Shape Of You

XLVII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"To ti nedovolím!" vyhrkl jsem okamžitě. Ethan byl ale neoblomný. Řekl, že se nechá infiltrovat dovnitř a přivede Mamorua nazpět. Byl jsem na něj naštvaný. A rychle mi docházely nervy.
"Nikam nepůjdeš!" štěkl jsem po něm v Alfa hlasu, až sebou pleskl pod deku a rozklepal se. Musí příkaz uposlechnout a on to moc dobře ví.
"Já tě nechci ztratit..." šeptl jsem omluvně a pohladil bouli na dece v místě, kde jsem si myslel, že by mohl mít záda. Ucítil jsem jeho třesení a vzlykot. Marco mě konečně pustil.
"Taky s tím nesouhlasím..." řekl.
"Půjdu tam klidně sám osobně." dodal hned.
"Ne, víš, že...Erasmus je silnější." řekl jsem vystrašeně.
"Já vím, ale já chci Mamorua nazpět." odpověděl.
"Jenom nechceš uznat, že jsi o něj přišel, když si ho vzal on." vrtěl jsme hlavou.
"Jak by bylo tobě, kdyby ti někdo vzal Ethana, co?" vyjel po mě.
"Zle, ale věděl bych, že kdyby to byl Erasmus, není cesty zpět!" vrátil jsme mu ten ostrý tón a začal na něj vrčet.

"Protože bys to vzdal hned na začátku!" argumentoval jsem ihned a k vrčení se přidal.
"Erasmus je silnější než my dva dohromady!" bojoval dál Rei.
"Ale zkusit se to musí vždycky!"
"Ne, když to je Erasmus."
"Takže bys mu nechal Ethana?! 'Ó mocný Erasme, přijmi prosím tento dar ve formě mého milované!'" začal jsem ho i provokovat, když jsem asi překročil jeho hranice a on mi jednu vrazil pěstí. K smůle nebohého Ethana to byla ta ruky, se kterou byli spojení pomocí klepet, takže za pěstí na mě přistál i on a následně i Rei. Na zemi jsme tak udělali takovou pěknou valnou hromadu. Reiovi ale jedna rána nestačila a tak jsme se začali rvát jako koně. Tohle bylo poprvé v mém životě, co jsme se prali.
Po asi třech minutách, kdy jsem měl převahu, jsme toho nechali. Reiovi tekla z nosu krev a Ethan měl zápěstí s klepetem plné modřin a byl úplně zničený. 

Po návštěvě Ethana mě Aron odtáhl k sobě domů a nalepil na stěnu, kde jsme byl ihned začat líbán. Uculil jsem se a zároveň tak trochu zapomněl na Diega.
Zvedl jsem Arona do náruče a opatrně ho odnesl do postele, kde skončil pode mnou. Hladil jsem ho po těle a postupně se dostával pod oblečení.
"Mhmm...Basile..." zavzdychal, když jsem přejel přes bradavky.
"Copak?" zašklebil jsem se na něj.
"Já chci nahoru..." zakníkal.
"Proč ne....jsem tvůj." uculil jsem se, lehl si vedle něj na záda a už jen spokojeně pozoroval, jak si stahuje triko a svým pozadím mi houpavě dráždí již pěkně tvrdý rozkrok kalhot. Rozepnul mi košili, ale dál nic. jenom si povolil kalhoty a stáhl je ze sebe i s trenkami. Taky bych chtěl takto osvobodit....Kéžby....Jak zatím vidím, tohoto se ještě nedočkám. Nebo snad....? Aron sáhl pod sebe, dostal se přes můj poklopec až na trenky, pak i pod ty a rukou vysvobodil mé přirození ven. Pak začal pomalu dosedat a já mohl jen vzdychat. Šlo to lehce pomalu, ale šlo to.

Oddechoval jsem a zlostně si utíral krev crčící mi z nosu a pusy, když jsme si uvědomil, co jsem to proboha udělal. Podíval jsem se na svoje zápěstí. Na druhé straně želízek jsem viděl vyčerpaného Ethana, který si mě se slzami v očích prohlížel.
"E-Ethie..." vydechl jsem vyděšeně, shodil ze sebe Marca, který mi poměrně slušně nabušil, a vrhl se k Ethanovi. Ten se ale stáhl do klubíčka, omotal se ocáskem a ještě víc se rozvzlykal.
"E-Ethane, to....to jsem nechtěl!" vyhrkl jsem. Tohle byla sakra velká kravina...
"Ethane...." objal jsem to klubíčko, zvedl vrávoravě do náruče a položil do postele. Lehl jsem si za ním a ignoroval přítomnost Marca.
"Omlouvám se, zapomněl jsem na to...." šeptal jsem mu. Byl jsem tak velký, že jsou ho zvládl skoro obtočil kolem dokola. Rány se mi sice zacelili, ale ta jedna v srdci pořád ne - ublížil jsem Ethanovi.

Zvedl jsem se a otřel si poslední krev z obličeje.
"Jdu si pro Mamorua...." odsekl jsem a vyrazil odsud.

...o chvíli později...

"...nejdeš." odkopl mě daleko od sebe Erasmus. Dostavil jsem se přčed jeho dům a poměrně nevybíravě jsme se dožadoval svého Mamorua. Erasmus vyšel ven a s klidným, až nevzrušeným či nudným výrazem ve tváři mě odkopl daleko, daleko od sebe Erasmus. Zvedl jsem se lehce vrávoravě na nohy, rozběhl se a co nejvyšší rychlostí se mu pokusil vrazit pěstí, ale moji ruku chytil do dlaně a mrštil se mnou za sebe. Pokusil jsem se toho využít a třeba ho uhodit zezadu, ale stihl se otočit, takže jsem dostal akorát já do břicha. Zavrávoral jsem, vyplivl trochu krve, ale hned si hřbetem ruky otřel ústa od životodárné tekutiny a pokusil se útočit znovu a znovu. A znovu a znovu jsem jen plýtval energií. Naposledy se mnou mrštil o zem a sklonil se nade mnou. Ležel jsem tam jak dlouhý, tak široký na jeho příjezdové cestě a prudce oddechoval.
"Řekni mi jedno - proč to děláš?" zeptal se nevzrušeně.
"Protože....chci Mamorua zpátky..." odsekl jsem a pokusil se na něj plivnout, ale uhnul.
"Je to zbytečné. Heat má co nevidět, přesněji...za necelý týden, tak máš smůlu. V jeho první den heatu mu udělám bond a s tím ty nic neuděláš." uculil se a vstal.
"Celá vaše rodina je odporná." kopl na mě trochu směsi hlíny, prachu a kamínků a vydal se ke vstupním dveřím svého domova.

Jakmile dosedl, nedočkavě se zavrtěl, snad aby si na mě v sobě přivykl a už začal pomaličku hopsat nahoru a dolů, přičemž své tempo stupňoval až do vražedného. Oba jsme poměrně nahlas hekali a já tušil, že tohle nebude se mnou na dlouho. A už vůbec ne po tom, co Aron už vypadal, že má na krajíčku. Byl v tu chvíli, kdy měl jenom pár přírazů před orgasmem, tak nádherný....Natáhl jsem ruku, abych se toho anděla dotkl, ale v tu chvíli se sevřel a udělal se. Já ani ne vteřinu po něm. A to vše doprovázeno pořádným výkřikem slasti.
Aron padl vyčerpaně na mou hruď. Opatrně jsem z něj své již ochablé mužství vytáhl a položil ho vedle sebe.
"Co...co to bylo?" zeptal jsem se ho.
"Jenom...jsem potřeboval zapomenout na Diega..." oddechoval přerývavě Aron a usmál se.
Pohladil jsem ho po boku a oba zakryl. Dneska asi domů nedorazím...