Shape Of You

XXV. Kapitola

25. kapča tu a já moc děkuji za 209 hlasů a přes 700 čtení :3 a 90 komentářů...

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Když mě Ethan vyhodil, smutně jsem se vrátil domů. Nejvyšší mě asi trestá za moje sukničkaření...Když nad tím tak přemýšlím, já už nějak přestávám myslet na holky.
Doma jsem zapadl do postele, naštěstí bez asistence Marca jako včera a s brekem usnul.
Ráno jsem byl nevyspalý. Oblékl jsem se, spáchal ranní rutinu, ale k snídani se nedostal. Přemýšlel jsem při tom o Aronovi, Diegovi a Ethanovi...Počkat. Ethan je starší než já, mohlo by mu už být přes 18...!
Z rohu pokoje jsem popadl batoh, vyřítil se na chodbu, po schodech dolů a pak ven. Ani jsem se nestihl rozloučit s rodiči. Letěl jsem za klukama.
"Arone! Ethane!" vtrhl jsem k nim. Ethan, jakoby mě čekal, po mě vystartoval.
"P-Počkej!" sykl jsem na něj, když mě tiskl ke stěně jako rozzuřený opičák.
"Co chceš?!" štěkl.
"Můžeš dostat Diega ven ty! Je ti osmnáct, jenom ti dám peníze!" vyhrkl jsem a bál se ho. Pustil mě a zamrkal.
"Cože?" nechápal. 
"Prostě si vezmeš peníze a půjdeš to tam podškrábnout. A...je venku." řekl jsem a rovnal si uniformu.

Ráno jsem Mamorua nechal spát a šel rovnou za rodiči.
"Dobré ráno...Hele, já...včera jsem znovu zachránil toho....Omegu a mám ho v pokoji, je zraněný." řekl jsme rozpačitě. Táta vzhlédl od novin.
"Zase jsi to ty...vždy ochranářský na slabší." usmál se.
"No...jo." usmál jsem se.
"Pomůžu ti s ním." vstal a šel za mnou do pokoje. Mamoru stále spal. Odkryl jsem deku, sundal mu obvazy a odhalil tak zničená záda.
"Proboha..." táta si k němu přiklekl a bříšky prstů přejel po jeho kůži.
"Hm...jsou to čisté rány..." zabroukal.
"Nějaký Alfa ho vyhodil z domu jako smetí." prozradil jsem mu.
"Huh? Tak to je jasné, pravděpodobně to je prodejný Omega."  odtáhl se trochu.
"Myslíš...jako..ehm...prostitut?" ujišťoval jsem se.
"Myslím si to. Alfy si jinak jiné Omegy kromě svých mates neberou. Teda až na tebe." vstal.

"Fajn." odsekl a pustil mě. Usmál jsem se s úlevou.
"I tak vypadni." odsekl ještě.
"Nikam nechoď!" ozval se Aron a skočil mi kolem krku.
"Grr...tak si jděte někam spolu..." zavrčel Ethan. Aron mě popadl a vytáhl ven. Objal jsem ho a zvedl mu bradu.
"Hodně k tobě cítím." řekl a skenoval mě očkama.
"No...taky tě...miluju." uchechtl jsem se a políbil ho. Vášnivě jsem ho objímal a líbal.
"Mi-miluju..tě...?" vydal ze sebe. Hladil jsem po zádech a opřel si čelo o jeho.
"Budu muset do školy..." šeptl jsem.
"Přijdeš pak ještě?" zeptal se hned.
"Dobře...ale poslední otázka: Budeš se mnou chodit?" zeptal jsem se ho.
"To znamená, že s tebou budu v milostném vztahu?" ujišťoval se.
"Áno, přesně tak." kývl jsem.
"Takto tedy souhlasím." řekl a pustil mě. Ještě jsme mu zamával, než se mi ztratil z dohledu.

"Ach jo.." povzdechl jsem si. Mamoru u mě tak trochu klesl.
"Měl bys do školy. Postaráme se  ti o něj. Máš na něj docela štěstí...." řek táta.
Po ranní rutině jsem vyrazil do školy. Všichni ode mě odstupovali a něco si šuškali. Myslel jsem, že to šílenství kvůli Basilovi už pominulo...
"Co vám všem je?" otáčel jsem se na všechny nechápavě.
"Jde z tebe cítit Omega...." ozvalo se z davu.
"Huh?" nechápal jsem stále, když mi došlo, že to je pravda. Jsem cítit jako Mamoru.
Nechal jsem ostatní ostatními a soustředil se na školu.
Po škole jsem vyrazil domů. Nemohl jsem za Reiem, ale to mohu nahradit k večeru.
Doma jsem se vydal do svého pokoje. Mamoru už byl vzhůru a stále ležel na stejném místě ve stejné poloze.
"Ahoj. Co záda?" usmál jsem se na něj.
"Jo, v pohodě..." šeptl.
"Hele...upřímně. Táta si myslí, že...jsi prodejný." klekl jsem si k němu. Uhnul pohledem, ale kývl.
"Proč?" otočil jsme ho nazpět.

Ze školy jsem letěl za Aronem a Ethanem. Když mi ale otevřel Diego, skočil jsem mu ihned kolem krku. Z očí mi unikly slzy. Povalil jsem ho zem a objímal.
"Diego! Ty už jsi venku!" pištěl jsem nadšeně.
"Jo, jsem...díky tobě." usmál se a objal mě. Trochu jsme se odtáhl a se slzami v očích ho sledoval.
"Jsme rád, že jsi zase tady...omlouvám se, že jsme tě dostal zbytečně do takového problému..." šeptl jsem a vysvětlil mu co se dělo.
"Už to nech plavat..." hladil mě po zádech.
"Jo..." špitl jsem.
"Kde jsou kluci?" zeptal jsem se.
"Ethan šel do nemocnice a Aron do knihovny." odpověděl a najednou mě políbil. Byl jsem překvapený, ale...zároveň to bylo jedna z věcí, co jsem si přál. Mám sice Arona, ale moje srdce patří i Diegovi.
"P-počkej..." odtáhl jsem se.
"Co se děje?" zeptal se smutně.
"Já...už chodím s Aronem..." šeptl jsem.
"Jo...jasně, jdu pozdě..." smutně mě pustil.
"Já chtěl chodit s tebou, ale...no..." ani jsem to nedokázal říct.
"A...když to Aronovi neřekneme...?" uculil se najednou a znovu se na mě vrhl. Přijal jsem ho a pokračoval v jeho polibcích. Zvedl se do sedu a začal mi oždibovat krk.

"Neměli jsme peníze a...tak jsem tu práci vzal. Jenom za první směnu mi dali přes čtyřicet tisíc...Ty peníze mohu šetřit a tak, prostě...je to pro mě potřebné." šeptal a utíral si slzy.
"To jste na tom až takhle zle?" zeptal jsem se soucitně.
"Už ne, ale předtím ano." kývl.
"Hmm.." zabručel jsem.
"A-ale...potřebuju alespoň předat mamce peníze. Vyzvedneš je prosím?" zeptal se.
"Jistě. Ale..tys měl včera u pasu balík se sto tisíci." vytáhl jsem z pod postele balíček, kam jsem ho včera ukryl.
"Cože?!" vyhrkl a koukal na peníze.
"Mám jí je dát?" zeptal jsem se.
"Jo..." vyhrkly mu slzy.
"Co se děje?" lekl jsem.
"S tímhle si můžeme dovolit lepší byt..." špitl dojatě.
"Dobře, dojdu za ní. Ale nejdřív ti to řádně ošetřím." souhlasil jsem a sundal mu obvazy ze zad, abych mu dal nové. Ležel klidně a nechal se ošetřovat.
"Klidně ještě odpočívej. Po cestě nazpět se stavím u Reie." pohladil jsme ho po ouškách a vyrazil na cestu.

Zvedl mě do náruče a odnesl do pelechu, kde přeci jenom bude příjemnější mazlení. Hladili jsme se navzájem po tělech a sundavali si jednu část oblečení za druhou. Věděl jsem, že dělám chybu. Věděl jsem, že já miluji Arona. Ale Diego byl na stejném místě jako on v mém srdci. Snad mi tohle Nejvyšší a Aron odpustí...
Diego mě políbil na hrudi a vyklenul si mě proti sobě.
"D-Diego!" zavzdychal jsem nahlas. Ozvaly se kroky a ve futrech se objevil Aron. Jeho tvář nevypovídala o jeho pocitech, myšlenkách....jenom tam stál a díval se na nás. V tu chvíli bych přísahal, že se mi zastavilo srdce.

Tak jsem vám právě zruinovala naděje :D že? c: No jo...