Shape Of You

XXIII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

O Basilově výletě jsem se dozvěděl vlastně náhodou. V noci jsem se vydal na toaletu a dveře do jeho pokoje byly otevřené. Nakoukl jsem, že bych mu je zavřel, když jsem si všiml, že tu není. Nebyl v posteli ani nikde jinde. Došlo mi, že se zase vydal na nějaké milostné dobrodružství. Jakmile se vrátil, už jsme na něj čekal a začali jsme se rvát jako psi. Díky své síle jsem vyhrával, ale Basil taky nebyl nijak slabý. Konečně jsem ho přitiskl pod sebe k zemi a držel tak.
"Tak kdes byl?!" štěkl jsem po něm.
"Byl jsem za svými přáteli! Potřebují pomoct!" syčel a snažil se mě odstrčit.
"To víš že jo..." zavrčel jsem.
"Mluvím pravdu! Stejně tak jako, že moje první slovo bylo Rei!" přemlouval mě. Zarazil jsem se. Jak to mohl vědět? Nikdo mu o tom nikdy neříkal. Povolil jsem. Využil toho a vysmýkl se zpod mne. Místo útoku se ale udýchaně stáhl a znaveně spadl do své postele.
"Ráno to řeknu rodičům. Chci, abys měl domácí vězení." řekl jsme pevně a odešel.

"P-počkej!" vyhrkl jsem, ale pozdě. To přeci nemůže...
Musím jim pomoci, ale jestli mě tu zavřou jako kanára v kleci, tak na to jim kašlu. Zdrhnu a je mi jedno jak. Zalezl jsme si do postele a usnul.
Ráno jsem vstal brzy, dřív než vstávají rodiče a rychle si sbalil věci do školy. Pak jsem se vkradl do tátovy pracovny, kde jsem otevřel sejf s mnoha tisíci bankovkami. Byly to záložní peníze, kdyby se něco stalo v bance a my si nemohli vzít peníze z účtu. Nabral jsem do tašky asi patnáct tisíc a zase ho zavřel. V těch více jak dvou milionech se těch zanedbatelných patnáct litrů ztratí...
Pak jsem vyrazil dřív do světa. Ihned jsem se vydal na policejní stanici.
"Dobrý den..." nakoukl jsem do 'recepce'.
"Ano?" zvedl unavený policista oči.
"Je...je tu Diego Rodrick?" zeptal jsem se.
"Nějakého Rodricka tu máme, ano...mladý kluk, modrovlásek." souhlasil policista.
"Je možné za něj složit kauci?" šel jsem rovnou k věci.
"U jeho přestupku...ano, to je možné, není to nijak závažné, spíš výstrahové..." zívl policista.
"Mohu jí složit?" zeptal jsem se zvědavě a třásl se nadšením.

Ráno jsme se vzbudil a rovnou šel za rodiči do kuchyni.
"Dobré ráno..." pozdravili mě, ale já neopověděl.
"Basil v noci zase utekl, ale vrátil se." naprášil jsem hned bratra.
"Huh? Cože?" zvedl otec oči od novin.
"Je to tak." kývl jsem hrdě.
"Ne, to nemyslím, to je docela časté a normální. Ale tvoje chování....." zavrtěl hlavou.
"Co tím myslíš?" nechápal jsem.
"Nikdy jsi nebyl práskač a nijak jsi nedonášel. A nebyl jsi takový otrávený." zabručel. Měl pravdu..začervenal jsme se hanbou.
"Zlato, my chápeme, že Rei je pro tebe teď dost...no...prostě ti chybí, ale nesmíš být kvůli tomu lí na Basila. On za nic nemůže..." promluvila mamka.
"Ale pokousal ho! To on pokousal a ublížil Reiovi!" vyhrkl jsem.
"My víme, ale omluvil se a chce to napravit..." usmála se.
"Vy mu to věříte?" zamručel jsem.
"Každý by měl mít druhou šanci." souhlasil s mamkou táta.

"Kolik ti je, synku?" zeptal se.
"No...bude mi letos 18..." řekl jsem popravdě.
"Tak to je mi líto. Hele, máš ještě čtyři dny, než tato možnost propadne. Sežeň si někoho plnoletého a můžeš složit kauci." zazíval znovu.
"P-počkat! Já...vám klidně přidám, ale pusťte ho." prosil jsem.
"Hele mladej...zákony jsou zákony a to já nemůžu porušit." kynul mi rukou, abych vypadl a už ho nerušil. Sklesle jsem odešel do školy.
Ve škole jsem nemohl nikoho provokovat. Náboženská škola byla přísná a holky i kluci nosili uniformy, která jim zakrývala plno částí těla - holky měli dlouhé sukně a dlouhé rukávy, plus s velkým límcem, kluci měli dlouhé kalhoty a to i ve velkých vedrech, která pomalu, ale jistě panovala a košili s rovněž velkým límcem. Nudil jsem se a nudil a nudil...
Konečně volno! Vyběhl jsme ze školy a rovnou zamířil za Aronem a Ethanem, který ale nebyl doma, nechal mi tam pouze Arona.
"Arone?" zavolal jsem do ruin. Přišel a otevřel mi dveře.
"Byl jsem na policii..." začal jsem.
"Dobře, povíš mi to vevnitř." zatáhl mě za ruku dovnitř. To jsem nečekal a zalehl ho pod sebe.

Ve škole jsem nijak nedával pozor a jenom myslel na chvíli, kdy budu moct zase za Reiem. To se mi moc nepodařilo, protože jsem za svou nepozornost dostal pár hodin po škole. 
Když jsem si to odseděl, pádil jsem do nemocnice. Rei byl stále v umělém spánku. Sed jsme si k němu, hladil ho a laskal ve vlasech. Byl tak nevinný a stejně trpěl asi nejvíc z naší rodiny...Přemýšlel jsem, jak moc ho mám vůbec rád. Mám ho rád opravdu moc. Opravdu, opravdu moc...
Sklonil jsem se nad ním jemně ho políbil na rty. Ne moc, ale trochu ano. Měl je sladké...jako byl on celý. Z očí mi unikla slza a dopadla na jeho tvář bledou jako Měsíc.
"Tak už se mi probuď Šípková Růženko..." uchechtl jsem se bolestně a hladil ho po ramenou.

Zrudnul jsem jako rajče, když jsem si všiml, že se naše obličeje ocitli pouze kousek od sebe. Aron na mě vyjeveně zíral a já si tak ještě lépe mohl prohlédnout jeho oči.
"M-máš...hezké oči..." šeptl jsem a nijak nepřemýšlel, jak by si to mohl vyložit.
"Ty taky...Pouze dvě procenta lidí má zelené oči..." vydechl. Neovládl jsem se sklonil hlavu k němu, abych ho políbil na rtech. Čekal jsme zápornou reakci, něco nesouhlasného, ale ne. Ani se nehnul a vypadal víc, než překvapeně.
"P-promiň...já, ehm...nechal jsem se unést.." zablekotal jsem a rychle z něj slezl. Posadil se a zíral na mě.
"Ty ke mě něco cítíš?" zeptal se.
"No...trochu." přiznal jsme červený jako rubín.
"Ale víš, že láska je pouze chemický proces v mozku, že?" ujišťoval se.
"Ehm...to nevím..." podrbal jsem se na zátylku.
"A zamilovat se trvá 4 vteřiny." dodal.
"Jo, dobrý, chápu, prostě...to je jednostranné..." zamumlal jsem.
"Jak to můžeš vědět, ještě jsem se nevyjádřil já." řekl klidně.
"No...právě, že ses nevyjádřil..." mumlal jsem.
"Neodhaduj moje reakce..." šeptl, vstal a políbil mě.
"Nebudu..." šeptl jsem a objal ho kolem pasu.
"Zatím jsi jediný, u koho můžu říct, že k němu něco cítím a není to můj bratr." prohlásil.
"P-počkej...ty máš rád jednoho ze svých bratrů?" zeptal jsem se zmateně.
"Hm." kývl, ale pak umlčel moje další všetečné dotazy dalším polibkem.
"Co tady vy dva sakra děláte?!" ozvalo se najednou za námi. Trhl jsem sebou a viděl Ethana, rozzuřeného na maximální možnou míru. Byl jako býk. Mocně funěl, dveře rozražené dokořán a jeho oči metali po nás blesky.

Tááákže :D Arona s Basilem jste se pravděpodobně dočkali, ale nerada vám říkám, že to není pravý plánovaný ship :P bohužel...Netvrdím však, že patří k sobě, ale ani že k sobě nepatří.... :P jo, jsem docela svině v tomhle :D ale musíte si hold počkat zase do zítra :P