Shape Of You

LV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"Mamoru není můj syn, je můj synovec." Vydechla jedním dechem.
"Cože?" Nerozuměl jsem tomu.
"Je syn mého bratra. Narodil se u nějakého Alfy, který, když zjistil, ze není jeho, ho poslal sem. Donesl mi ho takový rusovlasý chlapec, taky Alfa. Sdělili mi, že můj bratr při porodu zemřel a že je teď jeho výchova na mě. Nechali mi i nějaké peníze...nebylo to ale moc." Vyprávěla a já jen zíral. Takže Mamoru je zrozený úplně jinak...
"Jaký Alfa ho měl?" Zeptal jsem se, jestli by si třeba nevzpomněla na jméno. Mohl bych se tak pohodlně dohledat.
"To nevím...ten malý nic moc neřekl, jenom tohle a že ho posílá jeho otec. Jairen, nebo tak něco." Zavrtěla hlavou. Jairen byl můj strýc a otec Erasma.

"Vstávej, šípková Růženko." Políbil jsem svíjejícího se Ethana na čelo a usmál se, když otevřel očka. Moc se mi líbilo, jak měl každé jinak barevné. Byl politý ledovým potem. "Copak se ti zdálo?" Zeptal jsem se ho. Jenom zabrblal, že měl zlé sny. Pomohl jsem mu se trochu popakovat a pak, ruku v ruce, jsem si ho vedl z nemocnice. Pevně mi ruku svíral. Vedl mne k sobě domu. Byl to bezútěšný dům skoro bez střechy, sotva stál. Nelíbil se mi. "Tady bydlíš?" Zeptal jsem se ho nervózně. Jen kývl.
"Tady se žít přeci nedá..." Namítal jsem, ale to už mne vtáhl dovnitř.

Dětem jsem rozdal jídla a propaloval pohledem tlouštíka, ke kterému se tiskla ta krasavice. Co na takovém chudinkovi vidí, huh?
Po oběde jsem mel de facto volno, protože byl polední klid dvě hodiny, od poledne do dvou. Děti byly zalezlé na chatkách. Zadal jsem jim za úkol, aby u holek v chatce udělali svoji vlajku, pokřik a taky jméno. Hned se na to vrhli. Vydal jsem se zabydlet na svou chatku. Za celou dobu jsem neměl čas se ubytovat... K mé smůle jsem byl s tím tlusťochem, protože jsme měli stejné oddíly a tedy i společnou chatku.
"Viděl jsi Ethel?" Zeptal se mne najednou pošklebovačně.
"Jestli myslíš tu sexy hezkou krasavici, tak ano." Odsekl jsem a dal si rovnal svoje věci do polic. Najednou mne přirazil ke zdi.
"Je moje..." Zasyčel mi do obličeje. Jen jsem se uculil. Zmateně mne pustil.
"Tak hale..." Začal jsem si drze.
"...Nejdřív ti přeberu kámoše." Ukázal jsem na prstu první věc.
"...pak holku..." Už jsem zdviženým ukazovákem a prostředníčkem ukazoval druhou věc.
"...a nakonec i tvou hrdost." Dokončil jsem výčet. Rozesmál se.
"Být tebou bych se tak nesmál..." Prohodil jsem a dál si vybaloval svoje věci. Já mu dám si zahrávat s Blairem, ikdyž Betou...

"To...je můj strýc." Přiznal jsem, vytáhl mobil a na sociální síti najel na jeho profil, kde měl fotku své rodiny, když jsme ještě byli mladší.
"Ano, to je ten chlapec! Tenhle mi sem malého Mamorua přinesl." Ukázala paní Efrenová na mladého Erasma.
"Tak to je můj bratranec." Řekl jsem. Přejel jsem tedy na jeho profil a nejnovější fotky.
"A to je ten mladík, co mi Mamorua odvedl..." Rozplakala se.
"Přivedu vám ho zpátky..." Usmál jsem se a hladil ji po zádech. O to víc ještě toho rozmazleného fracka nenávidím.
"A jak?" Zvedla uslzené oči.
"To ještě nevím, ale zkusím mu ho vzít stůj, co stůj." šeptl jsem.

Dům byl skutečně v zoufalém stavu.
"Ethane, tady přece nemůžeš bydlet..." Namítal jsem. Vzpomněl jsem si, ze jsem tu už byl, ale taky jsem věřil, ze se třeba přestěhoval a bydlí v lepším. Mýlil jsem se.
"No jo, já vím...ale hned jak budu moct si zkusím najít práci." Povzdechl si.
"Navíc, Aron v září nastoupí na školu, Diego mu zaplatil studium, takže bude studovat. Ať alespoň on má na lepší práci. A zaměstná ho to, začíná vymýšlet blbosti." Řekl Ethan a udělal mi čaj. Aron se mnou moc nemluvil,jenom seděl u stolu a hypnotizoval svůj hrnek. Mne taky čekalo studium...a pokud rodiče dovolí, tak i dost dlouhé.

Rozhodl jsem pro začátek mé pomsty začít dnes. Po poledním klidu, který jsem si obhlížel většinou venku různé prostory, jsem se vydal pro děti na jejich chatky.
"Tak co? Hotovo?" Přejel jsem  pohledem holky. Odstoupili od stolu, na kterém měli kus prostěradla s velkým nápisem 'Špunti'. Tak takhle strašné jméno jsem nečekal.
"A...tak se chcete jmenovat?" Zeptal jsem se nevěřícně. Všichni mi to odkývali jakože jo. "Takhle si nám poprvé řekl, víš?" Usmála se na mne Bara. To si už ani nepamatuju...Než jsem se stihl zeptat i na jejich pokrok a tak dále, už mne táhli ven, že by si chtěli hrát. Vydali jsme se proto na naší pěšinku.
"A co chcete hrát tady?" Zeptal jsem se jich. Rozhodlo se pro schovku, když k nám přiklusal ten špekáček - zjistil jsem o poledním klidu, ze se jmenuje Malloy - s jeho děckama.

Vrátil jsem se domů poměrně pozdě. Rei už spal. Zakryl jsem ho a políbil na spánek. Ve své posteli jsem toho moc nenaspal. 
Ráno Rei zase zmizel a rodiče si šli po svém - prý na nějakou návštěvu. Nešel jsem, neměl jsem náladu. Sedl jsem za stůl a začal vymýšlet, jak dostat Mamorua ven. Přemýšlel jsem, jak moc trpí. Jestli ještě žije...Zatřepáním hlavy jsem se toho zbavil a vymýšlel dál. Jenže jsem vlastně ani nevěděl, jak ten komplex vypadá, funguje, prostě něco, čeho bych se chytil.
Začal jsem vzlykat. Slzy zmáčeli papír hustě popsaný mými poznámkami. Bouchl jsem pěstí do stolu, až v něm lehce ruplo. Můj pláč se během chvíle změnil v hysterický. Byl jsme bezmocný. Nevěděl jsem nic, nevěděl jsem vůbec, vůbec nic. Byl to strašný pocit. Ten nejhorší...
Někdo zabouchal na dveře. Rychle jsem otřel slzy, seběhl dolů a otevřel dveře. Za nimi stál Omega o dost starší než já, mohlo mu být tak třicet. 
"Marco Blair?" zeptal se. Jen jsem kývl.
"Tohle." dal i do ruky obálku a otočil se. Nebyl jsem ani schopen ho zastavit. Rychle jsem jí otevřel. Byl v ní dopis podepsaným jménem "Mamoru".
Rychle jsem přelétl řádky. Psalo se v něm tolik věcí, že jsem si ho musel přečíst asi třikrát za sebou. Vyprávěl mi, že se mu tam vůbec nelíbí, ale že našel někoho, kdo by ho ven mohl dostat. Stačí, když budu pouze následovat jeho instrukce a bude to v pořádku. Nakonec i dopsal, že má rád. A úplně, úplně nakonec, že mě miluje. 
"Taky tě miluju, Mamoru..." povzdechl jsem si a přitiskl k sobě dopis jako by mi ho snad měl nahradit.

Dneska jsem se vrátila ze Slovenska :D a zase tu máte kapitolu :) tak doufám, že se líbí, byla dlouho očekávaná :D