Shape Of You

XXXIV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Viděl jsem, že se na mě Marco dívá. A to bylo to, co jsem chtěl. Usmál se a já mu to oplatil. Bohužel, přišel večer a já musel být prodán. Povzdechl jsem si a předstoupil před rozhýřené Alfy a čekal, až mě prodají. Moje cena byla dneska obrovská. Nějaký Alpha za mě podal téměř devadesát tisíc. Jen jsem zalapal po dechu. Rozbušilo se mi srdce, když jsem ho viděl. Byl to Alfa se vším všudy, žádný úchylák nebo tak něco, ale...prostě chlap. Zamrkal jsem. Byl nápadně podobný Marcovi. Byl mu vlastně velmi věrně podobný. Zamrkal jsem. Muž ke mě byl milý a naprosto klidně mi položil ruce na rameny. Předal peníze a vyvedl mě ven. Tam mě natáhl do jeho pláště a zvedl do náruče. Byl jsme vyjukaný, netušil jsem, o co mu jde.
"Neboj se..." usmál se muž.
"Huh?" vyhrkl jsem a koukal na něj jako z jara.
"Budu tvůj mate." řekl a mě se málem zastavilo srdce.
"J-já nechci!" bránil jsem se, ale držel mě moc pevně.
"Marco!" zakřičel jsem bezmocně.

Pevně jsem Reie objal. Koukl jsem po Basilovi.
"Já...půjdu za klukama." usmál se a odešel.
"Aron šel do knihovny!" zavolal jsem za ním a dál objímal.
"Slibuju, že už s Marcem nic mít nebudu..." šeptl. Sice...bylo to ode mě dost hnusné a vyděračské, ale takhle mám šanci.
"Dobře..." pohladil jsem ho po zádech a nenápadně i po zadku.
"Tak co budem dělat?" zeptal jsem se a pustil ho.
"Cokoliv chceš." usmál se.
"Mě je to jedno, něco navrhni." pokrčil jsem rameny.
"Už vím." uculil se a táhl mě ven. Nechal jsem se, ale jakmile mě dotáhl k hřišti, hned jsem začal brzdit.
"Nééé....to nééé...Reii, to nééé..." bránil jsem se, ale bylo pozdě a já byl vysazen na jednu žebříkovou prolejzačku. Super...

Marco přišel doslova na zavolanou. 
"Mamoru!" sundal mě z toho chlapa. Čekal jsme jeho výbuch vzteku, ale nic.
"No tam, Marco...nemusíš mi věčně kazit legraci." uculil se neznámý a zdálo se, že Marca zná.
"Kdybys nebyl tak zvrácený, tak bych ho i nechal." odsekl Marco.
"Nejsem zvrácený, jenom...mi spoustu mates umřelo, toť vše a mé zlámané srdéčko hledá úněku z té kruté reality u mladších Omeg..." pohodil rukama klidně.
"Vypadni. Prostě jdi." řekl mu Marco.
"Závidíš mi snad, že jsem starší bratránek, huh? Že já už mohu mít kolik Omeg chci?" zasmál se neznámý, ale odešel.
"Kdo to byl Marco?" zeptal jsem se vyděšeně. 
"Můj bratranec....Erasmus Blair, bratr mé matky." povzdechl si smutně a odvedl mě nazpět. 
"A proč s ním nemůžu?" vyptával jsem se.
"Měl už mnoho Omeg jako ty, ale....všechny utrápil k smrti. Je to sadista a nezáleží mu ničím životě. V noci chodí lovit krev mezi Bety...nikdy ho nedopadnou, má moc peněz. Dlouho žil v Anglii. Tam ho znají jako...Jacka Rozparovače." vysvětlil a pohladil po vlasech.

"No tak, kočičky umí lézt po stromech. Ukáááž!" jásal a radoval se. Neměl jsme to srdce mu onu radost ničit a tak jsem si povzdechl a začal po prolejzačce lézt a dělat kraviny. Po nějaké chvíli mě to začalo i bavit.
"Teď ty." řekl jsem a seskočil dolů. Rei vylezl nahoru a pověsil se hlavou dolů. Jeho rozesmátý obličej visel přímo přede mnou. Nasucho jsem polkl, rozpojil rty, jako bych chtěl něco říct, a znovu se nadechl. Přiblížil jsem se k němu, ale kousek před jeho rty jsem se zastavil. Toho Rei využil a dal mi rychlou pusu. Pak už se vytáhl zase nahoru a vylezl zase někam jinam. Prsty jsem si přejel po rtech. Sladké...
"Počkej!" šplhal jsem za ním na to nejvyšší dostupné místo. Vytáhl si mě do klína a objal. Hlavou se mi opřel o záda a takto i ležel.
"Mám tě moc rád, čičí..." šeptl.
"Já tebe taky, Reii..." usmál jsem se a položil ruce na ty jeho kolem mého pasu.

"Půjdu už domů..." řekl jsem.
"Půjdu s tebou. On se jen tak nevzdá své oběti." odpověděl pohotově Marco.
"Dobře." souhlasil jsem a chytil ho za ruku.
"Bojíš se?" zeptal se.
"Jo..." zalhal jsem a pověsil se na něj. Společně jsme se vydali k mému domovu.
"A ukážeš mi pak ten ultrazvuk?" zeptal se.
"Jo, jasně!" zazářil jsem a utišil ntukání zrychlit krok, abych si to s Marcem co nejvíce užil. I přesto jsme došli domů. 
"Tady!" podal jsem mu malý obrázek.
"Oh..uhm, hezký." usmál se trochu rozpačitě.
"Pořád nevím co to bude...ale asi za dva měsíce to vědět budeme." usmál jsem se.
"A chtěl bys raději kluka nebo holku?" vyptával se.
"Hm...asi holčičku. Raděi bych sestřičku." zamyslel jsem se.
"Jo, to by bylo fajn." usmál se a objal mě.
"Už budu muset jít...uvidíme se pozítří, ano?" šeptl mi do ucha.
"Jo, dobře..." souhlasil jsem a pustil ho.Z okna jsem pak sledoval, jak mizí ve tmě.

Chvilku jsme tak tiše seděli, když se mi udělalo zle.
"R-Reii..." zaštkal jsem a chytil se za bříško, které bolelo. 
"Co se děje?" pustil mě.
"Není mi dobře..." šeptl jsem.
"Vydrž." chytil mě do náruče a skočil se mnou dolů. Bezpečně jsme dosedli na zem, kde mě položil.
"B-bolí to..." kňučel jsem.
"Co bolí? Co tě bolí?" ptal se.
"B-bříško..." povolil jsem ruce.
"Teče ti krev..." vyhrkl najednou Rei.
"Co?" nechápal jsme, ale brzy jsem cítil, že moje kalhoty se zalévají teplem.
"Proboha...!" Rei začal panikařit.
"Klid, jenom...zavolej doktora, prosím..." zaškemral jsem.
"D-dobře." Rei skutečně lékaře a sanitku přivolal a byl celou cestu do nemocnice se mnou. Okamžitě mě odvezli na oddělení gynekologie pro kluky. Červenal jsem se hanbou.
Vysvlékli mi spodek, ale díkybohu zakryli dekou. Lékaři se mě ihned ujali a brzy konstatovali, ale jen mezi sebou. Do mě dopovali nějaké léky, mezi nimiž jsme poznal i supresiva, ale i jiné léky. Něco jsem v sobě cítil, ale byl jsme tak mdlý, že jsme neodhadl, co se děje. 
"Ethie!" vyhrkl uvzlykaný Rei a držel mě za ruku.
"Rei-ii..." vydechl se a sledoval ho jako zhulenec.
"Bude to dobrý..." uklidňoval mě, ale uklidnit potřeboval spíš on.
"Vy jste jeho majitel, že? Takže i otec..." otočil se na něj doktor.
"N-ne...jsme jeho kamarád. A nejsem ani jeho otec." zakroutil hlavou Rei popravdě.
"Ne, já myslím otec toho dítěte, co právě potratil." řekl doktor a mě zatrnulo. Rei zamrkal.
"Ne, to nejsem...." šeptl a otočil se na mě.
"Ty...čekáš dítě, že? Teda čekal..." zeptal se.
"Jo...otěhotněl jsem při znásilnění před měsícem." přiznal jsem mu tiše.
"Máš na někoho ze své rodiny kontakt?" zeptal se mě lékař.
"A-ano. Diego Rodrick...." nadiktoval jsem jim cokoliv, co by je mohlo zavést k mému bratrovi a dva chlapi z ochranky se za ním hned vydali.

Trochu jsem ošulila Mamorua, já vím :D ale Ethan to potřeboval :P takže teď otázka jako vždy: Jak se líbí? :)