Shape Of You

LXI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Upozonení: Pohled Basila tu nebude. Důvod? Kvůli příběhu zvědavci :D Budete mě asi nenávidět, ale pár kapitol asi neuvidíte situaci Basila. Pak se ale dočkáte zvýšené dávky ;) budu to nahrazovat občasným zaskočením v kapitola Ethana a Mamorua - když už jsme u Mamorua, jeho pohled také odpadává a nahrazuje ho ten Ethanův. Mamoru je v limbu, takže...ho asi taky chvíli neuvidíme. Omlouvám se za komplikace a zmatky, napíšu tohle  i do další kapitoly :)

Plazil jsem se před Ethanem na kolenou. Docela mě to bavilo. Celý život jsem si nepřipadal dobře jako Alfa. Házeli mě do pytle k ostatním. Že je zlým a krutá a majetnický...teď to bylo naopak a já byl šťastný.
Olizoval jsem jeho penis, sál a laskal jak nejlépe jsem uměl, když mě rukou donutil vzít ho do pusy. Pocítil jsem nával teple v ústech a podivnou, mě neznámou chuť. Olízal jsem ho od jeho nadílky a usmál se. Prsem mi utřel slabý pramínek unikající od mých rtů a nastavil mi ho tak, abych ho také očistil.
"L...Lásko..." vydechl jsem a uculil se na něj. Pohladil mě po tváři a začal osvobozovat z lan.

Zalapal jsem po dechu. Omega mezitím zmizel a já osaměl. Vydal jsem se k tátovi do práce.
"Marco, musíme jít." popadl mě táta už ve dveřích.
"Co se děje?"
"Musíme k Erasmovi."
"Jak to?"
"Zemřela mu Omega...je v těžké depresi, potřebuje pomoci. Na to tvoje teta nestačí sama."
"Cože?" dělal jsme překvapeného, co nejvíc jsme mohl, ale v duchu jsem jásal. Mamoru to dokáže!
Táta vyzvedl mamku a z domova i udiveného Reie. Ten nasupeně seděl vedle mě na zadní sedačce auta.
'Co se děje?' promluvil jsme telepaticky k němu.
'Měl jsem tam Ethieho...' odsekl uraženě.
'A co jste dělali?' popichoval jsem ho. Rei jenom otočil hlavu a nafoukl tváře. Už jsem ho nechal, bylo mi jedno, co dělali za prasárny, jejich věc. Já budu dělat takové s Mamoruem až ho budu mít u sebe.

Jenom jsem koukal z okna a Marca si nevšímal. 
Ethana jsem musel chtě nechtě vyhodit - ne, to je zlé slovo. Musel jsem ho vyprovodit z domu, protože jsme museli k Erasmovi. Prý mu umřel oblíbený Omega a kdesi cosi, že je chudáček ve špatném rozpoložení a že to teta Orchida nezvládá. Viděl jsem na mamce, jak se jí výlet nelíbí. Věděl jsem, že s její sestrou nikdy neměli hezký vztah. Natáhl jsem ruku a položil jí na její rameno. Chytila jí a darovala mi krátký úsměv říkající 'děkuji'.
Marco mi ale přišel...jiný. Ano, předstíral to. nebyl vůbec smutný, nějak se nad tím bavil. Mě to líto bylo - nejenom kvůli té Omeze, ale také...kvůli Erasmovi. Umřel mu někdo, koho měl třeba opravdu rád...A Marco tu zadržuje výbuch smíchu. Zle jsem si ho přeměřil, ale to už jsme byli na místě.

Vylezl jsme z auta jako druhý hned po otci, když mě někdo přirazil k autu zády ke světu, zapnul mi ruce do klepet a tlačil hlavu proti plechu.
"Au! Au! Co to je?!" bránil jsem se.
"Jste zatčen za úmyslné otrávení Mamorua Efrena. Vše, co teď řeknete, může být u soudu použito proti Vám." sdělil mi policista-Beta.
"Co? To bude omyl! Bráška nic neudělal!" bránil mě Rei.
"Reii, neser se do toho!" štěkl jsem po něm. Nasadili mi náhubek jako psovi a narvali do policejního auta. Rodiče jenom vyděšeně stáli kousek ode mě. Nemohl jsem říct, že...to není pravda. Byla to pravda...de facto jsme ho skutečně otrávil. Rei brečel. 
'Promiň...' ozval jsem se mu v hlavě, než auto nastartovalo a vydalo se rovnou na policejní stanici. Z okénka jsem ještě stihl zahlédnout pohyb černých dlouhých vlasů a neupravené košile v okně Erasmova zámku. Ten pronikavý pohled a cigareta u úst....Dean!

Klepal jsem se. Můj bráška...zabil tu Omegu. Zabil Omegu...On je vrah...
Sesypal jsem se na zem a brečel jako dítě. Bylo mi zle. Já byl bratr vraha Omeg. Rodiče mě nezvládali utěšit, sami měli co dělat. Mamka chtěla volat Basila, ale měl vypnutý mobil. Nakonec se jim podařilo dostat mě do auta, ale nejeli jsme domů. Skončil jsem na psychiatrii na lécích na uklidnění. Chápal jsem je...byl jsem bez léků hrozná hysterka. Říkali, že si mě nechají na noc a pak že můžu domů. Nehal jsem je, ať mi třeba provádí i lobotomii. Bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno. Během jediného dne jsem poznal slast i největší znechucení. 
Ležel jsem na bílé posteli a koukal do bílé zdi. Nemám rád bílou...je příliš prázdná. Mám rád modrou. Modré je nebe...modré je moře...modrá může být tmavá i světlá...a vždy je nádherná.
"I'm blue ba da ba dee...da ba dye ba da ba dee...da ba dye ba da ba dee...ba ba dye..." zpíval jsem si tiše písničku od Marca...o modré barvě.

Všechno mi secvaklo dohromady. Dean byl uvězněn, ale Erasmus ho dostal ven. A hodil to na mě! Museli to zjistit. Začal jsem se v poutech nenápadně kroutit. Jak jsem se vrtěl, z vlasů mi sklouzla spona. Chytil jsem jí a s její pomocí si odemkl klepeta. Jakmile jsem měl volné ruce, nenápadně jsem se dostal ke dveřím, ve vteřině je otevřel a vypadl ven. Nic se mi díkybohu nestalo. Jakmile jsem se postavil na nohy, policisté už auto otáčeli, že mě snad zajedou. Ne, dokud jim nedokážu, že mají nepravého.
Rozeběhl jsem se, jak nejrychleji snad upír a Alfa dokáže, a zamířil si to rovnou k Erasmovi. Tělo mi poháněla obrovská dávka adrenalinu. Vběhl jsem mu do domu, rozrazil dveře pracovny, odkud jsem slyšel hlasy, a jako rozzuřený býk jdoucí po rudé jsem si to k němu zamířil.
"Kde-je-Mamoru?!" zařval jsem na něj a aby pochopil můj požadavek lépe, vrazil jsem mu jednu pěstí. Nečekal to, takže jsme měl výhodu. Spadl na zem a vyplivl zub.
"Je...je mrtvý..." zakašlal a začal hystericky brečet. Dean mě chytil za paži, ale odstrčil jsem ho. Erasmus...brečel?

Usnul jsem a zdálo se mi o všem, co jsem s ním prožil. Od útlého dětství...když se mi vylila moje láhev mléka, dal mi svojí...když mi spadla zmrzlina, popadl rukou svůj kopeček a dal mi ho do ruky. Když jsem snědl svůj díl pizzy, stejně mi dal i kousek té svojí porce, abych nad ním neslintal. Byl tu vždycky...Tak proč teď udělal takovou...no, tomu se ani nedá říkat blbost, to byl prostě hřích proti lidskosti. Zabil slabšího, možná ze žárlivosti na Erasma? Kdo ví...V noci jsem chytil další hysterický záchvat, takže se můj pobyt možná i protáhne na neurčito. Možná, že....je to tak lepší, alespoň ho neuvidím. Ethan stejně nebude chtít chodit s troskou jako jsem teď já. Má na víc, než na ufňukaného Alfu jako já. Určitě má na víc. Najde si někoho lepšího, kdo bude silný a bude ho chránit a starat se o něj jako o svojí kočičku...ale on je moje koťátko, které mám rád já. Moje kočička, která mi umí vrnět na klíně, ale také mi dávat najevo, že já jsem ten dole, že já musím nést hříchy všech Alf, aby byl on i já šťastný...

Dneska trochu akčnější díl :D to jste nečekali, co? Čekali jste další nudný dílec s dvojčaty a ono bum - takovéhle drámo :D

Doufám, že se kapča líbila :) jaký máte názor na Erasmovo slzy? Pravé nebo dobře zahrané? A co Rei? Dostane se z toho ještě? Zvládne si Marco poradit se zákonem a Deanem? Odpovědi mi pište do komentů, ráda si pročtu :)
Arigato za veškerou podporu, vy kulíšci moji :)