Shape Of You

LXXII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Začal jsem si mnout rozkrok a trochu nahlas vzdychat. 
"Haah...! Ahh!" kníkal jsem a snažil se tišit, abych nevzbudil Arona. Zakousl jsem se proto do zápěstí a vklouzl pod látku trenek. Rychle jsem si přejížděl po údu a vzdychal. Tohle mi ale nestačilo. Potřeboval jsem víc. Vylezl jsem z postele, oblékl se a vykoukl ven. By jsem neskutečně nadržený. Nasál jsem vzduch a uculil se. Rei je poblíž...
Vycupital jsem ven a rozeběhl za povědomou vůní svého miláčka. Blížil jsem se k němu.

Ustoupil jsem Marcovi a šel k Darwinovi.
"Ty pojď se mnou..." řekl mi a pomalu se začal belhat stranou.
"Jasně..." šeptl jsem a smutně se vydal za ním.
"Ale pomohl bych mu..." zašeptal jsem ještě vzpurně.
"Já vím, že ano, ale pro tebe je to příliš nebezpečné. Bude lepší, když půjdeme stranou, ano? Tak pojď..." vedl mě stranou.
"Dobře..." 
Odvedl mě domů a nakázal, ať tu zůstanu.
"Proč nemůžu jít zpátky?"
"Jsi Omega...A už jenom tě málem sežrali, takže...volba je myslím jasná." vysvětlil a usadil se ke mě na postel.
"No jo...ale pověz mi, proč jsi od Erasma neutekl? Proč...proč...proč jsi u něj zůstal?" zeptal jsem se.
"Vždyť to sám víš...Je to můj brácha, postaral se o mě..." pousmál se.
"Já...já bych to asi udělal." přiznal jsem.
"Já ne. Já ho mám rád..." zvedl oči.

"Reii? Zlato!" volal jsem ho nadrženě. Vyškrábal jsem se na okno v jedné uličce a začal se protahovat mezi starými mřížemi.
"Já vím, že tu jsi, moje lásko." vrněl jsem a opřel se do ošklivého okna. Už budu u něj! Okno povolilo, propadlo i se mnou dozadu a rozbilo se. Nic mi naštěstí nebylo.
Podle čichu jsem poznal, že tu Rei byl. Zavrtěl jsme ocáskem a vydal se spokojeně špinavými chodbami.
"Reii! Kde jsi?" volal jsem spokojeně, když mě kdosi chytil zezadu a sevřel.
"Nechte mě! Nechte mě!" začal jsem řvát jako by mě na nože brali. Kousl jsem dotyčného do ruky a rozeběhl se pryč - samozřejmě za Reiem. 
Vběhl jsem do jedné místnosti a rovnou po Reiovi skočil.
"Reii! Hledal jsem tě...Víš, jsem hrozně nadržený a rád bych...no, však víš." vrněl jsem a začal si svlékat triko.
"C-c-co-co?" zakoktal se Rei. Až teď mi došlo, že...tu něco nehraje.
"Rei, kde to proboha jsi?" rozhlédl jsem se.
"Já...já jsem právě unesený a vězněný..." přiznal. Zamrkal jsem a zatřepal hlavou.

Opřel jsem se o něj. Začal mě hladit konejšivě po zádech. 
"Kluci to zvládnou...i když je Erasmus docela...no, hloupý, není tak blbý, aby jim nemohl pomoci." začal povídat.
"Proč na sebe nabalil Dixieho?" zeptal jsem se.
"Nevím. Nějak ho našel, donesl domů jako zmoklé štěně a pak to začalo. Dixie si ho doslova obmotal kolem prstu a Erasmus se tak začal chovat tak, jak Dixie pískal." vyprávěl.
"Je to malá, závislá svině..." zabrblal jsem nespokojeně.
"Jo, je..." povzdechl si Darwin a lehl si se mnou. Přitulil jsem se k němu a oba zakryl dekou.
"Odpočiň si..." šeptl jsem, ale to už spal. Uculil jsem se a ulehl na jeho hruď. Hodně jsem k němu přilnul, byl...můj nejlepší přítel, když nepočítám Marca. Zachránil mi život...

"Cože jsi?" zablekotal jsem. To se ale ve dveřích objevil vysoký Alpha, rozzuřený do ruda se zakrvácenou rukou. 
"D-Deane!" vypískl Rei a objal mě.
"Padej od něj!" vyjel po něm onen 'Dean'.
"Ne!" protestoval Rei. Vysoký černovlásek došel k němu a vrazil mu facku tak silnou, až se Rei praštil o stěnu a bezvládně zůstal ležet kousek ode mě. 
Pro mě se svět zastavil. Srdce mi už nebylo, dech ustal.
"R-Rei..." zakňoural jsem. Hormony způsobující heat byly rychle vystřídány návalem adrenalinu. Zavrčel jsem, sklopil ouška dozadu a zašvihal ocáskem.On uhodil Reie. Mého Reie. Který mě má rád, miluje mě, hladí mě, objímá mě.
Skočil jsem po něm, začal kousat, drápat a rvát se jako lev. Začal se bránit. K mé smůle, byl silnější, takže mě po chvíli uzemnil. Pokousal mě stejně, jako já jeho, ale zároveň si zavřel do jiného pokoje. Byla to malá, uzavřená temná místnost bez oken. Hodil mě tam a zavřel. Začal jsem škrábat na dveře.
"Reii!" volal jsem. Ticho...

Nemohl jsem spát. Snad strachem o Marca. Jenom jsem se vrtěl a snažil se usnout. Nakonec jsem se rozhodl.
"Promiň, Darwine." šeptl jsem a vyplížil se ven. Zamířil jsem nazpět k tomu baru.
"Mamoru! Co tady děláš?" vyjel po mě Marco.
"Jdu vám pomoct." nafoukl jsem tváře.
"Není jak." strkal mě pryč přítel, ale Erasmus ho zastavil.
"Ne, ať tu je. Mám nápad." zastavil ho. Hned jsem přešel na jeho stranu a uculil se na Marca.
"Půjde se mnou jako návnada." dodal Erasmus. Vyděšeně jsem se na něj podíval.
"Neboj se, nedovolíme, aby ti něco udělali." řekl.
"Co myslíš tou 'návnadou'?" zeptal se podezřívavě Marco.
"Jednoduše - pokud uvidí, že máš nějakou Omegu, usoudí, že asi nebudeš nějaký...skrytý polda nebo tak něco. Mě stačila jedna a nechali mě být. A jak vidíš, tak jsme si ve tmě podobní. Nepoznají, že nejsi já." vysvětlil. Byl to divný plán, ale mohl vyjít.
"A proč nejdeš ty?" zeptal jsem se.
"Já Deana nepřeperu..." zavrtěl hlavou. Musel jsem souhlasit, stejně tak i Marco.

Začal jsem brečet. Chtěl jsem ven...za Reiem. Možná je zraněný, třeba...třeba umře.
"Reii..." kníkal jsem. Omotal jsem se ocáskem a schoulil do klubka. Začala mi být zima. Rány a šrámy mi krvácely, pálily a bolely. Víc mě ale bolelo, že tam venku je Rei a zraněný.
"R-Reii..." vzlykal jsem.
Slyšel jsem kroky. Klap klap, klap klap.
Omdlel jsem.

"Tak? Zkusíme to?" zeptal jsem se.
"Nemáme žádný lepší plán..." špitl Marco a vzal mě za ruku.
"Ne, takhle ne. Prosím tě, nech mě tě trochu upravit." Erasmus nás rozpojil a začal mi svlékat triko.
"Co děláš?"kňučel jsem.
"Musíte vypadat věrohodně." bručel. Svlékl mi triko i kalhoty. Z trika udělal něco jako 'sukýnku'. Kalhoty roztrhl vejpůl a udělal z nich lano, kterým mi svázal zápěstí, pak udělal něco jako bondage svazování na hrudi. Marcovi stáhl vlasy do culíku a vyměnil si s ním oblečení.
"Teď...už by to šlo. A chovej se jako já, hlavně když ho uvidíš, tak nesmíš vystartovat." poučoval ho Erasmus.
"A ty - buď jeho...no, děvka." otočil se na mě. Kývl jsem.
"Tak jo...tak...jděte." popostrčil nás ke vchodu. Oba dva jsme spolu vykročili.
"Hlavně klid, Mamoru, ano?" šeptl ke mě a vzal za kliku.
"Jo, dobře..." pípl jsem. Otevřel jediným pohybem a šel první. Já hned za ním jako ovečka na provázku.