Shape Of You

V. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Rodiče mi mobil nebrali, takže jsem musel jít domů, zahanbený a ponížený. Rei se psychicky zhroutil potom, co ředitel řval na Basila, který z něj měl ještě větší srandu. Basila jsem jednou ranou do zátylku uspal a ujednal, že půjdeme domů a že si naši rodiče promluví s ředitelem o tom problematickém pacholkovi.
Když jsem ty dva vedl domů, na malou chvilku mi došli síly a já spadl na zem. Oba mi vypadli, ale pomohli mi dvě Omegy. Jeden z nich, černovlasý chlapec, se i dotkl mé dlaně. Měl jí příjemně teplou a hladkou.

Doma jsem se zavřel v pokoji a brečel v posteli. Byl jsme hodně velká citlivka a nijak tomu nepomáhalo, jak otec dole řve na Basila a matka hystericky brečí. Marco za mnou přišel a mlčky si vlezl ke mě pod deku, kde jsem se ukrýval. Objal mě a nechal, ať brečím do jeho hrudi. Šeptal mi, že už je dobře a že to je v pořádku, ale můj smutek to neutišilo.
"B-bráško..." zaštkal jsem a konečně zvedl oči. Usmál se a hladil mě po celém těle svými teplými dlaněmi. Trochu jsem se natáhl a políbil ho na tvář jenom malý kousek od koutku úst.

Vyslechl jsem si kázání a ignoroval to. Od té krasavice mě neoddělí.
"...zkoušeli jsme všechno! Soukromé i veřejné školy, prestižní i obyčejné. Dokonce i soukromé učitele. Basile, kdy dostaneš rozum?!" pokračoval otec.
"Třeba až se k Reiovi přestanete chovat jako k miminu...?" nakrčil jsem nos.
"Reie teď nech být! Narozdíl od tebe se učí dobře, nikde nesvádí dcery ředitele a neodporuje nám!" zařval otec. Jenom jsem pokrčil rameny a dal si nohy na stůl. Bylo mi to fuk.

Políbil jsme ho nazpět na čelo. Slyšel jsem je taky a chápu, že se bojí, ale aby se navážel do Reie, to ne.
"Počkej tady..." šeptl jsem a vstal. Došel jsem do obýváku. Otec i matka zmlkli. Věděli, že Basil často poslouchá hlavně mě, takže mi udělali místo. Založil jsem se ruce na prsou a zamračil se.
"Nech Reie být." řekl jsem pevně. Jenom vyplázl jazyk. Kdyby nebyl slabý Beta, asi bych mu jednu natáhnul, ale vím, že upíři ve zlosti mají velkou sílu a že by to jeho mohlo i zabít.

"Jinak co? Poštveš tu ubulenou Máničku proti mě?" ušklíbl jsem se. Věděl jsem, že mi nikdo z nich nemůže ublížit. A oni vědí, že mám pravdu. Posadil jsem se a opřel lokty o kolena.
"Kolem Reie chodíte po špičkách, jako by to byla panenka z porcelánu, která se při každém otřesu může zničit. Chápete, že já mám také city?!" vyjel jsme po nich. Mamka se rozbrečela znovu, ale tentokrát udělala několik kroků směrem ke mě a vlepila mi facku. Ne silnou, upírskou ani obyčejnou lidskou...ale mateřskou.

"Rei je nemocný! Chápeš, je nemocný!" vykřikla mamka a zhroutila se otci do náruče. To napružilo mě.
"R-Rei je...ne-nemocný?!" vyhrkl jsem.
"O tom si promluvíme po tom. Ty Basila, máš domácí vězení a půjdeš na náboženskou školu, kde už tě srovnají. A ty Marco...pojď prosím s námi do kuchyně. Basile, ty jsi do svého pokoje a přemýšlel o tom, co jsi právě řekl o svém bratrovi." rozkázal otec.

Všechno jsem slyšel. Vykoukl jsem z pokoje, když kolem šel Basil. Zastavil se, přeměřil si mě zlostným pohledem a něco zavrčel.
"Promiň..." ucouvl jsem před ním, když prudce vytasil ruku a chytil mě za pramen vlasů. Strhl mě tak bolestivě k sobě, až jsem vykřikl bolestí a donutil si kleknout.
"Prosím, pusť mě! To bolí!" prosil jsem ho.

"Zavoláš velkého brášku, huh? Řekneš mu, jak tě zlobím viď? A on to pak řekne rodičům..." zavrčel jsem mu do obličeje a plivl do něj. Ne, že bych tohle dělal rád, mám pro něj slabost, ale...právě kvůli tomuhle ubulenci jsem já to nechtěné dítě. Brečel a prosil mě, ať ho nechám. Zlostně jsme ho pustil a strhl k zemi, odkud se přede mnou odplazil. Jenom jsem si odfrkl a napochodoval do svého pokoje.

"Rei...Rei je citlivý, protože jako maličké miminko se přidusil na pupeční šňůře, což na jeho mozku zanechalo následky." začala mamka.
"Proto je takhle nespolečenský a citlivý..." vysvětlil otec.
"A-ale...k nám takový nebyl, třeba...ke mě je normální." namítal jsem.
"Protože ty jsi pro něj někdo velmi důležitý...my jsme až na druhém místě. To se u něj stává, že takhle dělí lidi. Možná...možná ho z toho ty nebo někdo vyléčí." povzdechl si mamka. Jen jsem kývla a vydal se za svým bráškou.

Našel mě ležet v koutě a brečet. Hned se ke mě vrhl a ptal se, co se děje, ale já jen brečel a brečel. Odmala jsem se snažil s Basilem vycházet, ale nějak na to nereagoval. Utřel mi slzy i sliny, co na mě plyvnul mladší bratr. Prosil mě, ať mu povím, co se stalo, ale já jen bez ustátí brečel. Cpal jsem se k němu a visel na něm. Dotáhl mě do postele a uložil do ní. Chtěl mě asi nechat o samotě, ale já ho chytil a strhl k sobě. Okamžitě jsem ho přitiskl na sebe a nasával jeho vůni.

Zavřel jsem se ve svém pokoji a přilepil se na noťas. Na mobil mi zatím napsala ta krasavice.
'Mám ráda zlobívé hochy :**' psalo se ve zprávě.
'A já zase hodné holky :**' odepsal jsem rychle.
'Co bys řekla, kdybych v noci přišel na malou návštěvičku? :**' dopsal jsem rychle. 
'Hmm....to zní dobře :**' napsala.
'Tak v jedenáct jsem u tebe miláčku :**' uculil jsem se. Rodiče mě nezastaví.
'Dobře :****' odpověděla a já se protáhl. Dneska je ale krásný den...

"Pššš...jsem tady, neplakej....ššš..." hladil jsem ho a líbal do vlasů. Cítil jsem, že je na mě pevně nalepený a zkroucený do poloklubíčka.
"Nechceš si lehnout? Nebo nemáš hlad?" zkoušel jsem se ptát, ale jen kroutil hlavou. Zavřel jsem oči a jenom si tiše pobrukoval. Nakonec jsem začal tiše zpívat starou ukolébavku upírů.
Jeho koleno se přesunulo. Nejdřív na moje břicho, ale poté níž, na moje kalhoty, kde mě trochu promnul. Chtěl jsme něco namítat, když jsem si všiml, že on spí a mazlí se ze spaní. Pohladil jsem ho a nechal, ať se mazlí.

Usnul jsem a zdál se mi moc pěkný sen. Začal jsem se více tulil ze spaní k bratrovi a lézt na něj. To jeho teplo bylo úžasné...