Shape Of You

XLIII. Kapitola

Dneska mi kamarádka dala přívěšek Victora z Yuri!!! On Ice a je to naprosto úžasná věc :3 taky jsem si koupila třináctý svazek Death Notu (shrnutí celého DN, postavy, rozhovory s tvůrci,...) Je tu někdo, kdo zná DN? :3 A jak jsem slíbila, přidávám obrázky, co jsme kreslila, kluků - myslím, že poznáte :D doufám...já vím, moje anatomie je do nebesvolající a do očí bijící, ale...alespoň něco :D jop....nejde mi to moc :D pardooon

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Byl jsem na Reie naštvaný. Choval se jako malý, muselo mu být jasné, že místo dostanu já. Jakmile se zabarikádoval u Ethana, nechal jsem ho být. Ať si dělá, co se mu jen zachce. Já se zatím mohl vesele trápit svými problémy. Mamorua jsem neviděl, ale podle majitele si prý vzal přesčasy a nechal se bez řečí prodávat. Třetí den se ale nedostavil do práce, ikdyž měl. Bylo to u něj divné, byl příliš svědomitý. Přislíbil jsme, že ho najdu, ale vyrušila to mamka a její hovor, že mám okamžitě přijet domů, že máme rodinou návštěvu a prý by byla nerada, kdybych nedorazil. Sebral jsem se tedy a s vrčením směrem k nemocnici se vrátil domů. Už ve dveřích mě čekal šok, až jsme si leknutím sedl na zadek. Přede mnou nestál pouze můj 'milovaný' bratránek Erasmus, ale...i Mamoru. Na jeho řetězu.

Jakmile jsem mohl, pustil jsem jeho ruku z pustil a rychle jí ovázal cárem prostěradla.
"Proč jsi to udělal?!" vyhrkl jsem a rozbrečel se. Jed mu sice neublíží, ale bude fungovat jako bond mimo heat. A můj hlad mu vzal dost krve. Omdlel.
"Ethane!" zatřásl jsem jím a znovu ho objal. Vzlykal jsem a vzlykal. Na nic víc jsem se nikdy nezmohl. Jenom brečet.
Musel jsem usnout, protože mě probudil až Ethan, který se pohnul a také se probral.
"Omlouvám se...vzbudil jsem tě?" zachraptěl. Zavrtěl jsme hlavou a uhnul pohledem.
"Zlobíš se hodně, že jsem ti dal svou krev?" zeptal se klidně a sledoval mě přivřenýma očima. Pokrčil jsem rameny. Udělal sice dobrou věc, ale...já se o to neprosil. Pohladil mě ve vlasech.
"Kdy se chceš vrátit domů?" šeptl po chvilce. Zvedl jsem hlavu a zamrkal.
"Ty mě už tady nechceš?" zeptal jsem se opatrně. Jenom zakroutil hlavou a dál mě výskal ve vlasech, jako by se nechumelilo. Ulehl jsme nazpět, ale už nespal.

"Mamoru..." vydechl jsem a sledoval ho. Erasmus se jen uculil.
"Hádej čípak je teď." vyplázl jazyk.
"Ty...zmrde!" skočil jsme po něm, ale táta mě odtrhl.
"Marco! Dost, nech ho." řekl mi přísně a pustil mě. Otřel jsem si pusu s prokouslým rtem hřbetem ruky a dál vrčel na Erasma. Mamoru byl jako bez duše, jen se díval do země a ani se nehnul.
"Mamoru..." šeptl jsem a klekl si před ně. Jen otočil hlavu.
"Proč tohle děláš?" chytil jsme ho za ramena. Poprvé se na mě podíval. Až teď jsem si toho všiml...Měl bond. Sice dočasný, ale měl. Vykukoval trochu z pod koženého obojku, na kterém byl, který znemožňoval jiné kousance. Takže ho asi bude nosit, dokud nedostane heat a nebude obondovám finálně.
"Víš...zachránil jsem mu život a tak mi ho teď dluží nazpět. Oko za oko, zub za zub." odsekl pobaveně Erasmus a trhnutím k sobě přitáhl Mamorua. Prsty mu zvedl hlavičku za bradu, sklonil se a políbil. U toho mě sledoval. Cítil, že mě tohle ničí a že tohle vidět nemusím.

Dobře. Rozmyslel jsem se, ale obávám se, že jednomu tím zničím život. S myšlenkami na vyvoleného jsme se vydal zadními dveřmi ven, kolem nemocnice, kde byl teď Rei, když utekl z domova a zamířil si to přímo domů k Rodrickovým. Doma byl jenom Aron a Diego, Ethan ležel v nemocnici s infekcí dělohy, kterou mu snad už vyoperovali a vyléčili.
Zaklepal jsem na dveře. Nikdo se neozval, ale doma se svítilo. Vešel jsem. Oba seděli na zemi u malého stolku naproti sobě ve stejné poloze - turecký sed, ruce založené na stole a pohled upřený do dřeva stolku.
"Já....už se rozhodl." šeptl jsem a přišel blíž. Diego nadějně zvedl hlavu a podíval se na mě. Nezmohl jsem se na víc, než zakroutit hlavou. On nebyl ten vyvolený. Povzdechl si a vstal. Bál jsme se, že mi něco udělá, ale ne. Jen mě objal, políbil na čelo, z rohu sebral batoh s pár věcmi a hodil si ho na záda.

"Měl by ses vrátit, budou mít stra-" promluvil, ale já zvedl hlavu.
"Ne. Lhali mi. Všichni..." šeptl jsem a zase jí sklonil, zabořil do peřiny kde měl operované bříško a vzlykl.
"Všichni? Nebyl to jen Marco a tvůj otec?" zeptal se. Musel jsem kývnout a začervenat se.
"No tak...kvůli mámě a Basilovi by ses měl vrátit." přemlouval mě.
"Já bych rád, ale...já klíč od pout vyhodil do záchoda." přiznal jsme poníženě.
"Cože?!" vyhrkl a škubl sebou. Lekl jsem se. Vycítil to a uklidnil se.
"To zvládneme. Jak mě pustí, prostě je necháme přeštípnout...." povídal.
"To nejde...jsou z upíří oceli." šeptl jsem. Upíří ocel byl takový lidový název pro nezničitelnou ocel. Byla velmi odolná, lehká a také pevná a silná.
"Tak...tak to necháme odemknout třeba paklíčem." navrhl. Nemohl jsme protestovat, svůj účel už skoro vyplnili. Zase jsme se uvelebil, ale dlouho mi to nevydrželo. Byl jsme prostě tak rád, že už byl vzhůru...Vylezl jsem si k němu, co to jen moje výška dovolovala, a schoulil se v jeho náruči. Muselo to vypadat podivně. Alfa, co se mazlí s Omegou jako by měli prohozené povahy. Asi to tak i bude.
"Nenávidím Alfy..." šeptl najednou Ethan. Zamrkal jsem a polekal se.
"...ale ty jsi jiný. Nejlepší. A tebe miluju." usmál se na mě poté a já na něj taky. Políbil mě a nechal, ať si schovám obličej u jeho ramene. Jeho ocásek se obmotal kolem nás.

"Diego, kam jdeš?" vyhrkl jsem, nedbajíc na Arona, a vrhl se k němu.
"Jdu pryč..." vzdechl.
"To tu Arona necháš? S Ethanem? Vždyť...si neporadí!" snažil jsme se ho zastavit.
"Neboj se. Počítal jsem s tím, že budeš pro Arona a oběma vám to přeju. Já si už našel práci v jiném městě, dost daleko abych vám dal společný život, ale ne tak moc, abych vás občas nemohl navštívit. Sice...to vždy otevře staré rány, ale alespoň nezapomenu, což nechci." usmál se.
"Jak...jak to bude s pěnězi?" zeptal jsem sena rovinu. Já ty dva živit nemohu a Ethan asi bude dlouho leda tak na nemocenskou, než na práci.
"Budu nám část peněz posílat. Zvládnem se o sebe postarat." ozval se zádumčivě Aron.
"D-dobře..." odstoupil jsem od Diega a otřel první slzy hřbetem ruky.
"Jenom mi slib, že brečet nebudeš. Aron se bude mít s tebou dobře a Ethan je už dospělý, pochopí to." usmál se bolestně Diego, naposledy mě podrbal ve vlasech a vyšel ze dveří. Chtěl jsem běžet za ním, křičet a řvát jeho jméno, chtěl jsme po něm skočit, táhnout ho zpět a nikam ho nepustit. Ale ovládl jsem se a zůstal stát na místě. Ztratil se mi v zatáčce. Ucouvl jsem a sedl si k Aronovi. Chvíli bylo ticho, když mi pal do náruče a rozbrečel se. Pevně mě svíral a křečovitě se na mě lepil, ale neměl jsme mu to za zlé. Já se totiž podobně rozbrečel a vzlykal a vzlykal a vzlykal. Bolelo to. Po Diegovi zůstala v mém srdci hluboká jáma, kterou budu asi horko těžko a hlavně dost dlouho zakopávat.

Takže, je tedy po vašem, zůstal ship Basil x Aron přesně jak jste chtěli :D doufám, že jste spokojený :P

No, myslím, že bych mohla hodit další zajímavosti. To, že Marco a Rei jsou založený na jednovaječných dvojčatech, která osobně znám, to je asi už známý, ale to, že Rei a Ethan jsou svými vztahy uke-Alfa a seme-Omega založený na Ericovi a Shellovi z Blood Bank, to jsme asi neříkala :D Kdo zná? :3