Shape Of You

LII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Ráno jsem otevřel oči slepené vším možným od krve přes slzy až po pot. Byl jsme vyčerpaný, všechno mě bolelo a bylo mi zle. Okamžitě jsem vpadl do koupelny a vyzvracel se - málem jsem hodil šavli ještě jednou, protože jediné, co jsem vyzvracel, bylo sperma a žaludeční šťávy. Rozbrečel jsem se, ikdyž jsme si slíbil, že plakat už nebudu. Po nějaké době jsem se zmohl alespoň vlézt do sprchy a pustit na sebe teplou vodu. Ve sprše jsem se znovu hystericky rozplakal. Myslel jsem nejenom na to, že tohle budu prožívat hodně dlouho, ale také na svou mámu - teda tetu, ale pro mě to bude vždycky máma - a také...také tátu, toho, který mi dal život za ten svůj. Ačkoliv je m-preg možný, v dnešní době není moc častý, až vzácný. Pokud Alfa má jako mate muže, většinou ho sterilizuje nebo se snaží tomuhle předejít.

Hladil jsem Ethana ve vlasech a díval se ven. Už zítra mě pustí, což je výborné.
"Reii?" podíval jsem se na to klubíčko.
"Hmm?" zabroukal spokojeně.
"Zítra už můžu pryč odsud...taky mi z toho tady už hrabe. Tak...co máš v plánu?" zeptal jsem se s mírným úšklebkem.
"Já nevím...co bys chtěl ty?" zvedl oči.
"Cokoliv, co bude s tebou." usmál jsem se a prohrábl mu vlasy.
"Řekni si." zamumlal.
"No...já bych moc rád zašel si nějak sednout. Víš jak, ne?" navrhl jsem. Zamrkal nechápáním. 
"No...sednout si je jít třeba někam do hospody, nebo baru....dáš si víno, pivo...rum...a tak." vysvětloval jsem. Posadil se.
"Já alkohol nepiju..." prohlásil.
"No...já jo. Tak ty si klidně dáš něco jiného." pokračoval jsem.
"Počkej..." zarazil mě najednou.
"Ty piješ?" zeptal se vážně. Kývl jsem. Zamračil se a založil ruce na prsou.

Někdo vešel. Nejenom do pokoje, ale i do koupelny a bez ostychu odtrhl závěs sprchy. Vykřikl jsem, nalepil se na zeď a pohotově si zakryl dlaněmi přirození. Byl to Dean.
"Máš jít za šéfem..." odfrkl si a přeměřil chladným pohledem.
"A-ano..." vyhrkl jsem. Jenom se mračil a odešel. Rychle jsem se osušil, oblékl do jiného oblečení - celé bylo úplně černé - a vykoukl ven. Stál tam opřený o stěnu a čekal. Jakmile si mě všiml, nasadil mi obojek s vodítkem a táhl do staré známé pracovny. Tam mě strčil a sám si sedl do křesla, zapálil si cigaretu a z pusy vypustil velký obláček kouře. Klečel jsme na zemi a neodvažoval se vzhlédnout. Erasmus mě ale donutil na něj pohlédnout pomocí silného alfa hlasu v mé hlavě. Podíval jsem se na něj tedy. Seděl na velké židli, nohy hozené na stole a prohlížel si mě. V klíně mu seděl Dixie a mlsně se olizoval při pohledu na mě.
"Doufám, že jsi od včera řádně zaučený." prohodil.
"Ano, pane..." šeptl jsem.
"No...teď jsi volný. Dělej si na mém pozemku co chceš. Nemáš zakázané se pokoušet o útěk, ale když to zkusíš, zemřeš." usmál se na mě. Kývl jsem a vstal.

Vrazil mi facku. Vůbec jsem to nečekal, jenom jsme vykulil oči a koukal na něj jak zjara.
"Co blbneš? zeptal jsem se po odeznění šoku.
"Není ti ještě dvacet, abys pít mohl." řekl dotčeně.
"Reii...já docela kašlu na pravidla..." zkusil jsem se obhájit. To ho asi rozzlobilo ještě víc.
"To bys neměl, koleduješ si o problém! Mohli by tě zavřít! A co já potom?" povídal.
"Reii, Reii...klid..." zacpal jsem mu pusu, vytáhl se do sedu a políbil ho. Otráveně se nechal.
"A když ti slíbím, že už budu spořádaný občan, nebudu pít a dodržovat pravidla?" usmál jsem se a udělal hezká očka. Po chvilce se usmál taky a zase se ke mě přitulil.
"Slibuješ?" zeptal se.
"Slibuju..." pohladil jsem ho a zase si lehl. Už mlčel a nakonec i usnul. Vymýšlel jsem tedy, co dělat jiného, abych ho zase neurazil. Což bylo dost těžké při pomyšlení, že jsme v tom dost omezený, když nic moc neznám.

Dean mě vedl do jídelny, kde se jsem se najedl bok po boku Omegám, které sloužili tady. Sám se najedl taky a pak mě odtáhl na pokoj, který jsem měl uklizený - povlečení nasáklé vším možným bylo čisté, bylo tu uklizeno a měl jsem tu i čisté oblečení. 
"Teď si děle co chceš, pravidla znáš." odsekl Dean a chtěl odejít, ale chytil jsem ho za paži.
"Prosím...udělej prom něco...." požádal jsem ho opatrně. Nadzvedl obočí.
"Řekni Marcovi, že...se omlouvám." špitl jsem, ale jakmile jsem zmínil jeho jméno, vší silou mě udeřil do tváře.
"O tom kreténovi nechci slyšet ani slovo!" zařval na mě.
"Proč? Byli jste...přeci přátelé..." promnul jsem si na zemi tvář.
"Byli, ale to už je dávno a do toho ti nic není!" štěkl a rázně odešel. Nechápal jsem to, vždyť...prý byli nejlepší přátelé...
Vyrazil jsem sám na průzkum. Obojek mi na krku samozřejmě zůstal. Obhlédl jsem si obrovský palác a došel do zahrady - byla nádherná, ale nad ní se klenulo cosi, co bych nazval skleníkovou střechou. U jejích stěn byly ostnaté dráty, ve kterých sem tam práskl proud. Bylo tu pár Omeg, ale jenom těch podřadných. Chtěl bych najít někoho na mém postavení, někoho, kdo by mi mohl říct, co je tohle za zvrácený komplex.

Rei se probudil asi tak za hodinku, ale jakmile se probudil, už  mě tahal z postele a že se musím projít, abych se rozcvičil. Pomalu jsem tedy vstal a s jeho pomocí vyšel na chodbu, pak i sešel schody a vydal se po nemocničním parku. Pořád mě starostlivě podpíral a já mu byl vděčný.
"Reii?" oslovil jsem ho najednou.
"Ano?" usmál se a usadil se se mnou na chvilku na lavičku. 
"Když Marco teda vzal tu práci...tak ty si teda můžeš vybrat jakou chceš, ne?" zeptal jsem se ho.
"No...asi ano." zamyslel se.
"Můžeš být tedy lékař."
"Jo, to můžu...to je ještě pět let studia a plus dvě, které mi ještě zbývají."
"Takže...budeš studovat dál?"
"Asi ano...zeptám se rodičů, ale doufám, že ano."
"Bylo by to fajn..."
"Jo, to jo. Alespoň bych věděl, jak se o tebe postarat..."
"Už teď se o mě staráš perfektně." usmál jsem se a políbil ho. Spokojeně mě objal a hladil po zádech. Po takového pauze jsem už s ním zase chodil po parku a postupně se přestal spoléhat na jeho oporu, až jsem zvládl jít i sám a dojít tak až k okraji celého parku, kde bylo nádherné jezírko.

Dneska trochu nudnější kapitolka, snad nevadí :D a ne, nejsem nakonec na Slovensku, odložilo se to na sobotu, takže to je v pohodě :D

Co říkáte na Deana? :O Docela zmetek, že? :D