Shape Of You

LXXIX. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Ethan natáhl ruku a nechal mne, ať mu olizuji dva prsty. Jazykem jsem jezdil po prstech, oslintával je a pomalu začal vrtět zadeček. Poklepal na své stehno a uculil se. Vlezl jsem si do jeho klína a začal líbat krk. Dlaněmi mi jemně mnul zadeček, ale jakmile zajel až moc daleko, cukl jsem sebou.
"Já...ne..." zašeptal jsem mu do ouška. Přikývl a jen mne objal kolem pasu.
"Chápu..." usmál se a políbil mne na krk.
"Zvládneme to i bez toho..." špitl a položil mne jemně pod sebe. Horlivě jsem přikývl. Začal mi líbat krk, dlaněmi mi hladil hruď a hlavně si prsty všímal bradavek. Zvládal jsem jenom  vzdychat a hladil jeho záda.

Cítil jsem se dost trapně. Všichni okolo mě mají někoho, spí s ním...jenom můj Mamoru je zavřený a je mu ubližováno. Vzlykl jsem si a nakopl kamínek. Ten se odkutálel pryč. Smutně jsme vytáhl mobil,  zapnul a najel na fotku poškrábaného Mamorua. Palcem jsem přejel po jeho uslzené tváři. Taky mi několik slz ukáplo. Dostal jsem nápad. Spíš....výboj umírající naděje. Prostě se vydám na Deana sám. Vím, že ho nemusím porazit. Ale můžu to zkusit. Alespoň to zkusit.
Pochmurně jsem se vydal tam, kde je můj Mamoru vězněn.

Vrátil jsem se domů, kam jinam bych mohl. V posteli jsem tiše brečel a skoro se až vztekal. 
Nemohl jsem přestat brečet a trápit se. Nechci být hromádka neštěstí do konce života...
Kdybych nebyl úplný debil, tak by se mi nic nedělo. A hlavně by mi můj bratranec nepřebral přítele. Jak vůbec jenom mohl? Vždyť...ale, co to melu, mohl....Aron mě už prostě nemá rád, vždyť už mne ani nebere. Tak...snad bude s Erasmem šťastnější...Ale já ho milovat nepřestanu.

Vnímal jsem jenom jeho rty na mém krku, horký dech mi na kůži vytvářel husinu vzrušení. Cítil, že mě jemně kousnul. Jenom jsem se uculil, ale pak jsem ucítil, že mi teče krev.
"E-Ethie?" zavrtěl jsem se, ale to už jsem cítil jeho jazyk v rance. Už bylo pozdě. Právě mi můj Omega udělal bond. Doslova - on si obondoval mne. Jenom jsme se trochu vesele uchechtl a zaklonil hlavu.
"Miluju tě, Reii..." vydechl a lehl si na mojí hruď. Tiše jsem vrněl.
"A...pokračování nebude?" zaškemral jsem. 
"Ale jistě, pokud si můj mate přeje..." uculil se a začal mi polibky mapovat hruď, na které do té doby ležel.
"Zavři oči..." zašeptal. Poslušně jsem je zavřel a culil se jako sluníčko na hnoji.

Silným kopem jsem vyrazil dveře onoho podniku a docela vytočeně si to mířil dozadu. Ostatní jenom stáli jako pecky, tak nemělo cenu na sebe poutat víc pozornosti.
Kopl jsme do dveří, ale ty se ani nehnuly. Věděl jsem, že on s Mamoruem tam je. A bylo mi jedno, že si ublížím. Přeci jen, Dean byl rozhodně silnější. 
Dveře se ale přeci jen otevřeli a v nich stál mě poměrně známý človíček. Nemohl jsme ho ale správně přiřadit, natož si vzpomenout na jméno.
"Kde je Dean?" zeptal jsem se chladně.
"Deane!" zařval do dveří. Za ním se vynořil můj bývalý kamarád a zlověstně se uculil.
"Jdeš akorát...." zavrněl a za paži mne strhl dovnitř. Rovnou jsem mu jednu vrazil, aby věděl, proč tu jsem. Jenom si promnul tvář, ale nevrátil mi to.
"Co je?!" vyhrkl jsem, ale to už jsem dostal kolenem do rozkroku.

Jak jsem byl nešťastný, rozhodl jsem se smutek utopit chlastem. Tak nějak mi bylo jedno, že ráno bude kocovina. Alespoň pro teď třeba na chvíli zapomenu...
Po pár sklenkách jsem nezapomněl, ale měl jsem dost. Nohy mě sice poslouchali, ale můj mozek moc ne. Rozhodl jsem se, že budu hrdina. Pak mě Aron zase bude mít rád!
Lehce houpavým krokem jsem se vypravil ven na dobrodružnou výpravu městem k místu, kde měl být vězněný Mamoru. Budu hrdina, když ho vysvobodím!
Můj dost opilý mozek, měl asi dost velkou kuráž, protože první problém pro mne byly jenom blbé dveře. Oni se otevíraly pouze ven, takže když jsme vzal za kliku, spadl jsem u toho na zadek. Díkybohu, počáteční technické problémy jsme překonal a propadl dovnitř. Nikdo mi nevěnoval moc pozornosti, všichni byli nalepení na nějakých dveřích - ty jsem stejně viděl dvojmo.
Hned mi došlo, že tam bude asi něco zajímavého...

Jeho rty se odtáhly od mého těla a najednou byly na podbřišku a velmi rychle postupovaly níž a níž, dokud nenarazily na mojí už pořádnou erekci. Tam se zastavil, trochu jazykem objel kořen a dojel až ke špičce, kde ale dlouho nezůstal. Rty můj penis začal postupně pohlcovat. Mučivě pomalu se sunul až úplně dolů. Mezi prsty jsem svíral prostěradlo a hekal na celou místnost. Tak nějak mi už bylo ukradené, jestli nás slyší jeden nebo 30 lidí, hlavně, že si užijeme my takhle úžasné chvíle spolu!
Hladil jsem ho ve vlasech a snažil se potlačit nutkání přirazit proti němu. Dlaněmi mi přejel po stehnech a hladil jejich spodní stranu. Pořádně jsem je pro něj roztáhl od sebe, co mi jenom svaly a šlachy dovolovaly, a tichounce vrněl, sténal a vzdychal.

"Trvalo ti to, co?" vyjel po mě posměšně Dean a srazil mě loktem do zad k zemi. Jenom jsem zavrčel.
"Ten tvůj chcípák natáhne brka tak či tak. S tebou, jak tak koukám..." uculil se a kopl do mě. Z očí mi unikla první slza. Rozklepaně jsem se postavil na všechny čtyři, ale to už jsme schytal další kopanec do břicha. Vykřikl jsem bolestí a zase se poroučel k zemi.
"Marco! Marco, ne!" uslyšel jsem Mamoruho výkřik. Za Deanem stál, spoutaný, polonahý a zraněný, se zaschlou krví na těle.
"Ma...moru..." zabroukal jsem a na tváři se mi rozlil blažený úsměv. Dean ho ale odstrčil, když se ke mě chtěl rozběhnout. Mamoru zády narazil do stěny a sesunul se podél ní k zemi. Jenom vzlykl a smutně se na mě podíval.
"A teď ty...." Dean se rozmáchl nohou a prudce vyrazil proti mne. Jenže...nekopl. Jeho nohu jsem chytil za kotník a prudce ho strhl k zemi. Okamžitě jsem ho uzemnil a vrazil mu pěstí do břicha. Začali jsme se rvát, ale vítěz mohl být jenom jeden.
"Jsem tady Momoru!" Dveře třískly o zeď a dovnitř kdosi vpadl. I přes podnapilost jsem poznal mladšího bratra. Ležel na zemi a škytal.
"Jsem tady!" zařval zase. Dean využil mojí nepozornosti a shodil mne ze sebe. Spadl jsem k zemi a mohl jen sledovat, jak se nade mnou tyčí jeho postava s nožem v ruce. Zlověstně se culil a já jenom ucouvl. Bohužel, zády jsme narazil na stěnu. Byl jsem v pasti...

Po dlouhé době zase kapča :) doufám, že se líbí, určitě mi názor napište do komentů :) 

Přemýšlím, že bych udělala nějaký speciální díl, když budou ty Vánoce...chtěli by jste? Pokud ano, napište do komentů nebo do zpráv váš nápad :) budu jen ráda ;)