Shape Of You

XII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"Hej, Diego! Pojď už!" zavolal jsem na svého bratra, když jsem viděl, že se s někým baví. Jenom kývl, rozloučil se a přiběhl k nám. Před pár minutami jsme se rozdělil, protože já a Aron jsme nechtěli budit podezření, že patříme k sobě.
"S kým jsi se bavil?" zeptal jsme se zvědavě.
"S jinou Betou. Docela hodný kluk." usmál se.
"Víš, že bychom neměli riskovat." řekl klidně Aron a zamířil k domovu. Blížil se večer.
"No jo, já vím...ale nebyl špatnej." pokrčil rameny Diego. Zbytek cesty panovalo ticho. Až doma jsem se začal vyptávat jako zvědavá opička.
"A kdo to byl?" vyhrkl jsem zvídavě.
"Jmenoval se Basil a v nemocnici ležel jeho bratr. Prý se bodl v nějakém stresovém presu či co...Myslím, že se jmenoval...Rei? Jo, Rei." zamumlal Diego. Rei...? To mi něco říká...

"Je to tak lepší..." šeptl jsem a pustil jí. Stále vzlykala.
Pod normální oblečení jsme si vzal co nejhezčí spodní prádlo, abych vypadal alespoň nějak a vydal se hledat svého vyvolené. Zároveň se mi hlavou honily různé myšlenky, ale brzy je začaly utlačovat ty nadržené. Pomalu začaly fungovat feromony a já upadal do hluboké heatu. Moc jsem se bál, že mě ucítí cizí Alfa, spade do rutu a já budu někde v koutku znásilněn, ale zatím se mi dařilo. Vyhýbal jsem se co nejvíce lidem a hledal. 
Po dobrých dvou a půl hodinách jsem konečně spatřil svou oběť. Marco právě vycházel z nemocnice. Zastavil u přechodu, rozhlédl se a během pár vteřin přeběhl silnici. Všiml si mě a s úsměvem ke mě zamířil.
"Ahoj, te-" než stihl něco říct chytil jsme ho za rukáv a táhl nějak stranou. Srdce jsem měl až v krku. Já tu právě svádím skoro náhodného kluka!" Zatáhl jsem ho do opuštěné uličky, přirazil ke zdi a políbil. Líbal skvěle...alespoň by bylo fajn, kdyby se tak necukal a nekroutil.

"Rei? A jakže se jmenoval ten Basil?" vyzvídal jsem dál. Něco mi to vážně říkalo, ale nevím co.
"Basil Blair. Takový rudovlásek, toho sis musel všimnout." řekl Diego s plnou pusou jablka. Rudovlásek? No jasně...vzpomněl jsem si, jak k nám Diego šel a za ním byl skutečně rudovlásek. Ten stejný, co byl i u Reie, jak mě zachraňoval z toho maléru posledně...To on je Rei! Jmenuje se Rei Blair! Všechno mi do sebe zapadlo.
"A kde je ten...Rei?" zeptal jsem se trochu mimo.
"Ve špitále, vždyť jsem to říkal." zabrblal Diego.
"Díky." šeptl jsem a vystřelil z domova. Ani jsem mu nepoděkoval, že mi pomohl. Počkat, proč se tak starám?! No, to je jedno...
"Hledám Reie! Rei Blair!" vyhrkl jsem na paní na recepci. Znuděně mi podala nějaký papírek s číslem a já letěl na ten pokoj. Vtrhl jsem dovnitř. Mladík na lůžku sebou trhl, zamrkal, ale usmál se. Překvapilo mě to, předtím byl takový...plachý...Taky jsem se usmál. Sakra, já mám plivat Alfám do tváře, ne se s nima kamarádíčkovat!

Věděl jsem, jak vzrušit kluka - sám jsem jím přeci jenom byl, že? -, a tak jsem rukou zajel do jeho kalhot, kde jsem nahmatal jeho chloubu. A že to byla chlouba!
"Počkej..." odtrhl mě od sebe a prudce oddechoval. Srdce mi bušilo až v krku.
"Co blbneš, Mamoru?" vyhrkl zděšeně.
"Potřebuju mate, abych uživil mámu, mě a její budoucí dítě!" vyhrkl jsem, aniž bych přemýšlel nad významem těch slov. Zamrkal.
"A proč já?" zeptal se už trochu klidněji.
"Protože...tebe jako jedinou Alfu znám..." šeptl jsem a odstoupil od něj. Zapnul si kalhoty a sledoval mě. Sklopil jsem oči. Unikaly mi z nich slzy. Já to nedal! Teď na mě bude i on naštvaný.

"Já...jsem Ethan a ty...jsi mi pomohl...včera." zakoktával jsem se.
"A tys mě kousnul..." dodal jsem se skloepnými očima.
"Uhm...jo...promiň." šeptl. Zvedl jsem oči. Byl vážně plachý.
"Já...uhm...k tobě při heatu samozřejmě nepůjdu, nebo se alespoň pokusím, abych tě nezatěžoval..." řekl jsem a povzbudivě se usmál. Zvedl oči a já se začal utápět v té světlé zelené barvě...Byla jako svěží tráva.
"No...děkuju. A promiň, že....že jme tě kousl, já...nechtěl, ale...ujelo mi to..." šeptal.
"To je v pohodě, nějak to přežiju." usmál jsem se.
"Jsem Rei." špitl.
"Jo..." nezmiňoval jsem se, že už to vím. Rei si se mnou začal i povídat, sice tiše a trochu stydlivě, ale bylo vidět, že si chce povídat. Několikrát natáhl ruku a hrál si s mými oušky. U normálních lidí by mi to vadilo a asi bych jim vyškrábal oči z hlavy, ale on měl velmi jemné, něžné pohyby. Takže to bylo spíš příjemné. Docela rychle jsem si ho oblíbil. Byl to úplně jiný Alfa, než znám, byl...lepší.

"Hele...to mi vysvětli." sedl si na zem a já k němu.
"No...žiju s mamkou, oba musíme pracovat takovou potupnou prací a...mamka je asi těhotná, jenže se uživíme sotva my dva a kdyby se jí narodilo dítě, tak...bychom ho asi už nezvládli." šeptl jsem na vysvětlenou. Chvilku mlčel.
"Omlouvám se! Ale mě nic lepšího nenapadlo, než najít mate!" vyhrkl jsem a propukl v pláč. Objal mě a tišil.
"Šššš...nebreč, zkusím ti něco zařídit, ano?" šeptl. Kývl jsem.
"A...docela tě chápu, je to docela statečné, ale kdybych to nebyl já, tak tě ten Al-počkej, ty jsi v heatu?!" zarazil se vprostřed věty. Jen jsem přikývl.

"Děkuju, že jsi přišel..." šeptl po asi dvou hodinách.
"Já taky, jsi hodně hodný, na to, že jsi Alfa." usmál jsem se.
"No...jo. Já se ani na Alfu nehodím..." povzdechl si.
"Já se taky nehodím na Omegu. Ale...Nejvyšší tomu asi tak chtěl nebo já nevím." uchechtl jsem se. Taky se trochu zasmál. Měl nádherný smích, idkyž dost tlumený.
"Mohl bys...zítra zase přijít? Dopoledne?" zeptal se najednou.
"Jo...jo, jistě." souhlasil jsem.
"Děkuju..." usmál se. Rozloučili jsme se a já se za tmy vrátil domů.
"Kdes byl?" ve dveřích mě čekal výslech v podobě Diega.
"Za Reiem." odsekl jsem klidně a šel si lehnout. Převlékl jsem se, zajel do svého pelechu a nechal s ezase stáhnout na Diegovo tělo k Aronovi, který už dávnou tloukl špačky. Za chvilku jsem taky pásl koníčky. Mé sny mě táhly k Reiovi a já si v duchu nadával na kouzlo lásky - já se do něj asi zamiloval, či jak jinak pobláznil. Prostě mě okouzlil svou jemností, něžností a...plachostí? Sakra, ty hormony se mnou pěkně hýbají...Sny se začaly stáčet tak trochu jiným směrem. Tak trochu i dost lechtivým směrem. Rei přede mnou ležel nahý, na nemocniční posteli a svůdně mě sledoval...Pozdě jsem si uvědomil, že to je pouze sen...