Shape Of You

LXXI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Klepal jsem se v rohu místnosti, kam mě Dean pohodil spoutaného a s roubíkem. Strašně jsem se bál cokoliv udělat. Po cestě jsem se moc nevnímal, ale tušil jsem, že jsem stále v části Omeg, někde v zadní části jakéhosi zařízení. Možná hospoda nebo tak něco. Cítil jsem Omegy a Alfy, žádné Bety. Byl jsme tu už pěkně dlouho. Bolela mě noha, musel jsem jí mít od včera naraženou. Basil mě zmlátil do krve, takže na mě ještě nějaké ranky zůstaly, i když se většina zhojila.
Dean stál o kousek dál opřený o stěnu a kouřil asi pátou cigaretu. Nedíval se na mě, i tak jsem se bál udělat jediný zbytečný pohyb. Všiml jsem si jeho popálenin kolem očí, na většině tváře a trochu i rukou. Regenerace sice zafungovala, pravděpodobně ho to už nebolelo, ale jizvy zůstali. 

Mamoru se mi ztratil. Nevěděl jsem, koho volat dřív. Rozhodl jsem se pro Mamorua.
"Mamoru! Mamoru!" volal jsem a hledal všude, jestli mi ho někdo nevzal. Vypadl jsem ven z baru, oprášil se a chystal se ho hledat tady, když jsem uviděl mého povedeného bratránka, jak ho objímá a tiší. Doběhl jsme k němu a odtrhl je od sebe.
"Přestaň se už k němu srát, je můj sakra!" zařval jsem na něj nakvašeně.
"Uklidni se, málem ti ho tam znásilnili..." odfrkl si. Uklidnil jsem se. No...měl pravdu.
"Fajn." odsekl jsem.
"Co tady děláte?" zeptal se mě.
"Hledám Reie. Ta nezabitelná svině Dean ho vzal."
"Huh? Já zase hledám Dean. Vím, že to přežil, i když Dixie říkal, že musí být mrtvý."
"Ten tvůj Dixie mě málem zabil!" vyjel po něm i Mamoru.
"Nemá tě prostě rád...." opáčil trochu laxně Erasmus.
"Všichni se uklidněte." ozvalo se za námi všemi. 

Až další den jsem si všiml, že zmizela dvojčata. Rodiče začali hledat všude možně. Já se moc neagažoval. Byl jsme v hluboké apatii. Zvoral jsem  to u Arona. Nevím, co budu dělat bez něj.
"Basile, tak pojď nám pomoct." zavolala mamka. Jen neochotně jsem vylezl z pokoje a šel dolů za ní. Ukazovala na mapu.
"Nevíš kam často chodili?" zeptala se. Zakroutil jsme hlavou.
"Do školy...A Rei ještě sem." ukázal jsem bydliště Ethana a Arona.
"A Marco? Marco říkal, že půjde za Mamoruem, ale...pořád se nevrátil."
"Já nevím, co u něj tak dlouho dělá..." zabrblal jsem a odporoučel se do svého pokoje.
Dlouho jsem se vrtěl v posteli, možná tak 20 minut, když jsem se posadil. Měl jsem vůči nim výčitky svědomí. Sice ne kvůli Marcovi, ale spíš kvůli Reiovi. Přeci jen...to on mě měl moc rád.
Při vzpomínce na včerejšek se mi rozšířili zorničky. To byl on, kdo pro mě přišel...A já ho za to zmydlil. Proto ta krev na kloubech ruky.

Zuby jsem už nějakou tu dobu překusoval pomalu roubík, takže za chvíli jsem ho i vyplivl.
"Co děláš?" otočil na mě oči.
"Já...bylo mi to nepříjemné..." odpověděl jsme tiše.
"Mě je taky nepříjemná tvoje přítomnost, ale nepřekusuju tě vejpůl." odsekl.
"Proč tu jsem?"
"Chci sem dostat toho zmrda, co ho nazýváš svým bratrem."
"Já....přivedu ho, chceš? Musíš mě ale pustit." zkusil jsem vyjednávat.
"Hahaha, to ti tak budu věřit." uchechtl se.
"Já myslel, že jste přátelé..." sklopil jsem oči. 
"Na to se ptal i ten malej černovlasej pišišvor. Ne, nejsme a nikdy jsme ani být nemohli."
"Jak to?"
"Protože..vždycky byl on ten nejlepší. Marco je tohle, Marco je tamto. Marco nekouří, Marco neprodává drogy...Rodiče ho úplně milovali, srovnávali mě s ním. A mě už to lezlo na mozek." přiznal. Raději jsem už mlčel.

Otočili jsme se a za námi stál Darwin. Pravda, sice o berlích, ale byl tu.
"Uklidněte se..." zopakoval a dobelhal se k nám. Všiml jsme si, jak Erasmus ustoupil. Darwin mu však nevěnoval pozornost.
"Ty chceš Reie, ty chceš Deana. Jsou spolu. Musíte spolupracovat." ukázal na každého z nás, nejdřív na svého bratra, pak na mě.
"Dean unesl Reie. Proti němu nic nemá, to proti tobě." otočil se na mě.
"Takže...chce mě?" zeptal jsem se.
"Jo. A využije k tomu Reie."
"Ale...mohl jít za mnou..."
"Nemohl. Oficiálně je po smrti." vložil se do toho Erasmus. Darwin mu jen přitakal.
"Přesně tak. A ty chceš najít Deana a  přes něj i Dixieho, že?" promluvil k němu. Jen kývl.
"Tak...spolupracujte." usmál se. Trochu otráveně jsem si Erasma přeměřil.

Okamžitě jsem utekl ven oknem, rozběhl se do té hospody, kde jsem pil a začal se přeptávat na sebe a Reie. Moc mi toho ale neřekli. Jenom, že jsem ho brutálně zmlátil. Pak, že se vyplazil ten chudák ven a víc nic.
Měl jsem pořádné výčitky svědomí. Jak jsem mohl dostat takového rapla, že jsem ho takhle zmydlil? Do háje....Jsem vážně debil....

"Pojď..." popadl mě najednou Dean. Násilím mě postavil na nohy, sklopil trochu k zemi a vedl do jiné místnosti. Tam mě usadil na matraci s provizorní dekou a sundal pouta.
"Budeš tady." řekl. Netušil jsem, co ho k mému přesunu vedlo, ale raději jsem se neptal a raději mlčel.
Po chvilce ke mě posunul misku s horkou vodou a nějakou to polévkou z pytlíku. 
"Na..." zavrčel a kopl ke mě i lžíci. Pak mi sundal pouta a svázal mi je zepředu. Začal jsem pomalu srkat lžičku po lžičce. 
"Pak si jdi lehnout. Sundám ti to, stejně budeš zamčenej..." vrčel, vzal mi misku a odešel.
"P-prosím..." zabroukal jsem, když se vrátil.
"Co chceš?" zvedl obočí a rozdělal mi pouta. 
"Já...se bojím sám..." přiznal jsem šeptem. 
"A co chceš po mě?" nechápal a odtáhl se.
"A-abys tu byl..." pípl jsem.

Nezbylo mi nic jiného, než se přizpůsobit. 
"Fajn..." souhlasil jsem.
"Dobře..." kývl Darwin.
"A já?" ozval se Mamoru.
"Ty by ses do toho neměl motat..." došel k němu Darwin.
"Já chci Marcovi pomoct...Rei ke mě byl vždy hodný." odporoval. 
"Mamoru, prosím..." přemluvil jsem ho. Jen kývl a ustoupil.
"Děkuji." kývl jsem mu. 
"Já....já vím, co je tohle za podnik." vložil se do toho Erasmus.
"Víš?" otočil jsem se na něj.
"Jo. Vzadu, támhle, v tom zadním traktu. Tam...se prodávají Omegy." vysvětlil.
"Jsou tam uzavřené, odhlučené prostory. Je tam jeden, kde jsou zavřené Omegy, pak jeden větší, kde jsou dražby a asi dva menší, kde...'se zboží testuje'." vysvětloval.
"Takže...se tam vyznáš?" ujasňoval jsem si to. Pokýval hlavou. 
"Kudy se tam dá dostat?"
"Jenom přes hlavní vchod. Ale...většinou je zamčený, když není použitý. A hlídaný."
"Kdo má klíč?"
"Lidé, co tam pravidelně chodí."
"Znáš nějakého?"
"Stojí přímo před tebou." Vytáhl z kapsy starý klíč a položil mi ho do dlaně.