Shape Of You

VII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Upozornění: Incest, 15+

Rei se ke mě mazlil čím dál tím víc. Už se to na mě začalo projevovat, takže jsem se pokusil z pod něj vymanit, ale bylo pozdě. Ležel na mě celou svou vahou a dlaněmi mi trochu jezdil po těle.
"Reii..." zavzdychal jsem a jemně jím zatřásl. V mých kalhotách už byla slušná boule a já to už potřeboval řešit. Otevřel oči a podíval se na mě.
"Reii...potřebuju...potřebuju si ulevit." zašeptal jsem s naléhavostí v hlase.

Odtáhl jsem se od něj a posadil na něm. Všiml jsem si té boule. Nasucho jsem polkl.
"P-pomůžu ti...jako když jsme byli malí..." šeptl jsem a bouli promnul. Marco zavzdychal, ale nechal mě. Věděl, že takhle to je lepší. Rozepnul jsem mu poklopec a trochu mu stáhl i boxerky.
"Pamatuješ si, jak jsme byli mladší a ty jsi to ještě neuměl?" šeptal jsem a uchopil jeho chloubu. Jenom kývl a zakousl se do ruky, po které se ihned rozeběhl čurdek krve.
"Vždycky jsem ti pomáhal, protože jsem to uměl..." pokračoval jsem.

Uslyšel jsem od vedle nějaké zvláštní zvuky. Jakoby si jeden z dvojčat honili...Už už jsem na ně chtěl zařvat, aby si laskavě svoje choutky utěšovali jindy, když se to ozvalo dvojhlasně. Pomalu jsem si sedl na postel a poslouchal. Bylo to smyslné vzdychání obou dvojčat. Nasucho jsem polkl a několikrát zalapal po dechu. V tu chvíli jsem si přál být u nich a vzdychat s nimi. Rukou jsem vklouzl do svých kalhot a začal se uspokojovat. Stačilo mi pouze sténání a moje představy.

"Ale nebudu sám..." uculil jsem se a vklouzl rukou do jeho kalhot. Rei byl vždy ten citlivější, který měl malou výdrž a velkou procítěnost. On pomáhal mě a já jemu. Začal vzdychat a já taky. Tempa jsme navzájem zrychlovaly, když Reiovi došly síly a udělal se na moje břicho. On naštěstí načasoval můj vrchol dobře a stihl použít kapesníky.
"D-díky..." vydýchával jsem se a sundal si zašpiněné triko. Sklouzl mi na hruď a oddechoval. Hladil jsem ho a oba nás zakryl dekou. 

Téměř okamžitě jsem usnul na jeho hrudi. Naštěstí se mi nic nezdálo, pouze tma.
Probudil jsem se o několik hodin později, v podvečer. Prospali jsme oběd a za chvíli byl čas na večeři. Venku zuřila bouře a měl jsem otevřené okno. S povzdechem jsem vstal a šel ho zavřít, když jsem si všiml pohybu u hlavních dveří. Zamrkal jsem. Někdo tam byl. Zapnul jsem si kalhoty a seběhl dolů ke dveřím. Otevřel jsem je a zapotácel se na místě. Před dveřmi seděl černý neko, který nás dopoledne tahal nazpět na nohy, konkrétně tahal na nohy Marca. Několikrát jsem se nadechl a chtěl promluvit, ale nešlo to. 

Udělal jsem se kousek po nich a klesl do postele. Oddechoval jsem a poté i usnul.
Probudil jsem se až při hromu, který se ozval zvenku.
"Hrome..." zanadával jsem a šel zavřít okna. Takhle nikam nemůžu...Tak snad se to uklidní.
Jedno z dvojčat udělalo randál a rozeběhlo se dolů do přízemí. Ozvaly se vchodové dveře. Jenom jsem si povzdechl a zase zapadl do postele, když se ozvaly kroky i druhého dvojčete. Co blbnou? Mají tam něco zajímavého?

Do pokoje vtrhl udýchaný Rei. Probudil mě tím. Nedokázal ani promluvit, prostě mě chytil za ruku a táhl do přízemí. U vchodových dveří seděl malý černovlasý neko. Poznal jsem v něm toho hodného prcka z rána. Byl promočený a třásl se zimou. Nedokázal jsme ho tam nechat, prostě jsem ho vzal dovnitř.
"Pojď..."  táhl jsem ho do obýváku ke krbu, ve kterém praskal a plápolal plamen ohně. S Reiem jsme ho posadili na kožešinu před krb. Já ho začal balit do dek a vytáhnul ho z promočené mikiny, Rei mu donesl horký čaj.
"Co tu děláte?" ozvalo se od vchodu do obýváků.

Vzhlédl jsem a škubl sebou strachem. Ve futrech stál Basil a prohlížel si nás. Zkameněl jsem, když se vydal k tomu nekovi, který se také začal třást.
"A co je tohle?" kopl do Omegy. Ne sice moc, ale docela trochu ano. Marco na něj zavrčel a přirazil velkou upíří rychlostí ke stěně. Tušil jsem, že k němu promlouvá v myšlenkách, protože se kabonil, ale nemluvil a Basil na něj nasupeně zíral.
"Kluci..." zavrněl jsem tiše, ale neuklidnili se, místo toho se začali rvát jako koně.
"Kluci!" zařval jsem na celý barák. Oba přestali a vyjeveně na mě koukali. Lekl jsem se sám sebe a v slzách odběhl do pokoje.

"Vidíš, rozbrečel jsi malého Reie...ty pako..." uculil jsem se na něj vítězoslavně po Reiově útěku. Vlepil mi facku.
'Tohle už o něm nikdy neřekneš, je ti to jasný?!' zařval na mě v hlavě a pustil mě. Vrátil se k té Omeze a mě nechal být. S odporem jsem sledoval, jak jí vyskládává mokrou mikinu před krb.
"Tohle až uvidí táta a máma..." zabručel jsem se vyrazil do jejich pracoven. Nejdřív zkusím tátu. Těšil jsem se, že až mu řeknu, že si sem dvojčata vzala neznámou Omegu, bude zuřit, ale ne. 
"Mají dobré srdce a je to jenom Omega. Neřekl bych, kdyby to byla Beta nebo snad Alfa, ale Omega nikomu neublíží. Jestli není v heatu a kluci nezačnou rutovat, tak to bude v pořádku." zabrblal a zase se vnořil do své práce. Mamka si zkoušela šaty před zrcadlem a dala otci za pravdu.

"Klid, klid..." tišil jsme Omegu, která se rozbrečela. Zvedl oči a já si je měl možnost lépe prohlédnout.
"Máš hezké oči...jak se jmenuješ?" usmál jsem se.
"Ma-Mamoru..." pípl.
"Mamoru...hezké jméno." pochválil jsem a trochu víc ho zabalil do dek.
"P-pane...? Proč se o mě takhle staráte?" zeptal se.
"No...nenechal bych tě venku umřít nebo nastydnout. Nevím, jestli třeba nejsi těhotný nebo tak něco." špitl jsem a zkusil mu nabídnout čaj, který hltavě vypil.
"A klidně mi tykej, ještě nejsem vhodný na hodnost 'pán'. Jsem Marco." dodal jsem. Upřímně jsem neměl rád, když mi bylo vykáno, necítil jsem se na to dost starý.

Zmizel jsem v pokoji, ale nebrečel. Jenom mi slzeli oči, nic víc. Snad jsem Marca nějak neranil nebo tak něco. Z vedlejšího pokoje jsem slyšel hluk, jak se Basil vztekal. Ani jsem nedutal, bál jsem se, že mi něco zase udělá...Něco zlého. Ale nechci, aby ho pak Marco nebo rodiče museli trestat. Možná bych se mu měl jakožto starší bratr postavit, ale to nezvládnu. Jsme hrozně slabý...Slabý Alfa, to je k smíchu. Teda, spíš k pláči.