Shape Of You

LVII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Veselý stařík se zakabonil. Trochu jsem znejistěl.
"Ethane,...to nemohu..." řekl naprosto vážně. Ethan mu vytrhl papír, co byl v obálce. Rychle si ho pročetl a zbledl.
"Ukaž..." vytrhl jsem mu ho zase já a přečetl. Psalo se v něm, že Mamoruovi bude podán jistý jed.
"Tohle, že ho má dostat ven?!" vyhrkl jsem zděšeně.
"Nepsalo se tam, že ho to má dostat ven živého." pokrčil Ethan rameny.
"Ne, vždyť...musí být jiná cesta, než...smrt..." lapal jsem po dechu strachy.
"Ne, poslouchej mládenče. Tohle není nic, co by ho mělo zabít. Je to látka, která mu zpomalí veškeré životní funkce natolik, aby mohl vypadat jako mrtvola. A poté si může jeho tělo vyzvednout rodinný příslušník." ukazoval mi stařeček v papíře. Měl pravdu.
"Tak v čem je tedy problém?" zeptal jsem se.
"No..." zabručel stařec a podrbal se nervózně na zátylku.

Probudil jsem se poměrně pozdě. Ethan tu nebyl. Znervózněl jsem.
"E-Ethie?" zavolal jsem ho. Bez odpovědi. Zvedl jsem se z postele a vplížil do kuchyně. Na stole ležel vychladlý čaj a léky na horečku. Bylo mu špatně? Horečka mu mohla způsobit halucinace. A ty mohli způsobit, že šel ven. Mohlo se mu něco stát. 
Vyběhl jsem z domu a běžel po okolí.
"Ethane! Ethane, kde jsi?!" volal jsem po okolí zoufale. Samotnému mi nebylo dobře. Neměl jsem dlouho nic k jídlu, takže jsem po pár metrech zpomalil do klusu, pak chůze, až nakonec jsem upadl a omdlel. Neměl jsem sílu vstát, nešlo to. Vyplýtval jsem energii běháním okolo, takže mi nezbyla žádná na chůzi. K mé smůle jsem ležel mimo hlavní cestu, takže mě nikdo nemohl najít. Tma a chlad mě pohltily do sebe...

"Budeme hrát s vámi, aby se naše party lépe poznali." Uculil se na mě Malloy.
"Fajn, ale natrhnem vám zadky." ušklíbl jsem se. To ho dopálilo.
"Tak dobře! Tvoji ať se schovají a my budeme hledači." řekl nakvašeně.
"Platí." souhlasil jsem a kynul na děti, že mohou vyrazit.
"Dáme jim 5 minut." sedl si na pařez špekoun. Ta hezká holka, Ethel, s ním nebyla. Pochopil jsem, že má vlastní oddíl svých dětí, které jsou starší a tak s námi být nemůže.
Za pět minut se jeho děti rozprchli. Nedočkavě jsem čekal, jestli někoho nepřivlečou. Bohužel, už během pár minut vlekli většinu mých dětí.
"Tak, vyhráli jsme." šklebil se na mě špekoun.
"Ne, nevyhráli." argumentoval jsem hned.
"Ale ano, jeden, dva, tři, čtyři, pět a šest...jsou všichni."
"Ne, nejsou. Já mám totiž sedm dětí."

"Jde o  to, že...to má vedlejší účinek." vypověděl konečně.
"Jaký?"
"Dejme tomu, že by mohl i zemřít, pokud si ho vezme moc,nebo protože jeho tělo bude příliš oslabené, aby ten nápor zvládlo..."
Rozbušilo se mi srdce. To snad ne...Musí přežít.
"Nemáte nějakou méně nebezpečnou metodu?" zeptal jsem se ihned nejistě. Zakroutil hlavou.
"Hah...tak jo..." povzdechl jsem si a protřel spánky.
"Takže vy dva si to vyřiďte, já jdu domů..." sebral se najednou Ethan a odešel. Já tam stál, jako tvrdé Y a koukal, jak stařík šel dozadu a začal se přehrabovat v nějakých lahvičkách. Za chvilku se vrátil a do ruky mi vložil jednu s jasně průzračným obsahem.
"Tady.." špitl. Kývl jsem a nechal mu za to nějaké peníze. Hodila by se mu totiž alespoň bederní rouška.

Otevřel jsem znaveně oči. Byla tma a asi i noc. Spánek mi trochu vrátil sílu, ale i tak to nebylo dost, abych byl schopen se postavit a jít hledat pomoc. Ale mohl jsem se plazit.
Po pár namáhavých minutách už jsem viděl na hlavní cestu. 
"Pomoc...!" zavolal jsem co nejvíc mi oslabení dovolilo. Nic. Tak znovu.
"Pomoc!" zařval jsem Alfa hlasem, což už by snad ten účinek mít mělo. Někdo skutečně přišel, ale nebyl to nikdo, koho bych čekal.
"Panebože, Reii!" vypískla Kath, když ke mě doběhla. Měla přes rameno doktorskou brašnu a rychle z ní vytáhla stetoskop, který mi přiložila k hrudi. Jenom jsem zachrčel a zavřel oči.
'Krev!' zakřičel jsem co nejvíce jsme mohl telepaticky. Ne, že bych na ní chtěl křičet, jenom jsme si nebyl jistý, jestli mě uslyší.
"Jasně, promiň..." vytáhla infuzi krve, ale než mi jí stihla napíchnout do žíly, drapl jsem po ní, zuby prorazil plast a začal jí sát přímo z pytlíku. To mě alespoň postavilo na nohy.
K Ethanovi jsem už nemířil. Odvedla mě k sobě do auta a odvezla domů, kde jsem okamžitě dostal několik sklenic krve, abych se dostal nazpět do formy.

Neměl jsem malou Lis. Už už jsem si myslel, že jsem vyhrál, když se z lesa ozval křik.
"Basile!" volala malá Lis. 
"Už běžím!" zavolal jsem za ní a rozběhl se do porostu. Koutkem oka jsem zahlédl, že kolem šel oddíl větších dětí i s Ethel.
Lis visela za jednu ruku ve srázu ze skal. Natáhl jsem k ní ruku, chytil tu její a vytáhl ven. Objala mě. Usmál jsem se a objal jí také.
"Ty jsi tak statečný..." šeptla.
"To by udělal každý." šeptl jsem jí nazpět.
"Ne, to ne.." namítala hned a pustila mě.
"Jak to myslíš?"
"Ten, co mě ta shodil, by to asi neudělal."  šeptla a koukla za mě.
"Který?" zeptal jsem se. Zakroutila hlavou, že mi to neřekne.
"Lis...který to byl?" Zase zakroutila hlavou, vzala mě za ruku a táhla nazpět ke skupině. Ozval se potlesk. Tleskala i Ethen. Usmál jsem se na ní svůdně a mrknul na ní. Malloy popadl svoje děti a táhl je pryč. Ethel šla dál se svými.
"Tak...kdo chce jít na sváču?" usmál jsem se na ně. Všichni zajásali.

Donesl jsem domů lahvičku. Povzdechl jsem si a prohlížel si jí. Tohle může dostat mého Mamorua ven, ale...může ho to i zabít.
Někdo zaklepal. Byl tam zase ten Omega, jak mi doručil dopis. Dal jsem mu do ruky lahvičku. 
"Nebojte se...Spasitel ho ven dostane." usmál se.
"Spasitel?" zvedl jsem oči.
"Ano, náš Spasitel. Je to Omega, který náš dostal ven."
"Nás...? Vás je víc, koho dostal ven?" zeptal jsem ho.
"Ano, je nás mnohem víc. A teď se jděte vyspat." uculil se a odešel. Zavřel jsem tedy dveře, zalezl si do pokoje a přemýšlel. 
Po nějaké době do pokoje vkročil Rei v doprovodu rodičů.
"Co se stalo?" zeptal se jsem se. 
"Rei se přetížil, dohlédneš na něj prosím?" podívala se po mne mamka. Jen jsem kývl a slezl k němu.
"Cos blbnul?" objal jsem ho. Neodpověděl, usnul mi na hrudi. Lehl jsem si s ním, oba zakryl a hladil ho po zádech, dokud jsem sám neusnul jako nemluvně.

Tak co první školní den? :) 

Jako vždy - jak se líbí? :)
Arigato za čtení, komenty a hlasy :3