Shape Of You

LXXVII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"Co je?" zaregistroval jsem Ethanův ledový pohled po mém menším uculení se.
"To nebylo nutné..." zasyčel.
"Ale má pravdu. Měl bys brát supresiva." pokrčil jsem rameny. Kdyby tak věděl, že to jsem Reiovi vnutil já. Je to pro bezpečí obou dvou.
"Ale já to brát nechci. Tak akorát ukazuju svojí podřízenost vám." vrčel.
"Ne, přesně naopak. Ukážeš tím, že si nenecháš rozkazovat a snažíš se alespoň trochu bojovat proti svému znásilnění." řekl jsem už vážněji. Trochu ustoupil a nasadil zmatený výraz. Vítězoslavně jsem se uculil. Tenhle argument ho uzemnil tak dokonale, že si tu tabletu snad i vezme. A tak se i stalo.

Smutně, skoro až depresivně, jsem se šoural k domovu a zlostně po cestě kopl do prázdné plechovky od psího žrádla, co mi stála v cestě. Kousek odletěla po chodníků a zastavila se až několik metrů přede mnou. Stál jsem před tím podnikem, ve kterém by měl nacházet Mamoru. Tak počkat. Co by tady, před podnikem zaměřeném na sex s Omegami, dělala plechovka psího žrádla. Zvedl jsem jí. Byl vyškrábaná a trošičku z ní sálalo teplo, někdo jí ohříval. Než abych jí dlouho otáčel v prstech, rozběhl jsem se nazpět k domovu Ethana a Arona. Zabušil jsme na dveře.
"Co je...?" otevřel mi Erasmus.
"Tady. To bylo před tou budovou..." vrazil jsme mu do ruky plechovku.
"Je to jen odpadek..."
"Ne, ještě byla teplá, když jsem jí nesl. Vážně, někdo jí musel ohřát."
"Možná houmlesák, co já vím..." už už chtěl zavřít, ale strčil jsme mu jí k obličeji. 
"Cítíš to?" zeptal jsem se ho, když se mu rozšířily zorničky.

Ethan se mě hodně dotkl, tak jsem se šel vybrečet. Marco za mnou samo sebou přišel.
"Já jen nechci, aby byl v průseru s rutem jenom proto, že se já neumím rvát!" vypískl jsem, když mne konejšivě objal.
"Já vím, už jsem mu to rozmluvil. Je to jen paličák." usmál se. Trochu mě to potěšilo, ale stejně jsem brečel dál a byl na sebe nakrknutý, že jsem po něm takhle vyjel.
"No tak, Reii...Měli bychom se jít domů převléct, tak pojď..." zvedl mě na nohy a táhl ke dveřím. Tam jsme se srazili s Basilem.
"Neměl jsi náhodou odejít?" zeptal jsem se ho trochu dost překvapeným tónem i výrazem.
"Měl, ale...Marco, vem si tohle..." podal MArcovi ošklivou plechovku psího žrádla. Lehce znechuceně jsem se odtáhl, když Marco byl skoro donucen Erasmem jí očuchat jako pejsek. Místo zhnuseného výrazu ale nasadil velmi překvapený a poté dost...potěšený?

"To...to je pach Mamorua! Musel s tím přijít do kontaktu..." vypískl jsme nadšeně jako malý kluk.
"Ne, je tam cítit i pach Deana. Dean se dotkl Mamorua a pak té plechovky. To znamená, že ho tímhle sajrajtem nakrmil." opravil mě Erasmus trochu seriózněji. Pro jeho kontrolou jsem plechovku zase očuchal.
"Jo, máš pravdu." přitakal jsem mu.
"Viď?" uculil se šťastně.
"Takže...možná by stačilo nějaké upravená supresiva nacpat do tohohle, ne?" zeptal se Basil. Oba jsme mu kývli. Bylo vidět, že Rei, znechucený olezlou plechovkou, neví a asi ani nechce vědět, o čem je řeč.
"Basile, jdi se podívat, jestli....jich tam není víc. Potřebujeme jich pár." pobídl jsem ho. Jen kývl a odběhl.
"A ty pojď, Reii. My se jdeme převléct,ano?" popadl jsem Reie za paži a táhl ho k domovu.

Doběhl jsem nazpět a hledal po okolí. Skutečně. Za popelnicemi bylo ukryté balení psího žrádla stejné značky. Popadl jsem několik plechovek a zase se co nejrychleji vrátil.
"Tady..." dal jsem je Erasmovi.
"Výborně...a teď už jdi..." vyvedl mě. Žárlivě jsme zavrčel, ale...zároveň si uvědomoval, že já asi už teď nezmůžu. Ale můžu se alespoň dívat, no ne?
Nalepil jsem se na okno a co nejnenápadněji koukal, jak se Erasmus vrátil za Aronem, který byl za se u papíru a něco si tam čmáral, když ho Eramus zezadu objal a natiskl na sebe. Aron se vůbec nebránil, přesně naopak. Pousmál se a zaklonil hlavu. Erasmus ho jemně políbil na rty. Schoulil jsem se do klubíčka pod okno a tiše se rozbrečel. Uvědomoval jsem si, že to je všechno jen a jen moje chyba. To, že já měl úlet, znamenalo, že asi nejsem ten pravý.

Doma jsme se převlékli a já tak trochu z domova ukradl nějaké peníze. Ne moc, ale...pro Ethana a Arona to bude dost.
Nenápadně jsem si je schoval do batohu s jídlem a oblečením, co jsme si oba vzali. 
Při zpáteční cestě jsem si všiml mladšího brášky brečícího pod oknem Ethanova domova.
"Co se děje? doběhl jsem k němu a opatrně objal. Ihned se přitulil a zavzlykal něco ve smyslu: 'Erasmus a Aron.'
"Co s nimi?" zeptal se Marco. Jenom pohodil hlavou k oknu. Marco se tam podíval, ale pak celý rudý odvrátil zraky a oba nás táhl stranou.
"Co tam je?" zeptal jsem se ho zvědavě.
"To nechceš vědět..." tvářil se docela kysele. Basil přestal brečet a sledoval ho napnutým výrazem ve tváři.
"Řekni mi to..." zaškemral jsem. Jen si povzdechl.
'Oni tam mají...ehm, intimní chvilky, víš? Neříkej mu to, ještě by se tu podřezal...' ozval se mi jeho hlas v hlavě. Zrudl jsem a raději jen kývl.

To, co jsem viděl, asi jen tak z mysli nevymažu, nezapomenu ani snad neuložím někam hluboko, kde bych si už nevzpomněl.
Viděl jsem Arona, jak leží na zádech na stole a Erasma, jak do něj nahý přiráží a drží za boky.
Oklepal jsem se a usadil s bratry na lavičku.
"No...co budem dělat?" uculil jsem po krátké chvilce trapného ticha.
"No...možná...půjdeme se projít?" uchechtl se takovým trapným tónem Rei a vstal.
"Dobrý nápad...pojďme..." zvedl jsem se taky a vzal Ethana za paži, čímž jsem mu pomohl na nohy.

...o několik hodin později...

Po tak dvouhodinové procházce jsem zase přes okno zkontroloval, jestli je vzduch volný. Byl. Už se jenom objímali, už oblečený.
"Jsme tady!" zavolal jsem do domu, když jsem si otevřel. Basil nás asi v půlce opustil a šel pryč. Rei ale ihned začal hledat po místnosti.
"Co se děje?" zeptal se ho Erasmus.
"Kde je Ethan?" zabroukal Rei. Jak Erasmus, tak Aron zmlkli. Rei naklonil hlavu, když jeho pohled padl na dveře od ložnice.

Hned jsem tam vešel a uviděl otráveného Ethana sedícího na posteli, jak si čte knížku. Hned jsem mu skočil kolem krku.
"Ti dva tam -" začal. Hned jsem mu zacpal pusu polibkem.
"Já vím." uculil jsem se a objal ho pevněji. Přitulil si mě a pohladil po zádech.
"Mohli bychom taky...někdy..." šeptl mi do ouška tichounce jako myška. Zavrtěl jsem se a usmál. 
"To bych bral..." zašeptal jsem mu na oplátku. Marco a ostatní raději šli, takže jsem ho mohl vášnivěji políbit.
"Večer." políbil mě na čelo a lehl si se mnou na hrudi do postele. Jen jsme kývl a vrněl, když mě začal drbat a hladit po zádech a pozadí.

Moc děkuji za 1k hlasů :3 Jste úžasní!Takový 'fanfact' na závěr: Můj potkan se jmenuje Erasmus :D a druhým jménem Darwin x3