Shape Of You

LXIV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Objímal jsem Reie a třásl se. Vycítil to a rozvzlykal se. To donutilo i mě plakat.
"Reii..." šeptl jsem a hladil ho ve vlasech.
"...to...to bude dobrý..." pokusil jsem se ho uklidnit. Marco zabil Omegu...?
Rei po nějaké době usnul. Opatrně jsem ho uložil do postele, zakryl a vytratil se. Už bylo načase, za pár hodin mám ranní směnu, tak bych měl něco naspat doma. Reiovo složku jsem si ale nechal u sebe.
Ráno jsem se dostavil do práce jako by se nechumelilo. Pracoval jsem a o přestávce si zaběhl stranou a vytáhl z batohu složku. Už ráno mi o ní něco řekl Aron. Prý, že to je celá historie vývoje jeho tělesného zdraví od početí až po teď.
Otevřel jsem první stránku. Byla tam fotka z ultrazvuku. Mohl jsem jen hádat které z dvojčat je Rei. Otočil jsem stránku. Nadpis 'Porod' mluvil jasně o obsahu. Rychle jsem přejel řádky.
"...hm...pupeční šňůra, přidušený...a...prvorozený..." četl jsem. To poslední slovo mě zaujalo.
Otočil jsem list a pohroužil se do čtení Reiovo života. Byly tam i fotky...Byl roztomilé dítě. Byl dlouho zdravý, jenom občas nějaká ta nemoc, nic vážného. 
Konec přestávky. Skončil jsem se čtením, schoval složku do batohu a vyrazil pracovat.
Po práci jsem se vrátil domů. Našel jsem Arona spát na stole na knize. Byl vyčerpaný, kolem něj bylo několik hrnků jsem vyčichal kafe. Pousmál jsem se, vzal ho do náruče a odnesl do postele.
"Basile..." zamumlal a objal mě kolem krku. Nic jsem neříkal, dokud mě nezačal pusikovat na krku. To už se mi nelíbilo.
"Arone..." lehce jsem ho položil do postele, ale on se mě ne a ne pustit.
"Basile..." zavrněl spokojeně a strhl mě k sobě. Začal mě hladit, líbat po těle a svlékat.
"Arone, sakra..." bránil jsem se. Jakmile mě ale políbil a já ucítil z něj alkohol, už jsem pochopil, že to došlo moc daleko.
"Sakra, Arone!" prudce jsem ho odstrčil. Protřel si oči.
"Ty jsi krypl..." zaklel jsem a natáhl si kalhoty, když už nic.
"Co se stalo...?" zamumlal ospale.
"Chtěl jsi se mnou mít sex!"
"Promiň..zdálo se mi, že jsi Basil..."
"Huh, měl by se už vrátit, abys měl klid..." posadil jsem se a protáhl, když mě objal kolem pasu.
"Ale mě sex chybí..." zabroukal.
"Chceš sehnat šlapku nebo co?" zavrčel jsem.
"Já jsem ale na kluky..." zabořil hlavu do mých vlasů. Ošil jsem se a setřásl ho z ramen.
"Fajn, seženu ti nějakého kluka, budeš pak šťastnej? Jsi vožralej a nadrženej..." zamumlal jsem a vstal.
"Já chci jen zpátky Basila!" začal hystericky brečet. Musel být pořádně zpitý až na půdu.
"Arone, vzpamatuj se! Basil je na táboře..."
"No a! Já ho chci tady a teď! Chci s ním spát! Chci ho zase cítit v sobě!" skoro se až vztekal.
"Chovej se jako chlap!" zařval jsem na něj. Hned utichl a sledoval mě.
"On se vrátí, neboj, nebude tam bydlet." dodal jsem a oblékl si triko.
"Já vím, ale on mi chybí..."
"Já tě chápu, ano? Ale musíš to vydržet." usmál jsem se. Kývl a lehl si na svou polovinu do klubíčka. Přitáhl jsem si ho a objal.
"Neboj, on se vrátí...a pak si píchejte třeba do aleluja..." usmál jsem se a zívl. Objal moje ruce a za chvilku spal opileckým spánkem.
"Ty budeš mít ráno opičku..." ušklíbl jsem se, než si i mě vzal spánek.
Ráno jsem se protáhl a zamlaskal.
"Dobré ráno." ozval se známý hlas, který mě probudil. Nebyl Arona.
"D-Diego?" zalapal jsem po dechu.
"No...jsem to já." usmál se a pokrčil rameny. Objal jsem ho.
"Nemusel jsi vůbec odejít..."
"Ale musel, bráško..."
"Ne, nemusel..."
"Vrátil jsem se spíš proto, že tu není Basil. Já...prostě se mu nemohu podívat do očí."
"Jo, to chápu..."
"A chtěl jsem vám přijít říct, že....jsem si někoho našel."
"Jo? Povídej..." pobídl jsem ho nadšeně a odvedl do kuchyně.
"Je to moc fajn holka, akorát teď je mimo domov, tak jsem přijel." vyprávěl.
"Aha, tak to jo."
"No a co bylo tady, zatímco jsem tu nebyl?" zeptal se. Trochu jsem znervózněl.
"Vůbec nic." uculil jsem se. Chvilku bylo trapné ticho.
"No...aha." řekl po chvilce.
"Mhm...co to..." vyploužil se z ložnice Aron. Diego se na něj otočil a usmál.
"B-brácho..." skočil mu kolem krku, povalil ho na zem a začal plakat. Oba se hladili a plakali spolu. Jenom jsem se usmál a sledoval je.
"Zůstaň tu...prosím..." vzlykal.
"Víš, že to nejde..." pustil ho Diego.
"Jde! Jde to!" brečel Aron. Diego ho podrbal ve vlasech.
"Nejde...já mám přítelkyni. A...Basil je tvůj."
"Prosím, zůstaň..."
"To nejde, bráško..."
"Jde....musí..." Aron už brečel jako dítě, pevně svíral Diegovo triko a škubal sebou. Položil jsem dlaň na jeho záda a hladil.
"Budu muset jít..." řekl Diego opatrně. Aronovo stisk ještě zesílil.
"Pusť ho..." šeptl jsem. Zavrtěl hlavou.
"Prosím..." pohladil ho jemně Diego. Aron ho pomalu pustil, ale brečel dál.
"Cítím z tebe alkohol..." poznamenal Diego na jeho účet. Aron zvedl uslzené oči.
"Tys pil, že?" pousmál se. Aron sklopil očka a kývl.
"Řekl bych ti, že jsi na to ještě moc mladý, ale...vím, že nic neděláš bezdůvodně. Tak, proč jsi to udělal?" zvedl mu bradu.
"Já...stýská se mi po Basilovi." přiznal.
"To je normální..." vstal Diego.
"...ale on se vrátí, neboj." vyšel ke dveřím a otočil hlavu.
"Rád jsme vás oba viděl..." usmál se a vzal si bundu. Aron ho objal.
"Tak...rád jsem vás viděl bráchové..." jemně ho od sebe odstrčil Diego a vyšel ze dveří.
"Diego!" vyběhl jsem za ním a chytil ho za paži.
"Ano?" otočil se.
"Díky, že...jsi se stavil." usmál jsem se.
"Možná...ještě přijdu." uculil se a pustil mě. Jen jsem ho sledoval mizet v zatáčce...

...o pár hodin později...

"Jak to myslíte, že Rei Blair tu už není?!" vyjel jsem po recepční."Byl propuštěn!" vyjekla.
"Cože?!" 
Vyběhl jsme z nemocnice a zamířil k jeho domu. Dokonce jsem ho dohnal, jak si ho vedli rodiče. Skočil jsem zezadu na něj a objal. Jen tak tak se stihl otočit, ale stejně jsme spadli. To už měl ale políbil a mačkal k sobě.
"Reii..." šeptl jsem a dal mu pusu na čelo.
"Ethie..." zavrněl spokojeně. Rodiče tiše poodstoupili od nás dvou. Zlíbal jsem ho úplně celého a on mě podrbal na ouškách.
"Já...uhm..." začal jsem.
"Co? Co se děje?"
"Já jsem si na něco vzpomněl..."
"Na co?"
"No, ohledně Marca..."
"Nemluv o něm."
"Musím...je nevinný."
"Ne, není, zabil Omegu."
"Vyslechni mě..."
"No...tak povídej..."
"Víš....Marco nikoho nezabil."
"Pff..." Rei se začal zvedat.
"Nevěříš?"
"Ne..."
"Tak já ti ukáži toho údajně mrtvého..." popadl jsme ho za ruku a násilně táhl k Omega čtvrti.
"Au, Ethane, co děláš? Co blbneš...." vzpouzel se, ale já nepolevoval. Musím mu to ukázat a očistit tak jeho bratra. 

Doufám, že se vám Ethieho jednání líbí nebo alespoň ho tolerujete... :D

Budu rád když napíšete do komentů, doufám že už na ně budu moct odpovědět :) na některé jsme odpovědět nemohla, vůbec mi to nešlo...nějaká chyba na mé straně předpokládám.A k faktům...pokusím se dát dohromady nějaké :D