Shape Of You

XXXI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Následující 4 týdny jsem strávil na dietě, ale postupně se mi zase vrátila chuť k jídlu. Sundali mi i náplast a vyndali stehy. Byl jsme z toho nadšený. A když mě pustili a já mohl domů, byl jsem nejšťastnější. Tedy...skoro. Jedna věc tomu chyběla a to Ethan. Nepřišel za mnou a já se bál, že už se se mnou nechce přátelit. Marco se mě snažil rozveselit, ale bezúspěšně. Cítil jsem, že vztah není tak úplně to, co chci.
Byla neděle a já se připravoval do školy. Všechno učení jsem pilně dohnal a tak jsem neměl problém se naučit na zítřejší testy. Marco si chystal kytaru.
"Kam jdeš?" zeptal jsem se ho.
"Jdu hrát do jednoho podniku. Dělám to už posledních pár týdnů...Neříkal jsem ti to?" přehodil si přes záda pouzdro. Zavrtěl jsem hlavou.
"Neboj, někdy v jedenáct už jsem nazpět. Zatím pa." políbil mě na rozloučenou a odešel.
"Pa..." šeptl jsem a smutně sledoval sešit před sebou.

Vyrazil jsem zase na svou brigádu. Docela jsem se i těšil na Mamorua - už párkrát jsme ho viděl, jak krásně tančí. Na tyči byl jako ryba ve vodě. Ale také jsem viděl jeho dražby a ten smutek v jeho očích. Svěřil se mi, že jeho mamka je těhotná a už je ve druhém měsíci. Proto se nechal takhle ojet čtyřikrát do týdne. Na jednu stranu jsem měl vztek, že když má takové sumy, tak proč pracuje, ale vysvětlil mi, že kdyby to místo ztratil a někdy v budoucnu ho zase potřeboval, nemuselo by už být dostupné. A že prý si teď raději nahrabe kvůli dítěti, než aby strádal za pár let. Přistihl jsem se, jak ho sleduji ze svého pódia. Zrovna na sobě měl to, co mu asi nejvíce slušelo a taky po mě koukal a usmíval se. Jakoby tančil pro mne...

Uplynul měsíc. Často jsem chodil k mým partnerům, ale nikdy jsme nedošli od té doby dál, než k tomu stejnému. Cítil jsem ale i napětí mezi bratry. Ethan byl zamklý a dost uzavřený. Jako kdyby k nim už ani nepatřil. Zkoušel jsem se ptát Diega, ale nechtěl o tom mluvit. Aron jenom uhýbal pohledem a šeptla, že mi to nechce říct. Nelíbilo se mi, ale brzy jsem své problémy byl nucen zatlačit do pozadí, protože Ethan onemocněl. Stále zvracel, třeba po ránech u snídaně, ale pak prý měl úplně žravou. Byl jsem mladý a hloupý a nedocházelo mi, co se s ním děje. Diegovi ale ano. Po asi sedmém dni, co se tak Ethan choval, už promluvil.
"Ethane, musíme si promluvit." řekl pevně. Ethan zvedl oči.
"Máme jít pryč?" zeptal jsem se. Oba zakroutili hlavou.
"Zvracíš, jíš jako prokopnutý a vůbec se chováš divně. Upřímně mi to připadá, že...jsi v jiném stavu." promnul si ruce Diego. Ethan polkl sousto a nadechl se.
"No..." šeptl.
"Ty máš mate?" zeptal se ho Diego.
"Nemám..." přiznal Ethan. Nastalo ticho.
"Uděláš si testy. Jestli budou pozitivní, promluvíme si. Jestli ne, tak půjdem k lékaři." rozhodl nakonec Diego. Nejenom, že jsem je já občas trochu financoval, ale Diego si našel stálou práci - pracoval pro větší obchod ve čtvrti pro Bety. Proto si pomalu mohli šetřit na lepší život.

Rozhodl jsem se. Vydám se hledat Ethana! Je to stále můj kamarád a je odmítám přiznat porážku. A dokud mi sám do očí neřekne, že mě už nechce vidět, tak se odmítám vzdát jeho přátelství. Popadl jsem bundu a i přes protesty mamky jsem vyběhl z domu. Netušil jsem, kam jít, ale náhodně jsem zamířil k mostu, který vedl nad nejchudší částí města - slam pro Omegy. Skočil jsem přes zábradlí a bezpečně dopadl na zem. Ikdyž to bylo pár metrů, upír není žádná bábovka. Rozběhl jsem kupředu a hledal náznaky mého koťátka.
"Ethie!" volal jsem zkratkou, co mě právě napadla.
"Koho tu hledáte, vážený pane?" zeptala se mě najednou nějaká paní - také neko.
"H-hledám...E-Ethana. Má modré vlasy a ouška a ocásek. A má každé očičko jinak barevné...Myslím že modré a červené." popsal jsem jí.
"Toho chlapce znám. Často se tu potuluje ve společnosti dvou chlapců. Ale netuším, kde žije." odpověděla. Poděkoval jsem a hledal dál.

Přes den jsem zajistil několik těhotenských testů. Prodavačka na mě divně koukala, přeci jenom, kolik sedmnáctiletých Alf nakupuje těhotenské testy, že?
Jakmile to bylo možné, dodal jsem je Diegovi a ten je dal Ethanovi.
"Jdi..." objal ho. Bylo to snad první bratrské gesto, které za ten měsíc udělal.
"Jo..." šeptl Ethan a zmizel na toaletě. Všichni tři jsme čekali na chodbě a myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme napnutý jako kšandy, co tedy bude.
Konečně se otevřely dveře a vyšel naprosto bledý Ethan.
"Tak co?" ptal se pohotově Diego. Ethan mu do rukou dal několik testů. Diego si jeden po druhém prohlédl.
"Dvě čárky, dvě čárky, dvě čárky...Všechny jsou pozitivní." vydechl a také zbledl. Aron mlčel.
"C-co teď?" vykoktal jsem. Diego se několikrát nadechl a jako kdyby přišel o hlas.
"Musí na potrat." řekl rozhodně Aron.
"Opravdu chcete tak radikální řešení?" vložil jsem se do toho.
"Neuživíme dítě. Můj plat...pokrývá sotva nás a potřebujeme rezervu. A Ethan není připravený na porod ani mateřství." promluvil konečně nejstarší z bratrů. Ethan mu jen přitakal pokýváním hlavy. Z očí mu uniklo několik slz.
"A-ale...potrat je neuvěřitelně drahý..." řekl jsem. Tuhle částku jsme už nemohl uhradit - potrat byl neskutečně drahý a už by to mohlo být podezřelé.
"Prostě seženu někoho, kdo to udělá za míň...Ethan zatím bude doma. Obstarám mu supresiva, za dva týdny má heat a nerad bych, aby do toho spadl znovu. A my dva si ještě promluvíme, ano? Musíš mi říct, kdo je otcem." povzdechl si Diego. Raději jsme už mlčel. Nechtěl jsem se do toho plést, ale zároveň mi potrat přišel jako kruté řešení. Jak dětinské...

Večer se vydařil. Mamoru byl ale zase zaprodán a jeho nový majitel se k němu nechoval hezky nebo se o to ani nesnažil jako ostatní. To se mi už nelíbilo. Seskočil jsem od sebe a šel k němu.
"Tak klid, ano? Pusťte ho, půjde sám." upozornil jsem ho a zamračil se. Byl to hromotluk, ale já se nebál. Mamoru se schoval za mě.
"Tak hele ty usmrkanče...já si ho právě koupil, takže se bude chovat tak, jak chci já." odsekl.
"To není důvod, aby jste s ním tak cloumal, ještě mu ublížíte." uculil jsem se.
"To je snad jedno, ne? Je to jen bezcenná Omega!" rozesmál se. Vrazil jsem mu jednu kytarou.
"A Vy jste zase bezcenná Alfa, co na tom." štěkl jsem a odvedl vyděšeného, rozklepaného Mamorua na ulici. Objal mě a děkoval mi.
"To bude dobrý..." usmál jsem se.
"T-to on m-mě zbičoval." zaštkal.
"Tak tomu tě nedám." uchechtl jsem se. Jenom brečel a brečel. Přiběhl majitel a omlouval se Mamoruovi, který mu všechno řekl.
Ten sadista byl zatknut za ublížení na zdraví. Nebylo to totiž poprvé, co mučil bezbranné Omegy. Policie ke mě přišla, když ho odváželi.
"Přiznal se k několika vraždám. A on měl také zemřít, kdybyste ho nezachránil." řekl a já oněměl. Mamoru...mohl být mrtvý, kdybych tudy nešel!

Tak další kapča je tu :P Jsem ráda, že se vám líbí :D Napadlo vás, kdo bude otcem Ethanova nenarozeného dítěte? :P A kdo je otcem Mamoruova nevlastního sourozence? Máte nějaké teorie? Klidně se o ně podělte, ať vím, jak to chápete a tak :) Takový průzkum :D