Shape Of You

III. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Když jsme společně došli do školy, Basil opět uražený kvůli ničemu, tak jsme se rozdělili. Rei měl naštěstí se mnou třídu, takže u mě zůstal, ale Basil musel do nižších ročníků.
Naše škola je prestižní, nikde není ani Beta, natož Omega. Předchází se tak znásilnění, šikaně, zneužívání a v extrémních případech i nechtěnému těhotenství. Rei seděl vždy vedle mě, vlevo. Já naopak vpravo. Znuděně jsem se svalil do své lavice a z báglu si vytahal učebnice na hodinu.

Mlčky jsem sledoval dění ve třídě. Marco vypadal jako vždy znuděně, ale já ne. Mě to bavilo. Jednou bych chtěl být učitel, pokud mi to otec dovolí. Přejel jsem třídu nicneříkajícím pohledem. Všechny jsem znal, znal jsem je jmény, věděl jsem jejich povahy, ale...nikoho jsem nepovažoval za svého hodnoceného přítele. Jenom Marca. Ulehl jsem na lavici a čekal, až zazvoní. Myšlenkami jsem se toulal někde úplně jinde.

Zase škola. Alespoň tu jsou ty holky. Hned se ke mě několik přihrnulo.
Měl jsem na škole obrovský harém. Naše škola spadala pod školu pro Alfy, ale byla oddělené. Tady všude byli lidi. Sice Alfa holky jsou výrazně hezčí, protože to jsou prostě upírky a ty bývají hezčí, ale Betky se lépe svádějí a Omega holkách ani nemluvím, to jsou někdy vyložené děvky. Mohl bych si nějakou zase vybrat na dnešek nebo zítřek...

Zazvonilo. Přesně 8:00. Znuděně jsme se postavil a dělal, že mě děsně zajímá příchod učitelky. Když jsme se posadili, koukal jsem na Reie, který si vše zapisoval. Moje sešity nebyli prázdné, byli plné zápisků, ale ne mých. Vždycky mi je vytvořil on.
Rei byl...zvláštní Alfa. Alfy bývají úplně jiné, on je spíš Beta nebo Omega. Je poddajný a poměrně stydlivý...
"Marco? K tabuli." řekla přísně učitelka a vyrušila tak moje úvahy o dvojčeti.

Sledoval jsem, jak jde Marco k tabuli. Měl vypočítat rovnici. Chtěl jsem mu poradit, ale příísný pohled učitelky mi prozradil, že ho mám nechat. Tušila, že výsledky nejsou jenom z jeho hlavy.
Marco to jakž takž vypočítal, ale pořádně se u toho zapotil. Venku už zase bylo vedro, takže si utřel čelo do tílka, čímž odhalil několika holkám vepředu jeho břišáky. Zrudl jsem, protože se mi nejenom líbili, ale i proto, že jsem je měl vidět já, ne holky.

Jedna o hodině seděla kousek ode mě. Vytrhl jsem opatrně kousek listu ze sešitu a napsal na něj pěkný vzkaz. Ještě jednou jsem si ho po sobě přečetl:
'Ahoj krásko :* Máš moc krásné kalhotky, ještě lépe by se určitě vyjímali i na zemi, jestli chápeš, co tím myslím :)' 
Podal jsem ho té holce a oslnivě se usmál. Začervenala se a přečetla si to. S odpovědí mi vrátila papírek. Nad její odpovědí jsem se pousmál samolibým úšklebkem.
'Děkuji :) :** A jestli bys je chtěl vidět na zemi, tak dneska jsem sama doma :** přijď' stálo na něm. Uculil jsem se. Stačí jen poprosit Marca nebo Reie a můžu si jít za zábavou!

Usedl jsem zase do své lavice a jemně se usmál na pár červených holek vepředu, co se tak roztomile chichotali.
'Viděli tvoje břišáky.' ozvalo se mi v hlavě docela otráveně. 
'Tady někd žáárlíí...!' protáhl jsme s úšklebkem. Rei zčervenal jako ředkvička a zalapal po dechu.
'Přistižen při činu.' neodpustil jsem si, ale hned jsem se na brášku usmál.
'No tak, já to tak nemyslel...' omluvil jsem se mu. Mlčel a lapal po dechu. 

Nechci, aby mě odhalil, že pro něj mám slabost! To by se mu asi nelíbilo, vždyť...jsme sourozenci, dokonce dvojčata a ke všemu jednovaječná.
Zbytek hodiny jsme si raději zapisoval zápisky, a to i ty, které jsem nemusel. Nechtěl jsem se na něj podívat. Po zbytek hodiny už mlčel nejenom navenek, ale i vnitřně a jen znuděně, opřený o dlaň, sledoval učitelčino počínání a počítání. Doufám, že už brzy zazvoní na přestávku, mám docela hlad.

Když zazvonilo, přešel jsem k té holce. Jemně jsem si jí odtáhl přes chodbu za skříňky. Uculil jsem se a přejel prsty po jejích rtech. Trochu se naklonila a já spojil naše rty. Hmm...pěkně sladké...Jazykem jsem začal prozkoumávat její ústa. Udělala to samé a nalepila se na mě.
Dneska to mám ale štěstí. Dlaně jsem si umístil na její poměrně hezký zadeček a sevřel. Měkký, přesto pevný. Ty mám nejraději.
 Za skříňkami je klid, ale přestávka, která má pouze  minut, nám nedala dost prostoru, abychom se vášnivě vyjádřili. Tak jsme to přetáhli.

Přestávka utekla rychle a já zase seděl v lavici a čekal na příchod učitele. Rei stále mlčel a červenal se. Nešlo mi to do hlavy.
'Děje se něco?' zkusil jsem to.
'Nic...' bylo vidět, že se něco děje.
'Ale ano, jde to z tebe cítit...' ušklíbl jsem se.
'Nic,vážně, nic..' snažil se, ale mě nepřesvědčí. Jsem jeho dvojče, to nezakecá.
'Kecáš.' culil jsem se. Něco ještě chtěl namítat, ale do třídy vtrhl ředitel a za ruku táhl velmi povědomou osobu.

Zacukal jsem sebou, když jsem v nakvašeném rudovláskovi poznal Basila. 
"Kde jsou Blairovi?!" zahřímal ředitel a pustil bratra. Hned jsem k němu doběhl a vypáčil ho z ředitelovi ruky. Odstrčil mě od sebe nasupeně, až jsme narazil do tabule.
"Já jsme Rei Blair. A to je Marco, můj...bratr." špitl jsem k řediteli.
"Tenhle spratek se mi líbal s dcerou! O hodině!" řval na nás oba. Měl jsme slabinu. Když na mě někdo křičel, ať už důvodně nebo bezdůvodně, rozbrečel jsem se a bál se. Což se také stalo, ačkoliv jsem se to snažil zastavit.

Do háje...! Takže Basil má zase problém, že se tu někde ocucává s dcerou ředitele o hodině a ten starej mi teď rozbrečí brášku. Sakra, snad stálo v jeho přihlášce sem, že je mimořádně citlivý...
"Převezmu si ho pane. Mohu zavolat rodičům?" řekl jsem pevně a nezlomně, došel do předu a objal brášku. Toho druhého jsem patřičně spařil pohledem.
'Blbečku! Táta bude zuřit!' zařval jsem mu v hlavě Alfa hlasem. Pro něj to bylo jen křik, ale kdyby byl Omega, tak se mi tu složí taky.

Jenom jsem otráveně protočil panenky. Kdybych taky uměl telepatii, asi bych mu něco řekl, ale protože neumím, tak mu to neřeknu. Teď to řekne mámě a tátovi, ti mi dají zaracha a já zase budu měsíce zavřený doma nad učením. Grrr...
"Jistě, s tím bych naprosto souhlasil. Pojďme do ředitelny." řekl nasupeně ředitel a zase mě táhl bůhvíkam. Na chodbě, když jsme míjel jeho dceru, jsme na ní ještě udělal v ruce gesto a zřetelně artikuloval 'Zavolej mi!'. Tuhle krasavici si nenechám uniknout. Pak jsme si všiml Marca, který za mnou táhl za ruku ubuleného Reie. Všichni se k Reiovi chovají jako k miminu, ale ke mě jak odsouzenci na smrt.