Shape Of You

XXVII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Objímal jsem šťastně Ethana, když přišli sestřičky a sledovali mě.
"Dě-děje se něco?" zeptal jsem se.
"Ano, děje." ozval se doktor.
"A co?" pustil jsem Ethana a čekal, co mi řekne.
"Kvůli vaší léčbě vám byly nasazeny léky, které mohou změnit vaše postavení. Budeme muset provést několik testů, jestli se nic nezměnilo." oznámil.
"Jakože...bych už nebyl Alfa?" ujišťoval jsem se. Doktor kývl.
"Dobře..." souhlasil jsem. Odehnali Ethana a vzali mi krev a sliny. Pak mi dali nějak brášky a zkoumali oči. 
"Takže tu máme výsledky." oznámil mi lékař po celém tom mecheche a když přišli výledky z laboratoří.
"Opravdu?" zajiskřilo mi v očích.
"Přivoláme k tomu vaší rodinu." řekl a odešel. Jenom jsem se zachumlal a nervózně vyčkával. 

Škola se táhla, dokud mi nezavolali rodiče.
"Ano?" zvedl jsme matčin hovor.
"Rei!" vyhrkla. Napružil jsem se. Jaly se mě všemožné obavy.
"Co se stalo?" vylekal jsem se.
"Probral se! Je vzhůru!" jásala. Do očí se mi nahrnuli slzy. Slzy radosti.
"To je super! Odpoledne za ním půjdu!" oplatil jsem vesele.
"Dobře. A Mamoruovi se daří velmi dobře." řekla mamka.
"To je skvělé. Tak odpoledne." usmál jsem se a zavěsil.
Po škole a zkontrolování Mamorua jsme letěl do nemocnice. Už tam byla mamka, táta i Basil. Toho jsem spražil pohledem, ale zaměřil se na Reie. Pevně jsem ho objal a rozbrečel se.
"Reii...ty jsi vzhůru..." šeptal jsem a hladil ho.
"Ehm ehm..." za mnou si odkašlal lékař. Pustili jsme se Reiem. Já teda značně neochotně,
"Máme tady výsledky testů..." vytáhl si propisku a nasadil brýle.
"Tak?" mamka držela tátovu dlaň a tiskla k sobě Basila, jako kdyby byl v nebezpečí.
"Rei je..." začal, ale byl přerušen telefonem.
"Omluvte mě..." odešel. Celá rodina si starostlivě obhlédla zbylé členy.

Byl jsem docela vyděšený. Byl tu Marco, který mě nenáviděl. Byl tu Rei, ač již vzhůru. Moje myšlenky se uchýlily k včerejšku...

*vzpomínka*

Aron zalapal po dechu. Udělal jsem to samé, Diego byl bledý jako stěna. Netušil jsem, co dělat.

"M-myslel jsem, že...že mě miluješ..." zašeptal."T-to jo! A-ale...já mám stejně rád i Diega a...." začervenal jsem se."Já...já ale..." začal najednou i Diego."Když...já mám rád i Diega, ale nevím, jestli je korektní vyznávat incest." vzlykl Aron. Natáhl jsem se k němu a políbil ho. To udělal i Diego."Já mám vás rád oba dva...nedokážu si vybrat..." mumlal jsem, ale když jsem postřehl jejich procítěný polibek, pochopil jsem, že není potřeba dalších slov.Diego se poté vrátil k mé hrudi, zatímco Aron si vzal do parády tu jeho. Navzájem jsem se značkovali a zjišťovali, kdo je jakého postavení.

"Tak jo..." ze snění o našem mazlení mě vyrušil doktor, který se vrátil.
"Omlouvám se...takže, kde jsme to byli? Ach ano, tady..." zase si narovnal brýle.
"Reiovo postavení se zachovalo. Stále je Alphou, léky na něj nezabrali." usmál se a všichni jsme si oddechli. Rodiče někam odešli s doktorem a já přistoupil k Reiovi.
"Vím, že...tohle asi nijak nepomůže a neodčiní nic z toho, co jsem ti udělal...ale omlouvám se. Pochopil jsem, že ty jsi pro mě v životě udělal tolik a já....ti to vrátil takhle hnusně. Omlouvám se..." při posledních slovech jsem se rozbrečel a klesl mu do náruče. Pohladil mě po zádech. Zvedl jsme oči a viděl, že se usmívá.
"O-odpustíš m-mi t-to?" zaštkal jsem. Kývl a objal mě.

"Jo..." šeptl jsem. Nebyl jsme typ člověka, který by byl na někoho naprdnutý x let. A...nevím proč, ale už jsem se ho ani nebál.
"Úsměv ti sluší..." zašeptal jsem. Viděl jsem Marcův naštvaný výraz a jen pokrčil rameny. Také jsem si všiml spousta flíčků na Basilovo krku.
"Co to je?" ukázal jsem na kousance na jeho krku.
"Uhm...to-tohle..." zrudl a odtáhl se.
"No..." zamumlal. 
"Ethan mi to říkal." usmál jsem se.
"Díkybohu..." oddechl si. Marco si nás nenávistně prohlížel. Teda spíš Basila.
"Nechal bys nás prosím o samotě?" zeptal jsem se Basila. Kývl a odešel. Posunul jsem se na posteli a když si přisedl, zalehl jsem ho a spokojeně ho hladil.
"Všechno jsme slyšel i cítil..." šeptl jsem narážejíc na ten polibek.

"O-opravdu?" znejistěl jsem. Nechal jsem se hladit, ale nejistý jsem byl.
"A...A i t-tu p-pusu?" zeptal jsem se raději. Jenom kývl a zvedl oči.
"A...n-nepřehnal jsem to?" ujišťoval jsem se. Zavrtěl hlavou a spojil naše rty. Chvíli jsem jenom na něj zíral, ale pak jsem nad tím v duchu mávnul rukou. Chytil jeho obličej do dlaní a vášnivěji políbil. Na chvilku jsme se odtáhli a zírali si do očí.
"Reii..." šeptl jsem a usmál se. Usmál se a znovu se přisál na mé rty. Něžně jsem ho položil a hladil po hrudi.
"Musíš ještě odpočívat..." zašeptal jsem mu do ouška a naposledy ho políbil. Jenom zavřel očka a chytil mě za ruku. Dokud jsem necítil, že nespí, hladil jsem ho po bříšku, hrudi a boku. Pak jsem ho už nechal o samotě, ať se vyleží.
Před dveřmi čekal Basil. Hodil jsme po něm ledový pohled. Nijak jsem mu stále nevěřil. Ne poté, co Reie dohnal k pokusu o sebevraždu. A ne poté, co ho pokousal.

"Eh, Marco?" oslovil jsem ho opatrně. Zavrčel.
"Omlouvám se i tobě...." šeptl jsem. Otočil se zády a odešel. Posmutněle jsem vstal a vydal se sklesle za klukama.
U dveří mě uvítal polibkem Diego a Aron nezůstal pozadu.
"Copak je?" první si mé sklíčenosti všiml starší z bratrů.
"Marco...Marco mi asi kašle na omluvu. Ale Reii ji přijal díkybohu." šeptl jsem. Fiego se mi dobýval na krk, ale Aron ho plácnul a zasyčel na něj.
"Ale no tak...Buď rád, že alespoň jeden." usmál se Diego a plácl na oplátku Arona přes zadek, který zamrkal a zčervenal. Diego musel být v náladičce, protože obnovil úsilí o můj krk.
"Ale pořád ti ho můžeme zlepšit..." zašeptal mi do ouška a zatahal mě za něj zoubky. Aron se toho chytnul a přilepil se na mě z druhé strany.
"K-kluci...já nevím..." chtěl jsem se bránit, ale jakmile mi jeden z nich - pravděpodobně nadržený Diego - zašátral po těle, sjel z hrudi na bříško a přejel přes rozkrok.
"Hmm..." zavrněl jsem nahlas a podvolil se jejich pohybům. Jakoby se na mě domluvili - Diego se pustil do svlékání mého trika a Aron už mi pusinkoval bříško.
"C-co - ahh! - Ethan?" zeptal jsme se najednou.
"Když budeš potichu, třeba ho i nevzbudíš..." zamumlal Diego a sundal mi triko. Aron mi už rozepínal kalhot a hladil mi stehna. Byli vážně sehraný, ale nechtěl jsem z toho vyjít uspokojený jenom já.  Rukou jsem zabloudil pod Diegovo triko a druhou laskal Aronovi vlasy. Tohle bude dlouhá noc...

Je to tu později, ale děláme doma marmelády a tak jsme se zdržela :D pardooon :D
Co říkáte na twincest ship Rei x Marco? c: