Shape Of You

LXXXV.Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Přespal jsem u Erasma. Ráno, než jsem šel domů pro věci do školy a poté do školy, jsem se byl na malou chvilku podívat u Darwinovi postele. Ještě spal lehkým spánkem. Byl pobledlý, bylo vidět, že ho ta nemoc zmáhá. Už už jsem chtěl jít, když otevřel oči a jemně, spíš jenom náznakem, se usmál.
"Reii..." vydechl a pootočil hlavu ke mě. Oči měl pobledlé.
"Darwine..." usmál jsem se trochu vyděšeně a smutně zároveň.
"Co tady děláš?" vyzvídal tichým, sotva slyšitelným hlasem.
"Já...jsem šel kolem, tak jsem se stavil..." zamumlal jsem a raději odvrátil oči. Neumím lhát.
"Jsi dobrý přítel, ale špatný lhář...tak co stalo?" zeptal se, jako kdyby mi četl myšlenky. Oddechl jsem si napůl otráveně, napůl úlevně, že se konečně někomu mohu svěřit.

Ve škole jsem byl nervózní, nedával jsem pozor, neudržel jsem svou pozornost na ničem dost dlouho. Rei přišel později a odsedl si. Viděl jsem, že sotva zadržuje slzy, ale jeho distanc mi prozradil, že prostě chce být sám.
Vrtěl jsem se na židli, zíral kolem sebe nepřítomným pohledem a stále myšlenkami bloudil za Mamoruem a svojí novou sestřičkou.
Ráno jsem to musel vysvětlit Basilovi, který upadl do podobného šoku. Zatřepal jsem hlavou, ale myšlenka na šokovaného Basila se držela jako klíště.
'Co se děje?' zaregistroval jsem v hlavě hlas. Cukl jsem sebou a podíval se po Reiovi. Díval se na mne starostlivýma očima. Trochu mne to uklidnilo, že už projevuje zájem o mojí existenci.
'Víš...je to trochu složitý...' začal. Ani v myšlenkách, nejlepším způsobu komunikace kvůli čistotě a dokonalé upřímnosti, jsem byl nejistý, jak mu to vysvětlím. Je mi jasné, že to jím otřese.

Ve škole jsem byl mimo. Marco na tom nebyl jinak, ale když mi ráno vysvětlil, že můj otec má s jednou Omegou dítě, otupěl jsem. Sukničkář jsem byl v rodině jen já, on ne...on by mámu nepodvedl, na to měl moc hrdosti a takového toho ctění chlapa...Nevím jak to popsat. 
Mamka, asi v hysterickém záchvatu, prohlásila, že jde ke svým rodičům a nechá se rozvést. Rozrazila dveře, které mne a Marca alespoň trochu bránily před ní a tátou, vyběhla do patra a jen nahoře práskla dveřmi od ložnice.
Slyšeli jsme jí i tátu naříkat a plakat. Nikdy, nikdy, prostě nikdy před námi neukázali svou zranitelnou stránku, až teď...
Po škole jsem bloudil uličkami až k Aronovu domu. Ethan mě vpustil dovnitř. Tím, že měl problémy v práci, už nepracoval a byl doma. 
"Aron každou chvílí přijde, ale měl dneska v plánu jít za Erasmem a trochu mu osvětlit situaci s tebou." povídal mi, když jsem seděl sklesle u stolu. Postavil přede mne čaj a zvedl za bradu obličej.
"Děje se něco?" naklonil hlavu. Pokýval jsem plaše hlavou.

'Táta má s jednou Omegou dítě. Je to jeho mate a před nějakou dobou se jim narodila holčička...Shodou náhod je to dítě jeho a matky Mamorua, takže...je jeho i moje sestra. A táta se kvůli tomu pohádal s mamkou a...máma se chce rozvést." vychrlil jsem na něj. Rei vypískl a spadl ze židle. Jak se hrabal na nohy, začal brečet. Kňoural, brečel a vzlykal.
'Promiň...' hlesl sem v myšlenkách a šel mu jako ostatní pomoci na nohy.
Učitelka se samozřejmě pídila po tom, co se děje. Řekl jsem jí pouze zlomek pravdy - že se máma a táta chtějí rozvést, neuvedl jsem důvod a raději zalhal, že jsem to jen zaslechl a teď vysvětlil nebohému Reiovi, který skončil na sedativech ve školním lazaretu.

Chvěl jsem se brekem, který ve mě držely jenom sedativa. Sestřičky mne tišily, ale ne dost dobře.
Moji rodiče se chtějí rozvést. Jako by jste zlomili to nejpevnější, co  v tomhle světě existuje. 
"Reii! Reii!" uslyšel jsem zvuky zápasu, volání mého jména a několik nadávek na účet školních sestřiček našeho lazaretu, co máme ve škole k dipozici.
"E-Ethie?" zvedl jsem oči od proplakaného prostěradla a jenom objal Ethana, co mi skočil kolem krku.
"Co tady děláš?" zeptal jsem se ho.
"Basil mi všechno řekl. Tak jsem běžel do školy, ale to už mi řekli, že tě museli dát sem...a ještě mne nechtěli pustit." zašvitořil a hladil mne po zádech.
"Jsem tak rád, že tu jsi..." tiskl jsem se k němu radostí.

Všechno jsem Ethanovi řekl. Od začátku a tak, jak mi to vylíčil Marco. Nečekal jsem, že se vydá za Reiem. Pokrčil jsem rameny a tiše čekal na Arona. Ten i brzy přišel.
"Basile? Co tady děláš?" zeptal se a s úsměvem ke mně přešel, objal mne a sedl si do mého klína. Objal jsem ho a mlčel.
"Co se děje? Proč nemluvíš?" oslovil mne, odtáhl se a sledoval můj obličej. Všechno jsem mu zase poslušně vyklopil. Zamrkal.
"Zajímavé." řekl jen.
"Co tím myslíš?" naklonil jsem hlavu nechápavě stranou.
"Viděl jsem tvoje rodiče a nositelem genu vaší barvy vlasů je matka." prohodil klidně, jako by se nechumelilo a vstal.
"Huh?" nerozuměl jsem.

Táta poté, co mu učitelka zavolala, si pro mne a Reie přijel. S Reiem jsme obdrželi i Ethana. Táta ho nechal u Reie, protože když se ho sestřičky pokusily odtrhnout, Rei začal vyvádět.
Po celou dobu se na tátu ani nepodíval. Jenom pošeptal, že chce za mamkou. Měl s ní pevnější vztah, přeci jen, byl to nejkřehčí dítě a jeho osobnost seděla spíš k ženě, než k muži. Táta uposlechl a vzal ho k mámině rodině, kdy by se mamka měla nacházet.
Když se vrátil, vypověděl, že ho ani nepustili dovnitř, jenom Reie a Ethana. Já zůstal doma. Najednou celé naše sídlo bylo velké, prázdné, smutné a ponuré.
Sedli jsme si spolu ke stolu a jenom tak civěli do dřeva.
"T-Tati?" oslovil jsem ho, ale nepodíval se na něj.
"Ano?"
"No...pokud dojde na střídavou péči...chci zůstat s Reiem. Prosím." špitl jsem. Jen kývl a zabručel na souhlas.

U mamky jsme se navzájem utišovali. Já brečel, ona brečela...Ethan mne objímal a stále mi neúnavně podávala kapesníčky.
"M-mami...jestli dojde na střídavou péči, chci být u tebe..." zavzlykal jsem.
"Jistě zaltíčko..." vzlykla a pevně mne objala.
"Ale chci se vídat i s tátou, já vás mám oba stejně rád..." pípl jsem. Jenom přikývla a vysmrkala se do kapesníku, co jí podal Ethan.
Po nějaké době jsme se uklidnili a já šel do svého pokoje - dědeček a babička sice neměli tak velké sídlo jako my, ale taky to nebyl drobeček a v podkroví velké staré chaty jsme měli já, Marco a Basil svůj pokoj dohromady. Zalezl jsem si do své postele pod deku, nechal Ethana ať mne hladí po zádech a ještě si trochu pobrečel. Pak už jsem usnul.