Shape Of You

VI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Společně jsme se najedli. Nikdy jsme nejedli maso. Nejenom proto, že ho byl čirý nedostatek, ale také proto, že jsme ho neměli rádi.
Mě se znechutilo, když jsem viděl jednoho Alfu, jak zabil nějakou Omegu v uličce a sežral jí na místě...ač se to nezdá, tak každé stádo má své černé ovce a mezi Alfami se nachází takový....no, kanibalové. Netvrdím, že to jsou všichni, ale jistě předsudky mám. Co když ti rudovlásci jsou taky kanibalové? Proč na ně vlastně myslím?

Položil mě na stůl pod sebe, stáhl ze mě oblečení a otřel se o můj vstup svým údem. Zatnul jsme zuby. Naštěstí jsme uslyšel zašustění a poznal v něm šustění kondomu. Díkybohu, je zodpovědný. Konečně, nebo spíš bohužel, do mě pronikl a začal drsně přirážet. Kdybych byl v heatu, tak třeba zvládnu i self-lubricating, ale takhle asi ne. Sice to maličko příjemné bylo, ale ne moc, takže jsem ležel jak prkno a snažil se držet slzy na uzdě. Bolelo to...já to říkal...
Po několika dlouhých minutách se mnou skončil.
"Fajn, teď..." propustil mě a já se rychle oblékl. Poté jsme utekl, co mi jenom pozadí dovolovalo.

"Hej, Ethane." vyrušil mě najednou z myšlenek Diego.
"No?" upoutal tak pozornost.
"Jdu si lehnout, co budeš dělat?" zeptal se.
"Nevím...toulat se mi už nechce, ale...nemám, co jiného bych dělal." pokrčil jsme rameny. 
"Fajn. Aron zůstane tady. Ostatně jako vždy." řekl Diego a odebral se na místo na spaní. Jen jsem pokrčil rameny a šel se tedy toulat po městě. Sice smaotu nemám rád, ale klidné vycházky zvládnu. Rozhodl jsem se zase pro Alfa čtvrť...

Dostal jsem se domů a prudce oddechoval. Mamka už spala. Zalezl jsem si do koupelny a protřel obličej ledovou vodou. Potřebuju Alfu. Když seženu Alfu, tak...snad se o mě poté postará.
"Mamoru? Ty už jsi doma?" ozvalo se za mnou. Byla to mamka.
"Jo...jo, jsem..." usmál jsem.
"Kde jsi byl?" přešla starostlivě ke mě a pohladila.
"Já...zdržel jsem se v práci, promiň." uhnul jsme pohledem.
"Co jsi tam dělal?" vyslýchala mě.
"Jenom jsem ti zařizoval odpočinek..." povzdechl jsem si.
"Co jsi musel udělat?" zvedla mi obličej tak, aby mi viděla hluboko do očí.
"Musel jsem s ním mít...sex..." to poslední slovo jsem neslyšitelně zašeptal.
"Co blázníš! Mohl bys otěhotnět..." zhrozila se.
"Klid, klid mami...měl ochranu." uklidnil jsem jí.
"Nic není stoprocentní Mamoru..." pohladila mě a šla si zase lehnout.

Zapadl jsem do jedné z uliček a prudce oddechoval. Snad mě nikdo neviděl...Rychle jsem začal prohledávat popelnice. Brzy jsem našel spoustu dobrých věcí, které jsem si házel do batohu. Povzdechl jsem si. Proč jsou Alfy tak...zajištěné? Proč jsou na vrcholu zrovna ony? Omegy si to zaslouží víc...
Vzpomněl jsem si na toho stydlivého rudovláska. Nějakým způsobem mě lákal. Prostě byl takový jiný Alfa....Zatřepal jsem hlavou, abych se toho zbavil, ale nic. Prostě mě ten Alfa zajímal. Mohl bych se ho vydat hledat.

Lehl jsem si k ní a přemýšlel, co teď. Bolel mě zadek, ale já se naučil to ignorovat.
"Mami? Jestli budeš mít dítě, co s ním uděláme?" zeptal jsem se najednou.
"Huh? Já nevím...příští týden si udělám těhotenské testy a uvidíme..." povzdechla si.
"No...tak dobře." objal jsem jí. Moje myšlenky se vracely nazpět k dnešnímu incidentu a těm Alfám. Možná...možná by jeden z nich byl dobrý mate!

Potřebuju je najít. Zvedl jsem se z postele a oblékl se.
"Jdu ven." oznámil jsem a ani nečekal na odpověď. Vyrazil jsem ven do Alfa čtvrti hledat ty týpky.

Rozběhl jsem se uličkami a pátral po čemkoliv, co by mi připomnělo ty kluky. Snad je někdy najdu, chtěl bych je ještě vidět...
Vrátil jsem se domů utahaný a unavený.
"Proč jsi byl u Alf?" zeptal se mě hned Aron.
"Jen tak, je tam jídlo." hodil jsem před něj batoh.
"Už jsi tam dneska byl. Proč jsi tam tedy byl ještě jednou?" vyptával se.
"No...jen tak. Proč bych tam nemohl? A neptej se mě na tak debilní otázky." odbyl jsem ho.
"Kdybys měl heat, mohli by tě tam i znásilnit. A mohl bys dostat i bond, který nechceš. Nebo otěhotnět." pokračoval. Povzdechl jsem si.

Potuloval jsem se všude možně po Alfa čtvrti. Moc už jich tu nebylo, byl podvečer, takže asi už byly doma. Cítil jsem, že se blíží bouřka a že bych se měl vrátit domů, abych nepromokl, ale něco mě táhlo stále kupředu. Z nebe se spustily první kapky deště. Zrychlil jsem se rozběhl se kupředu. Potřeboval bych se někde ukrýt, ale vždy mě vyhodili nebo nebylo kde. Doběhl jsem až na vilovou čtvrt, kde jsem v životě nebyl a taky se pěkně rychle ztratil. Zapadl jsem na práh pod střechu prvního domu, co mi přišel do cesty. Byl to velký zámeček se dvěma maličkými věžičkami. Byl celý černý a nevypadal v té bouři jako přívětivé místo pro malého neka, ale já nemohl nikam jinam, jinak bych už asi nastydl. Rozklepal jsme se zimou a schoulil se víc do bundy. Počkám, až nebude tolik pršet a vrátím se domů. Pak zase zítra půjdu do práce...možná mě čeká další "vykoupení" mojí mamky. Možná, že tentokrát už nebude tak hodný a nepoužije ochranu....Možná, že za 9 měsíců tak budeme mít doma o dva hladové krky navíc...

"Jdu si lehnout, stejně zase chčije..." protáhl jsem se a šel do 'ložnice'. Vlastně to byla místnost s ohništěm a několika potrhanými spacáky. Rychle jsem se převlékl do spacího a zapadl do svého spacáku. Sledoval jsem spícího Diega a jako housenka se k němu připlazil. Lehl jsem si těsně k němu a zahleděl se na fotku naproti nám. Byli jsme tam jako...rodina. Z toho si nic nepamatuji. Byli mi tehdy dva roky, když naši...no, odešli z mého života. Sice ne trvale, ale já je od té doby viděl tak málo, že jsem je už ani nepovažoval za rodiče. Diego si z nás pamatoval nejvíc, ale téměř nikdy o tom s námi nemluvil a už vůbec ne sám od sebe. Po smrti Gaii a Kevina už o rodině nechtěl ani slyšet. Za chvíli jsem slyšel, jak se k nám přesouvá i Aron. Sledoval jsem, jak si postupně svléká veškeré oblečení a převléká se do pyžama. Byl velmi pohublý...
"Nekoukej na mě, když jsme nahý." napomenul mě najednou, aniž by se otočil.
"Sorry..." otočil jsem se jinam a raději usnul. Ještě předtím jsem cítil, jak se k nám přidal z druhé strany i on, protože Diego nás ze spaní oba objal a stáhl na svou hruď, tudíž jsme se ocitli s Aronem pouhý kousek od sebe. On už klidně oddechoval...Měl bych také.

Ahoj :) Tak jak se vám zatím líbí?