Shape Of You

XLI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Smutně jsem odešel od Mamorua. Já nechci být s ním jenom kamarád. Chci být jeho opora, nejlepší přítel, partner...klidně i sexuální hračka, vždyť to je jedno. Ale...on nechce, kvůli mé cti a tak, ale...já klidně se vzdám i postavení, jenom abych ho mohl mít.
Došel jsem domů a dělal, jako by nic. Sice mi to šlo těžce, když uvnitř jsem se cítil úplně prázdný a zničený, ale na mamku i tátu to zabralo. 
"Marco, konečně, že jdeš. Táta s vámi chce mluvit." hned mě máti táhla do otcovi kanceláře, kam jsme normálně nesměli. Pouze v případech nutnosti. Na židli před ním seděl uvzlykaný Rei a Basil se založenýma rukama.
"Ahoj..." šeptl jsem a hned si sedl vedle Reie, který se na mě ihned nalepil.
"Tak o co jde?" zeptal jsem se táty.

Po návštěvě Ethana jsem byl zavolán domů. Že prý porada či co...
"Zavolal jsem vás sem, abych ustanovil jedno pravidlo. Rei to už ví, ale pro vás dva to řeknu znovu." začal táta. Bylo vidět, že ani jemu samotnému se to nelíbí.
"Pokud ani jeden po mě nepřevezmete moje řemeslo, budu nucen vás vydědit." vybalil to na nás a já málem spadl ze židle. Marcovi spadla brada a Rei jen vzlykl něco neurčitého.
"Cože?!" vyhrkl jsem zmateně.
"Je to staré pravidlo, nemohu ho změnit..." bránil se otec.
"Tati, vždyť...v dnešní době se už moc věcí nedodržuje! Třeba harémy Omeg, ty přece už takřka nejsou...teda v generaci kousek pod vámi." mumlal jsem.
"Basile, opravdu si to myslíš? Heh...Víš, to je lež. Harémy Omeg jsou velmi časté, ikdyž ve vaší generaci se o tom nemluví. Ale u mé ano a stále se drží. Většina mužské populace Alf je bisexuální..." povzdechl si otec a tím mě umlčel. Můj život byl lež, protože jsem si myslel, že tohle nevěrnické pravidlo už zmizelo a že jsme moderní civilizace, ale jak vidím, tak jsme spíš jak sultáni s jejich harémy.

Všechno jsem už věděl, takže mi to bylo pouze opakované.
"T-tati..." pípl jsem co nejhlasitěji jsem mohl.
"Ano Reii?" zvedl obočí a otočil se ke mě.
"Já to vezmu. Vezmu tvojí práci." šeptl jsme bojácně a podíval se mu do očí.
"Reii, to ne!" zastavil mě Marco a otočil k sobě.
"Vezmu to já, ano?" řekl pomalu.
"Ty můžeš být hudebník...máš talent a tak...a máš kapelu..." zakroutil jsem hlavou.
"Reii...ale moje kapela se včera rozpadla..." šeptl jsem a zase mi to vrátilo vzpomínky.
"Ne Marco...budu to já..." vrtěl jsme hlavou a brečel. Ať se nebrání!
"Tati, já to vezmu." řekl Marco pevně.
"Ne! Já!" vyhrkl jsme přes něj vyděšeně.
"Kluci, nehádejte se prosím...Basile, ty to definitivně nechceš?" otočil se na nejmladšího syna otec.

"Upřímně...já nechci být finančník...spíš bych byl rád třeba...novinář nebo komentátor, prostě někde, kde se mohu víc projevit..." bránil jsem se. 
"To je v pořádku bráško...klidně se z toho teď odpoj." usmál se najednou Rei a mě zamrazilo, ale v dobrém slova smyslu. Usmál se tak bolestně a obětavě, až jsem musel ukázat úsměv taky.
"Dobře..." souhlasil jsem tedy.
"Takže, Basile, můžeš jít. Já zatím projednám s kluky, který z nich to bude." řekl táta. Vstal jsem a jako duch vyplul ze dveří. Tam mě čekala návštěva - udýchaný Diego.
"A-ahoj..." zablekotal jsem. Místo odpovědi mě objal.
"Vyber si Arona..." šeptl. Pochopil jsem, že už asi ví. Mě to Aron řekl zvlášť, když jsme se střetli na záchodech v nemocnici. Slíbil mi, že tři dny počkají na mé rozhodnutí.
"D-Diego...nemůžeš se toho takhle vzdát..." šeptl jsem.
"Chci aby moji bráškové byli šťastní..." šeptl bolestně, odtáhl se a já viděl, že mu z očí tečou slzy, ikdyž se usmívá.
"Diego....to nejde...já se musím rozhodnout sám..." ucouvl jsem od něj. Mám ještě tři dny!

"Tati, já to klidně vezmu. Jsem nejstarší..." naléhal jsem na otce.
"Ne, tati...vždyť já jsem chytřejší - promiň Marco - a mohl bych to zvládnout efektivněji." ozval se Rei. Nenechám ho vzdát se jeho snů, které ještě jdou uskutečnit. Moje včera zemřeli spolu s Jamesem. Stále jsem byl uvnitř takřka mrtví, i po odmítnutí Mamoruem, ale...tohle vybojuju.
"Kluci...Prostě si to zkusíte na vlastí kůži a kdo obstojí lépe, tak ten prostě dostane místo. Druhý má volnou ruku, ano?" řekl táta, který z nás byl očividně dost nervózní. Oba jsme souhlasili.

...o dva dny později, oba kluci si zkusili na jeden den vést otcovu práci, Basil se do toho více nemíchá...

Zbývá den. Aron a Diego se mi zatím neozvali, což jsem docela rád. Stále nevím, koho si vybrat.
Aron mi je blíže věkem, ale jakmile oslavím svoje osmnáctky, tak už ten vztah není tak vhodný, přeci jenom, už bych mohl být považován i za pedofila. Zase, až mi bude osmáct, mohu být s Diegem, ale ten věkový rozdíl pěti, šesti let je pro mě opravdu moc. Bylo to těžké, mohl bych nalézt ještě plno jiných kladů i záporů. Potřebuju klid, potřebuju ještě víc času... 
Do mého stresu se vlil i stres kvůli dvojčatům, oba stále urputně bojovali o pozici, ale...ani jeden dobrovolně. Oba to dělali pro druhého, ne proto, že by chtěli být ředitel banky. Bylo mi to líto, ale asi to je důležité. Za mě jsem fandil víc Reiovi. Ne, že bych mu přál zkejsnout do konce života v bance, ale proto, že byl prostě chytřejší.

"Tak jo kluci. Mám výsledky." řekl táta po dvou dnech. Oba jsme vyčerpaně leželi ve svých postelích a do té doby skoro pochrupovali.
"Áááno?" zazíval jsem na něj unaveně. Včera jsme oba ze sebe vydali vše, protože jsme usilovali o prvenství. Já už nemám sen, ale Rei tím lékařem může být. 
"Reii..." oslovil Reie a mě zamrazilo. Takže to bude Rei...
"...ty to nejsi. Možná to bude tím, že jsi se složil při přijímání lidí." dokončil táta a já málem dostal infarkt. Takže...to jsem já.

"Tati! To nemůžeš!" vyhrkl jsem a rozbrečel se. 
"Marco ne! Marco ne!" vzlykal jsem hystericky, jako by právě vybral mého brášku na popravu.
"Klid, klid..." sedl si ke mě a snažil se mě utěšit, ale já ho odstrčil. Zradil mě...právě jednomu synovi sdělil, že jeho budoucnost je jenom o sezení za stolem plným papírů.
"Rei, neboj se...udělám to rád." kouknul na mě seshora Marco, ale já tomu odmítal věřit.
"Tati, nedělej to! Vzdám se čehokoliv, jenom neber Marcovu budoucnost!" prosil jsem tátu.
"Reii...my se už předem domluvili, že to bude Marco. Souhlasil se vším..." šeptl táta. Přestal jsem se zmítat v hysterickém breku a chvíli na ně civěl.
"Cože?" zarazil jsem se. Takže...oni mě oklamali...
"Reii..." začal opatrně Marco, ale já už nechtěl slyšet ani jednoho. Spadl jsem z postele, vyhrabal se na nohy a vyběhl z pokoje. Nějak jsem překonal pádem schody a vyběhl ze dveří. Klouzal jsme po ulici, pádil a běžel za tím posledním, komu jsem ještě dokázal věřit. 
Vtrhl jsem do nemocničního pokoje jako velká vlna. To, co jsem viděl, mě posadilo na zadek. Ethan byl i druhý den po operaci v limbu. Teda spíš, doktorsky řečeno - v kómatu.

Dneska lehce dramatické :D Takže, myslím, že už jsem to jendou zmiňovala v komentech - je na vás, jestli Basil upřednostní Arona nebo Basila. Proto bych byla ráda, kdybyste dali vědět, kdo je podle vás lepší partner. Mohu slíbit, že ten druhý nezemře a bude žít klidně dál, ale nemohu slíbit, že bude duševně v pořádku. Zároveň bych byla ráda, kdybyste se vyjádřili k rozhodnutá Cortéze Blaira a Marcovi 'výhry'. Líp se mi poté píše, když vím, co si o tom myslíte, moc děkuji :) zabere to jen pár minutek ;)
Také vám zase tradičně poděkovat za podporu :) jste zlatí...
Jinak - od 20.7. do konce měsíce nebo začátku srpna tu nebudu, čeká mě první dovolená u teplého moře (ano, nikdy jsem neviděla teplé moře a ano, nikdy jsem neletěla letadlem, ani ho neviděla zblízka než na pár kilometrů :D ), takže se omlouvám, že budete bez kapitolek :/ pokusím se to vynahradit :)