Shape Of You

XVIII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Jakmile jsem se ocitl sám na chodbě s Basilem, vrčel jsem na něj jako pes na pošťáka.
"Tys ubližoval Reiovi..." zašeptal jsem podrážděně a musel se dost držet, abych ho nezabil.
"Huh?" nadzvedl obočí.
"Nevěřím ti. Lžeš." odsekl jsem.
"Ne, nelžu, jenom s ním chci zase normální vztah. A když budu v pohodě s ním, tak budu v pohodě i s rodiči." odvětil chladně. 
"Takže to děláš pro sebe, co? To se dalo čekat..." vrčel jsem výhružně.
"Zrovna do toho ti nic není..." odsekl a založil ruce na prsou.
"Je. Rei je můj kamarád a já o něj mám strach a nav-" chtěl jsem mu to vrátit, ale nešlo to. Do Reiova pokoje se nahrnula snad celá nemocnice. Zděsil jsem se pobledl.

Najednou jsem si do Alfy začal promítat obraz Marca. Hned mi to šlo lépe. Byl jsem něžně položen na postel a plně vysvléknut. Hned se mi i dostalo polibků a kousanců po celém těle.
Alfy, ikdyž často jsou již v manželství, s oblibou vyhledávají společnost Omeg v něčem takovém, jako pracuju teď i já. Kupodivu, bylo velké procento bisexuálů a neméně velké homosexuálů, takže většinou tady pracovali mladí chlapci, starší mladíci a i úplně nejstarší a nejzkušenější muži třeba i po třicítce. Těch moc nebylo, ale našli se případy, kdy Alfa byl ten podřízený. Vyprávěla mi to mamka, že jí to říkali kolegové.
Do reality mě vrátilo vysvléknutí Alfy a následné, lehce bolestivé proniknutí. Skončil jsem tak na boku s jednou nohou ve vzduchu a ocáskem omotaným kolem ní. Naštěstí jsem toho moc neregistroval a myšlenkami opět upadal k Marcovi. Zároveň jsem si přiznal, že ho mám asi i rád.

Nechápavě a hlavně vyděšeně jsem je sledoval. Všiml jsem si také stopy z rudé tekutiny. Sehnul jsem a dotkl jí prsty. Byla teplá...Jazykem jsem trochu ochutnal. Stáhlo se mi hrdlo. Byla to krev. Reiova krev. Zpanikařil jsem. On krvácí! Je zraněný! Možná umírá! 
Zdravotníci asi čekali můj boj o Reie, takže jsem dostal injekci se sedativy a usnul.
Probudil jsem se až v náručí mého nejstaršího bratra Diega, který mě kamsi kolébavě odnášel.

"Co tady děláš?" zeptal jsem se rozespale. Pořád jsem v sobě cítil sedativa, která mou aktivitu velmi tlumila. Byl jsem nejen otrávený, ale i popuzený, že nemůžu být u Reie. 
"Doběhl pro mě Basil." řekl ustaraně a někam mě nesl. Došlo mi, že jsem už mimo nemocnici. I tak jsem se jím nechal nést. Ne, že by bych malé dítě, ale když vás někdo nese a hezky hřeje, tak by jste se taky nechali, no ne?
"Bude v pořádku?" uslyšel jsem ten pro mě tak vlezlý hlas. Zaklonil jsem hlavu a viděl Basila, jak jde s námi. Jen jsem na něj vyplázl jazyk a zase se uvelebil v Diegově náruči.

Jakmile se mnou Alfa skončil, nechal mě být v pěkném chaosu v pokoji. Oddechl jsem si a znaveně usnul. 
Ráno jsem byl probuzen šéfem.
"Byl jsi dokonalý. Nechal ti tu i spropitné! Tady, to je tvůj podíl, přesně jedna polovina a dýžko." zazářil. zamrkal jsem a přijal od něj obálku s více než čtyřiceti tisíci.
"Pokud budeš stále takhle oblíbený, bude to v pohodě! Jsi nejlepší..." objal mě radostně.
"Při cestě domů jsem nadšeně koupil dost jídla a už ve dveřích objal mamku.
"Mami, mami, koukej!" ukázal jsem jí nadšeně, co mi zbylo. Stále to bylo přes 40 000.
"Panebože!" z očí jí vyhrkly slzy. Bylo to víc, než jsme si dokázali sami vydělat kdy jindy.

"Mami, s tímhle platem nás uživím všechny! A ještě můžeme dávat peníze stranou!" jásal jsem nadšeně.
"Jsi úžasný, ale...platíš za to velkou cenu." šeptla ustaraně.
"Mami...víš, že nic jiného pro Omegy není." usmál jsem se bolestně. Zadek mě docela i bolel, ale...až si zvyknu, bude to v pohodě.
"Takhle si mohu dovolit supresiva..." šeptl jsem a znovu jí objal.
"Jak pro mě tak pro tebe..." dodal jsem a hladil jí stejně jako ona mě.

Diego mě donesl domů, kde se mě ujal Aron.
"Sedativa ti dali silný, takže bude nějaký čas trvat, než zase budeš normální." konstatoval, ale jakmile Basil a Diego odešli někam spolu, chytil jsem ho za ruku.
"Musíš do nemocnice za Reiem..." prosil jsem ho. Nechápavě mě sledoval.
"No tak, on...mu ublíží, vím to." naléhal jsem.
"Ne, Basil by mu neublížil. Chce se mu jen omluvit, jen ty tu děláš scény." řekl naprosto klidně.
"Jak to můžeš vědět?" pochyboval jsem stále.
"Diego mi to říkal, když jsi se vytratil." pokrčil rameny.
"Takže ty jsi s ním, huh?" prskl jsem posměšně.
"Jsem v neutrálu, jako vždy." pokrčil rameny a nechal mě napít se čaje.
"A kdyby mu chtěl ublížit, omlouval by se mu?" zeptal se mě najednou a já neměl slov.

"Dobře, ale...ty na supresiva potřebuješ povolení." odtáhla se mamka.
"Prostě zajdu za šéfem a hotovo." usmál jsem se klidně.

...o několik hodin později, Mamoruova práce....
"Ne." řekl rázně.
"Jak ne?" nechápal jsem.
"Nebudeš brát supresiva, jinak máš padáka." řekl rozhodnutý.
"A-ale..." namítal jsme.
"Vyber si - práce nebo zábava." odvětil příkře a nepřístupně. Nechápu, jak může život se supresivy nazývat zábava, ale dobře. Peníze jsou přednější.
"Práce..." hlesl jsem.
"Vidíš. Zbytečně jsme oba ztráceli svůj čas. Teď jdi domů a opovaž si nějaké vzít." vykázal mě a já potupně, jako spráskaný pes, šel zase domů, kde jsem mamce vysvětlil, že mám smůlu a hold budu muset vystavovat sebe v nebezpečí. To se jí nelíbilo, ale věděla stejně dobře jako já, že peníze potřebujeme.

Když už toho Aron nechal, jenom jsem se posadil a snažil se tělo donutit spolupracovat. Když konečně většina sedativ odezněla, odvážně jsem se rozhodl vydat do nemocnice za Reiem. Bylo odpoledne, třeba už má po operaci...A taky že měl.
Odvedli mě k němu. Byl v umělém spánku. Sedl jsem si tiše k němu a pohladil ho po vlasech. Měl je zacuchané...Vzal jsem z jeho věcí, co mu asi donesla rodina, kartáč a opatrně mu je rozčesal. Měl je hebounké jako hedvábí. Z nudy jsem z nich začal plést sem tam copánky.
"Reii..." vzdychl jsem si nahlas.
"...moc mi chybíš..." dokončil jsem šeptem myšlenku a políbil ho na čelo. Je neuvěřitelné, jak rychle jsem k němu přilnul a v jeho blízkosti byl jako beránek. Nepochyboval jsme o své lásce k němu a navázal na novou, odvážnější myšlenku. Je tohle můj vyvolený, mate?

U předminulé kapitoly jsme děkovala za 110 hlasů, teď děkuji za víc než 130 :3 hodně rychle to roste a já samozřejmě moc a moc děkuji :)