Shape Of You

LXXIV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Tiše jsem se krčil v místnosti, když Rei konečně otevřel a vytáhl mě ven do náruče. Pevně jsem ho objal a rozplakal se.
"Ššš...už jsem tady s tebou..." plakal taky. Po nějaké chvilce tichého breku a objímání se se mi podařilo zvednout a pomoct i jemu na nohy.
"Pojď...pů-půjdeme..." vzlykl jsem a pomalu mu pomohl na nohy.
"Dobře...." 
Pomalu jsme se vydali tmou, tiše prolezli dveřmi a rychle utekli ven barem. Venku jsme se zastavili a prudce oddechovali. Pak jsem se rozesmál. Rei také. Padli jsme si do náruče. Několikrát se se mnou otočil kolem dokola a pak, když mě položil na zem, políbil.
"Dokázali jsme to..." šeptl jsem a opřel čelo o jeho.
"Jo...jo..." šeptl.

Prudce jsem narazil na stěnu. Strašně moc rukou mě hladilo, drásalo a škrábalo, když se ozval rozhodný hlas.
"Padejte od něj!" ozvalo se za mnou. Byl to známý, povědomý hlas. Odskočili ode mě a já spadl na zem.
"Ale...mladé maso..." někdo mne vzal za zátylek a zvedl. Otočil mě k sobě. Dean.
"Pch..." uculil se.
"Pusť mě..." kníkal jsem tiše.
"Kdepak...právě mi pláchla pojistka, že mě Marco navštíví. Takže, číslo dva tu naštěstí je..." uchechtl se a táhl mě někam dozadu. Vzpouzel jsem se, kopal, škrábal a jakmile trochu povolil, zakřičel jsem.
"Marco!" zakřičel jsem, než mi ucpal pusu a zavřel mě v místnosti, o které Erasmus říkal, že je zvukotěsná.

"Pojď...musím zkontrolovat Arona..." rozběhl jsem se s ním k domovu. Pevně jsem ho držel za ruku a doběhl domů.
"Arone, jsem do-" vpadli jsme dovnitř, když jsem uviděl kolem našeho stolu rozestavěného Marca, Arona, Basila a pravděpodobně Erasma. Spadla mi brada. 
Než jsem se vzpamatoval, Rei už visel na Marcovi a Aron na mě.
"Jsem doma..." usmál jsem se na něj a jemně ho hladil po zádech. Také jsem hodil ledový pohled po Basilovi. Sklopil oči a raději se pootočil.
"Jak jste se dostali ven?" zeptal se Erasmus.
"No...Dean mě nezamkl, tak jsem vyšel ven, vzal mu klíče a...pomohl tady Ethiemu." Rei pomalu přešel ke mě a objal mě. Aron mě pomalu pustil.
"Promiň...nevěděl jsem, kde jsi, nehledal jsem tě." šeptl. 
"To je v pohodě..." usmál jsem se.
"Pořád tam ale je Mamoru..." řekl smutně Marco.

"Tady budeš hezky čekat, ano? Buď vděčný těm dvěma, že zdrhli, teď už tak hodný nebudu." zasyčel. Mlčel jsem, raději. Bál jsem se i plakat. Zanechal mě o samotě, svázaného a zneklidněného.
Za chvíli se vrátil a v ruce držel nůž.
"Co....co chceš dělat?" zakoktal jsem se.
"Označím tě..." vzal mě za bradu a pomalu jel špičkou nože ve středu mé hrudi. Za ním zůstala tenká, krvavá lajna. 
"Strašně ti buší srdíčko..." culil se a na každém prsním svalu mi udělal zářez.
"To je za Marca..." šeptl a udělal druhou.
"To je za Reie..." Udělal třetí...
"...a tohle za tu svini, co mě kousla." vztekle zachrčel a poslední zářezy udělal trochu hlouběji. To už mi ukápla slza, za ní druhá, třetí...Slané kapičky mi spálily rány.
"Nebul a zvedni hlavu..." zavrčel. Zvedl jsem očka a viděl, že mě fotí mobilem.

"Neboj, dostaneme ho ven, ano? Arone, pokračuj..." pobídl Erasmus k práci bratra. Pustil jsem ho a šel se převléct. Rei šel za mnou.
"Rei...celý se klepeš...nechceš se umýt?" zeptal jsem se ho. Zavrtěl hlavou.'
"Až doma..." zívl. Klekl jsem si před něj a usmál se.
"Zdřímni si..." šeptl jsem. Nenechal se přemlouvat a lehl si. Zakryl jsem ho a políbil do vlasů.
"Hezky se vyspi..." šeptl jsem. Kývl a zavrtěl se.
Jakmile jsem se tiše převlékl, vytratil jsem se.
"Takže...jaký je plán?" zeptal jsem se.
"Chceš pomoct?" zeptal se Marco. Kývl jsem. Najednou jsem uviděl, jak mě Erasmus očuchává. Nespokojeně jsem ho odstrčil.
"Co tě žere, chlape?" zabručel jsem.
"Včera ti začal heat, tady to šlo všude cítit...ale najednou, je pryč." uculil se. Měl pravdu. A mě to došlo až teď.

"Tak...a teď napíšeme Marcovi, ať si svojí děvku vyzvedne..." uculil se. Smutně jsem sklopil oči.
"Čekal jsem, že budeš bulet...ale ty nic."
"Hm..." zabroukal jsem.
"Mimochodem..." došel ke mě a přiložil nohu na můj rozkrok.
"Tvoje koule, nebo mi řekni, kde je ta svině Darwin."
Skousl jsem si ret. Ale...nemůžu ho prásknout.
"Nevím-Áááá!" šeptl jsem, když mi najednou přišlápl mužství. Do očí se mi nahrnuli palčivé slzy. Křičel jsme tak moc, až ustoupil.
"Do zítra si to rozmysli. A drž hubu, chci se vyspat..."zavrčel a ještě si do mě kopl.
Zhroutil jsem se v poutech na zem v bolestech. Dostával jsem křeče do svých intimních partií, pálily, štípaly, píchaly...
Ale raději jsem tiše vzlykal, než abych ho rušil a štval.

"No jo..." zamumlal jsem.
"To by znamenalo, že lze ovlivnit heat za pomoci citů. Pokud ho jde vynulovat, jde ho i vyvolat. Vše za pomoci nějakého citového vypětí." povídal.
"Hm? Kam tím míříš?" nakrčil nos Marco, založil trochu pohrdavě ruce na prsou a sledoval ho.
"Je to logické." vložil se do toho Aron a na papír začal zběsile něco psát.
"Ethanovi zmizel po tom, co utrpěl citový šok, ne? Negativní, abych to uvedl na pravou míru." naklonil se vpřed a koukal do jeho práce Erasmus.
"Jo, přesně tak. Zřejmě jsou hormony, co jsou za to svinstvo zodpovědné, nějak spojené i s city. Ty oblasti v mozku mohou být blízké, možná propojené." povídal Aron a vše mu ukazoval.
"Jo, přesně tak...Možná by se podařilo nějak zvrátit účinek supresiv v pravý opak. Pokud bychom vzali v potaz, že Dean by to zvládl ignorovat, akorát by nám to pomohlo."
"Ano, ano...hormony by se přenesli ven. Ostatní Alfy by to upoutalo a dostali by ven Mamorua."
"A Mamoru by si vzal supresiva a zvrátil by účinek anti-supresiv."
"Přesně tak! A my bychom ho vzali a tradá ven. V tom zmatku bychom čapli i Deana."
Jenom jsme je všichni nechápavě sledovali. Oba se na sebe usmáli. Viděl jsem, jak se Basil otočil a otřel si slzy.

Usnul jsem. Měl jsem zlé sny, pořád mě v nich někdo zabíjel, ubližoval mě i ostatním mým milovaným. Trápil mě stesk o mámu, Darwina, Marca,...
Probudil jsem se politý potem. Posadil jsem se a opřel o dlaně. Tak počkat...Usnul jsem s pouty a teď...jsou dole. Musela mi sklouznout potem. Byl jsem volný.
Zvedl jsem se a zabalil do deky. Dokud spí, mám výhodu.
Klika nešla, bylo zamčeno. Okna žádný....Hm, to je zlý, to je zlý. 
Oklepal jsem se. Byl jsem klaustrofobik, nebylo mi vůbec, ale vůbec příjemný. Chtěl jsem ven o to víc.
Najednou se ozvaly kroky. Ošil jsem se. Věděl jsem, že to je on. Klíč zarachotil v zámku...