaný Mamoruem. Objal jsem ho.
"Co se děje?!" ptal jsem se hystericky.
"James...je mrtvý." šeptl a sdílel se mnou podivnou vzpomínku. Sdílení vzpomínky mezi námi nebylo nic výjimečného, ale tahle byla...jiná. Ostatní jsme viděl víceméně dost mlhavě, protože jsem je neprožil, ale tahle se vymykala pravidlům. Viděl jsme jí jasně a čistě, jako pořad v televizi nebo video na internetu.
..."To je on! Ten kluk!" vyhrkl mladý policista. Marcovo tělo se zachvělo. Chraptěl a nedokázal promluvit...
Pochopil jsem. Někdo zabil Jamese. Než jsme stihl komentovat, uviděl jsem, jak na pojízdném lůžku vezou tělo zakryté černým plastovým pytlem. Marco se k pytli vrhl a zipem ho hbitě otevřel, než ho vůbec stihli policisté - Bety zastavit.

Vyspával jsem u kluků po divoké noci a zase mě vzbudil telefon.
"Co je?" zabrumlal jsem rozespale do telefonu. Jedna věta mě však dovedla plně probudit a nastartovat.
"Cože?! J-James je....po smrti?!" vyhrkl jsem, čímž jsme vzbudil i kluky, ale na tom mi teď nesešlo. Rychle jsem si začal natahovat trenky, přes ně kalhoty a pak i triko.
"Zatím ahoj!" zavolal jsem ještě a vyběhl z domu. Mířil jsme přímo k domu kamaráda mého nejstaršího bratra. Našel jsem jak Marca, tak Reie a Mamorua. Marco stál na tělem v pytli černé barvy, Rei se klepal asi pět metrů za ním a Mamoru si vyděšeně klekl na zem. Z pytle vypadla bledá dlaň. Opatrně jsem došel za Marca, abych viděl tělo. Málem se mi zvedl žaludek. Chudák James byl doslova popravený jedinou ránou přímo mezi oči, které měl doteď otevřené a mrtvolně skelné. Z jednoho dokonce vytekla ještě slza... Marco se rozklepal. I jako Beta jsem z něj cítil ten vztek a smutek zároveň. Zvedl hlavu obličejem přímo na úplněk nad námi, jako by mu chtěl vyčíst, že to je jeho vina a mocně zařval, až mi zalehly obě uši a musel jsem si sednout na zem, abych to ustál. Ihned mi došlo, že tohle byl Alfa hlas.

Po mém vystoupení jsem dopadl na Jamesovu hruď. Snažil jsem se zachytit alespoň náznak bijícího srdce, ale marně. Byl mrtvý ihned. Alespoň netrpěl...
"Hej, co se tady děje?" ozval se hlas. Prudce jsem otevřel oči. Do těla se mi vlil adrenalin a já skočil po jeho majiteli.
"Deane! Jak jsi mohl! Byl to náš kamarád!" řval jsem na něj a držel jsem ho pod sebou.
"Uklidni se Marco! Já to nebyl!" bránil se a kroutil se. Při tom mu vypadla od pasu zbraň. Několik policistů nás od sebe odtrhlo a jeden sebral jeho pistoli.
"Tohle by měla být vražedná zbraň..." řekl klidně. Zajíkl jsem se, vytrhl policistům skočil zase po Deanovi, kterého jsme začal mydlit hlava nehlava. On mi to oplácel, ale ne tak jako já nabuzený adrenalinem.

Nevěděl jsem co dělat. A tak jsem se rozhodl je od sebe roztrhnout. Popadl jsem Marca na rameno a paži, že ho odtrhnu od zmláceného Deana, ale neúspěšně. Marco mě odstrčil stranou a dál bil Deana jako zběsilý.
"Marco! Marco, tak nech ho už být!" zařval jsem na něj z plných plic, co mi jenom síly a odvaha stačily. Oba konečně přestali a odvlekli je od sebe. Dean byl rovnou zatčený, Marca nechali být. Ihned jsem k němu skočil a objal ho.
"Dean to neuděl....prostě ne..." bránil jsem obviněného. Marco mě jenom pohladil, když se ozval Dean.
"Byl jsem to já..." uchechtl se a pohlédl na mě pobaveně. Vyděšeně jsem zabořil hlavu do Marcova trika.

Jenom jsem na celou scénu vyděšeně zíral. James byl mrtvý, dvojčata zhroucená, Mamoru naprosto mimo a Dean se přiznal. Odstoupil jsem od těla dost daleko, abych se mohl opřít o pouliční lampu.
"Co se stalo?" objevil se za mnou Diego a Aron. Jenom jsem zalapal po dechu a nebyl schopen slov. Aron se vydal blíž a za chvíli se vrátil.
"Vražda Alfy, jediná kulka přímo mezi oči. Smrt nastala okamžitě." zkonstatoval chladně a objal mě. Diego mě objal taky a hladil.
"Proboha..." šeptl a koukal po místě činu.
"Mě se to nelíbí...nelíbí se mi to..." šeptal jsem a tiše se rozvzlykal. Tohle bylo i na mě moc.

Tak jste se mě konečně dočkali :D Pokud by vás zajímalo, kde jsem byla, byla jsem v hospodě jako servírka a výpomoc v kuchyni :3 Takže, zpět k příběhu...co říkáte na vývoj situace? Tedy smrt Jamese? :O