Shape Of You

LXXXI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Hladil jsem po zádech Mamorua a sledoval, jak na sebe Ethan a Erasmus vrčí. Musel jsem se rozhodnout, komu mám dát za pravdu.
"Erasme, sklapni, Ethan má pravdu. Dá se to hodně snadno zneužít. Není dobré si hrát na boha a manipulovat s tím, co příroda zadala. Stačí přeci supresiva..." zavrčel jsem a přitiskl k sobě Mamorua víc. Asi měl zlé sny, protože byl jako raněné štěně - kopal, vrněl, skučel a byl jako v zimnici. Rei se na mě usmál a Ethana si odtáhl stranou.
"Erasme, měl by ses vrátit domů. Však víš, Darwin na tebe čeká a tak..." odehnal jsem bratránka. Jenom kývl a odešel. Rei zase po chvilce odtáhl Ethana, stále prskajícího nadávky na účet Erasma, a nechal mě tak o samotě s maličkým, vyklepaným Mamoruem.

Jakmile to všechno skončilo, vypařil jsem se domů a do rána brečel v posteli. V noci se mi z chlastu udělalo špatně, takže jsem i zvracel. 
Ráno na mě čekala zlá dáma kocovina. I přes ní a její ošklivé příznaky jsem se zvedl ráno jako zombie a šouravým krokem došel do kuchyně.
"Basile..." někdo mě pevně objal zezadu.
"Mami...mě je blbě..." zavrčel jsem lehce výhružně.
"Já jsem Rei..." šeptl ten kdosi, již identifikovaný jako můj starší bratr a jeden z dvojčat, a pustil mne. Nijak jsem se mu nevěnoval.
"Ahoj Reii..." šeptl jsem tiše.
"Mamoru je už venku. je v nemocnici s Marcem." zářil jako sluníčko.
"Já vím..." po tváři mi přejel krátký úsměv při vzpomínce, že jsem pomohl ho vysvobodit.
"Jak to víš?" naklonil hlavu na stranu. Všiml jsem si nepatrného detailu na jeho vlasech. Měl v nich sponky, černé a uzounké, na jednom z rudých pramenů. Rozšířily se mi zorničky při jedné vzpomínce.

"Basile?" zatřásl jsem jím, ale byl jako v transu. Byl nějaký pobledlý. Usoudil jsem, že mu je zle.
"Pojď...asi by sis měl lehnout..." zamručel jsem a začal ho vláčet do jeho pokoje. Když jsem otevřel dveře, praštil mě do očí příšerný bordel. 
"Tak to ne, Basilku... tady žít nemůžeš..." Vzal jsem ho na záda a donesl do postele, pečlivě zakryl a začal kolem něj uklízet, aby se tu dalo vůbec existovat.
"Reii..." zachrčel najednou.
"A-?" otočil jsem se, že se kouknu, co mu je, ale on po mě skočil a pevně tiskl. Ucítil jsem jeho horké slzy na tváři.
"Basile? Bolí tě něco?" zeptal jsem se ustrašeně.
"Ne..." zašeptal a pak už mě jenom tiskl k sobě. Objal jsem ho taky a zůstal s ním takhle sedět na zemi. Na malou chvíli jsem se s ním cítil blíž, něž kdy s Marcem.

Políbil jsem Mamorua do vlasů a jemně ho hladil. Najednou se zavrtěl nějak víc a otevřel oči.
"Klidně spi, jsem tady..." usmál jsem se. 
"Já...už nechci...Chci se protáhnout." vysoukal se ode mě a trochu roztřeseně slezl na zem.
"Neblbni, jsi ještě slabý....Spíš bys měl něco sníst..." natáhl jsem k němu ruce, ale to už udělal bez větších potíží provaz a roztáhl ruce jako baletka v okouzlujícím pohybu. Spadla mi brada. Ano, viděl jsem ho tančit. Ale nikdy mne to nepřestalo udivovat a okouzlovat.
Otevřel oči a usmál se. Jemně cukl rukou, abych ho za ní chytil, což jsem i udělal. Stáhl mne k sobě a pomalu se zvedl. Byl jako lehounké peříčko tančící ve větru. Já oproti němu lehce těžkopádný slon v porcelánu byl opravdu kuriózní. Sice jsem docházel do tanečních, ale nikdy jsem neměl tak lehký krok jako Rei, takovou eleganci jako James a takový šarm jako Dean.
Přesto se kolem mne Mamoru rozvlnil a postupně strhl do esenciálně strhujícího vášnivého tance.

Vzpomněl jsem si, že už jako malý Rei nosil tyhle sponky. Asi proto, aby se odlišil od Marca...Když jsem byl malý, rád jsem mu je bral a on mě nechal, ikdyž to muset moc bolet, protože mi v rukou zůstalo několik jeho rudých vlasů a ne zrovna málo.
Několik jsem jich držel právě v ruce. Vzpomněl jsem si, že jako dítě jsem si důležité věci, poklady a tak dále, ukrýval pod matraci do dutiny v posteli. Když se Rei nedíval, našel jsem krabičku plnou starých věcí, střípků mého perfektního dětství, a mezi nimi byly i černé sponky s pár rudými chomáčky vlasů.
"Reii..." šeptal jsem a trochu vzlykal. Na kocovinu jsem kašlal, hlavně, že objímám tvůrce perfektního dětství.
"Děkuji..." zašeptal jsem.
"Vypadal jsi, že ti je blbě a že tu nemáš uklizeno, tak mne jenom napadlo..." začal.
"Nemyslím za to...teda, i za to, ale hlavně...díky, že jsi mi dal super dětský léta." odtáhl jsem se a uslzenýma očima ho šťastně sledoval.

"No...není zač. Jsi přeci můj mladší bráška, nezkazil bych ti dětství." usmál jsem se taky.
"Jenže já se k tobě choval zle...šikanoval jsem tě, protože jsem si myslel, že mě rodiče nemají rádi jako tebe. Ale...mýlil jsme se. Ty si tu lásku zasloužíš..." sklopil jsem smutné oči k zemi. Zvdl mi bradu a znovu mě objal.
"Milují tě stejně jako mne a Marca. I když jsi pěkný kvítko..." zachechtal jsem se tiše.
"Jsem..." přiznal a tiskl mne k sobě.
"Mám tě rád, Basile..." zašeptal jsem a pohladil ho ve vlasech.
"Já tebe taky..."
"Měli bychom za Aronem."
"Co?"
"Myslím, že...bys měl i jemu říct, že ho máš rád."
"No...já nevím, má teď Erasma..."
"Ale...myslím, že ty jsi pro něj víc."
"Proč?"
"Já nevím..." pokrčil rameny, vstal a odešel. Zakroutil jsem hlavou.

"Miluju tě, Marco..." natáhl se pro polibek.
"Já tebe taky a jak..."zašeptal jsem u jeho rtů a políbil ho. 
"Až....až budu venku z nemocnice...." začal a objal mne.
"Ano? Co si budeš přát? Splním ti jakékoliv přání." šeptal jsem.
"Chci...chci aby sis mě vzal." vydechl tiše a začervenal se.
"Myslíš jako...tělo na tělo?" ujišťoval jsem se, že dobře slyším.
"Ano..."
"No...když..." začal jsem se trochu třást.
"Co se děje?"
"Já...já nevím jak..ehm...souložit s klukem."
"Ale já přeci ano..." rozzářil se jako slunéčko na nebi v pravé poledne. Začervenal jsem se a kývl mu na to.
"A chtěl bych vidět mamku..." dodal a nechal, ať ho uložím do postele.
"Teď ale hlavně něco sněz a vylež se, potřebuješ nabrat sílu." políbil jsem ho na čelo a dal mu do ruky čaj. Hltavě se napil. Hned jsem mu podal jablko, do kterého se hladově zakousl.
"Ty jsi ale nenažranej..." uculil jsem se.
"No jo, ale jedl jsem jen psí žrádlo..." vyplázl jazyk a usmál se.
"Vždyť já tě jenom škádlím, zlato moje nebeské..." opřel jsem si čelo o to jeho a hladil ho po ramenou.
"Miluju tě..."šeptl a dál chroustal jablíčko.

Šťastný nový rok všem! :)