Shape Of You

LXXVIII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Hladil jsem ho a hladil, dokud neusnul. Vysoukal jsem se z pod něj a šel k ostatním. Trochu znechuceně jsem si přejel pohledem Erasma, který se jen začervenal a uhnul pohledem. Aron to ignoroval.
"Půjdeme ven pracovat na tom žrádle a lécích. Tak nás nerušte..." zabroukal bratr a společně odešli.
"Kde je Rei? zeptal se Marco. Pokynul jsem hlavou směrem k ložnici a naznačil prstem před rty, ať je potichu.
"Co říkáš na ty dva?" zeptal se a sedl na židli ke stolu. Usadil jsem se naproti němu.
"No....rozhodně lepší než Basil." pokrčil jsem rameny.
"Ty to nevidíš?" zeptal se.
"Co bych měl vidět?"
"Aron není tak šťastný...to snad poznáš, ne?"

Klepal jsem se pod dekou. Jak popoženou? Já nechci...bojím se...
Ráno jsem se probudil ve svém pelíšku. Byl jsem zkřehlý, vyděšený a ubrečený.
"Krmení..." vyšel dovnitř Dean a hodil přede mne misku s žrádlem. Natáhl jsem se po jídle, ale chytil mne za ruku a vytáhl do vzduchu. 
"Potřebuju sem Marca dostat a to rychle. Dixie ho trochu popožene, takže se připrav." zavrčel a pustil mne. Začal jsem rychle do sebe soukat jídlo, aby neměl kecy a snažil se zadržet zvracení.
Sebral mi prázdnou misku a odešel. Osaměl jsem, ale ne na dlouho. Místo něj ale přišel Dixie. Ošklivě se šklebil. Rozklepal jsem se. V ruce držel bič. Zakroutil jsem hlavou. Jenom pokýval a přišel ke mě.
"Záda." nakázal mi. Zavrtěl jsem hlavou a rozbrečel se.
"Dělej." zopakoval vrčivě. Kroutil jsem hlavou a dávil se brekem.
"Dělej!" zařval netrpělivě a výstražně mě práskl přes nohy. Vykřikl jsem bolestí.
"Neboj, já ti dám důvod brečet..." zabručel a povalil mne na bříško. Jakmile jsem ucítil bič a tu bolest, okamžitě jsem omdlel. Doslova vypnul.

"No...mě to nepřijde." zakroutil jsem hlavou.
"Hele. Ty si pouze promítáš svoje ideály. Aron to podle mne dělá spíš proto, aby se Basilovi pomstil a aby ukojil svoje potřeby lásky a sexu." promluvil moudře Marco. Sklopil jsem provinile oči. Zvedl mi bradu a usmál se.
"Já nechci bránit Basila, ale myslím, že je vytrestaný dost. Možná...by mu mohl dát Aron druhou šanci." usmál se. 
"No...možná, pokud i na mne udělá Basil dojem, že je vystrestaný.." zavrněl jsem tiše.
"Řeknu mu to, ano?" 
"Jo...ale vážně, chci vidět, že je to jiný člověk. To je moje poslední slovo." zakončil jsem rozhovor.
"Dobře." přikývl.
"Tak...Já půjdu ven, zkontrolovat je a tak..." vstal jsem po krátké chvilce ticha a vydal se ven za dvěma vědci. Stoupl jsem si do dveří a sledoval, jak spolu cosi připravují. Najednou se někdo dotkl mého ramene.

Někdo se mnou třásl. Otevřel jsem oči a doufal, že je to mamka, ale ne. Byl to Dean.
"Žiješ?" zeptal se. Vyděšeně jsem přikývl.
"Dobrý...Dixie, příště ho radši nech, takhle by nám kixnul..." zvedl se a odešel mimo mé zorné pole. Cítil jsem nepopsatelnou bolest na zádech. Pálilo to, bolelo, cítil jsem krev, čerstvou i zaschlou. Před sebou jsem uviděl zakrvácený bič se zbytky krystalů soli. Proto to tak pálilo.
"Jenom jsem mu to chtěl vrátit..." zabrblal odněkud Dixie.
"Já vím, ale já ho chci ještě živého, jinak se Marco nedostaví."
"Kdyby jsi řekl, že ti Mamoru natáhl brka, byl by tu v cuku letu."
"No jo, ale asi by byl tak nasranej, že by mne sejmul..."
Hádali a hádali. Pomalu jsem se doplazil na matraci a usnul.

"Marco!" nadskočil jsem leknutím. 
"Nejsem Marco." zabrblal kdosi. Otočil jsem se a viděl jsem někoho docela podobného Erasmovi.
"Darwin...Jdu za nimi." zabručel a prošel kolem mne rovnou za tou dvojkou.
Zalezl sem dovnitř.
"Kdo to byl?" zeptal jsem se. Marco jen pokrčil rameny.
"Chceš čaj?" otázal jsem se.
"Ani ne..." zakroutil hlavou. Povídali jsme si tak nějak o všem možném a nijak nevnímali utíkající čas.
"Dobré ráno..." zamumlal ode dveří Rei a vlezl si do mého klína. 
"Dobré..." políbil jsem ho a pohladil.
"Reii? Bráchu neobejmeš?" zazubil se na něj Marco. Rei k němu přicupital a dal mu na čelo pusu. Pak ale šel zase za mnou.
"Co budeme dělat?" zašeptal mi do ouška Rei a trochu mi ho skousl.

Někdo mne kopl do boku. Zakníkal jsem a otevřel oči.
"Vstávej, potrate." zavrčel Dean.
"Jistě..." posadil jsem se a zakňoural bolestí.
"Nebreč. Na." dal mi do dlaní nějaké obvazy.
"Já...si to asi sám nezavážu..." natáhl jsem ruce k němu.
"Já ti to udělám.." zabrblal a klekl si za mne. Trochu neohrabaně a necitlivě mi začal obmotávat záda. Zároveň mi do toho ale dával léčivé mastičky a léky, takže bolest trochu ustoupila. 
"D-Děkuji..." šeptl jsem a vyděšeně si lehl na břicho.
"Až si pro tebe přijde Marco, bude to v pořádku...Měl si pro tebe už přijít." zamumlal a odešel. 

"No..." podíval jsem se na Marca. Ten zrudl a vstal.
"No...já myslím, že bych...měl domů..." zamumlal a vstal. Rei se posumál.
"Děkuji..." poděkoval mu. Marco jen kývl a odešel. Rei mě vzal za ruce a vedl do ložnice.
"Reii...uslyší nás..." vrněl jsem.
"Určitě nee...Mají tam svojí práci." usmál se. Nechal jsem se ukecat a zapadl s ním  do ložnice. Pro jistotu jsem si zamkl, kdyby náhodou. Pak jsem si vlezl k Reiovi do postýlky, hladil ho, líbal a mazlil. Rei se ujal vedení, povalil mne pod sebe a začal mi tahat z těla jednu část oblečení za druhou. Svlékl si mne do naha a mlsně se olízl. To už jsem si vzal zpět hlavní iniciativu a pěkně ho donutil si přede mne kleknout na zem.
"Chci nést hříchy všech Alf..." zašeptal a políbil mi hřbet ruky. Uculil jsem se.
"Takže tak, jo?" naklonil jsme hlavu. Horlivě začal přikyvovat.

Chyběl mi Marco. Proč si pro mne ještě nepřišel? Copak...pro něj nic neznamenám? Ne! Nesmím se unést těmi jeho kecy, Marco mne miluje a určitě dělá vše pro to, aby mne dostal ven. Jo, přesně tak. On přijde. 
Když jsem se uklidnil, trochu jsem si pospal, poté mi bylo zase podáno jídlo.
Hrál jsem si se lžičkou v misce a přemýšlel. Jak se má mamka? Darwin? Ethan? A já nevím kdo vlastně ještě...
Vzpomněl jsem si na Erasma. Jak na mne byl zlý, ale ve skutečnosti je vlastně docela fajn. Zavrtěl jsem se a posadil. Začal jsem se nudit. A to hodně. Roztáhl jsem nohy do roznožky a začal se potahovat. Chyběl mi tanec, až teď mi došlo, že mě baví točit se kolem tyče v opojném pohybu lásky. Pořádně jsem se protáhl a trochu roztřeseně vstal. V rytmu imaginární hudby jsem se rozvlnil a představoval si, že jsem s Marcem a tančím jen a jen pro něj.

Tak, zase po dlouhé době kapča :)

Doufám, že se líbí :D Jaký je váš oblíbený pár? Mám nechat Arona s Erasmem, nebo dát druhou šanci Basilovi?