Shape Of You

LXX. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Jakmile jsem to Aronovi řekl, chvíli nevěřil, ale pak mu to konečně došlo a rozbrečel se. Tišil jsem ho...
Když to vypadalo, že se už uklidni, dorazil Basil. Chtěl jsme za ním jít osobně, ale Aron se sebral a na rovinu ho seřval. Pak se mlčky vrátil, padl do postele a spustil brek nanovo. Dostal se do fáze vztekání se.
"Jak jsme mohl být tak blbej!" křičel do polštáře.
"Já nevím, bráško..." hladil jsme ho po zádech.
"A já s tím děvkařem i spal!" vzlykal a bušil do postele.
"Šššš..." tišil jsem ho.
"Doufám, že je s tou holkou šťastnej!"
"No...ona to byla holka na jednu noc...."
"Ať si jí má třebas na sto nocí, mě už nezajímá!" zařval a zase spadl do hysterického breku. Ne, už to nebyl ten starý Aron tak, jak jsem ho znal 15 let. Tohle byl nový, přecitlivělý.

Byl jsem moc rád, když mě navštívil Marco i Reiem. Už jsem byl doma, dokonce i stehy mi vyndali. Rychle jsem se ozdravoval. Snad i proto, že Marco nechal mojí krví prohnat tu svojí, takže část jeho schopnosti se přenesla i na mě.
Pěkně jsem se vyspal, bylo mi dobře a ráno jsem se postavil - pomoci mojí mamka, samozřejmě. Neřekli jsme jí o Dixiem, řekl jsem, že jsem se zranil u vaření, když spala. Naštěstí uvěřila a jen mi vynadala, že musím být opatrnější.
Její těhotenství na ní bylo vidět. Těšil jsem se na sestřičku...A hodně. Stále tu je samozřejmě malá šance, že to bude kluk, ale co.
Pomalu jsem se rozhýbal, rozchodil - a přišel viditelně rozhozený Marco. Měl kruhy pod očima, zacuchané vlasy...
"Proboha, co se stalo?" zeptal jsem se pohotově. Sedl si ke mě na postel a jen mávl rukou. Začal jsem mu pomalu rozčesávat vlasy, ocáskem ho šimral na zádech a pak jemně hladil.
"Tak povídej..." pobídl jsem ho, políbil na tvář a zezadu objal a nalehl na něj.

Nakonec jsem se rozhodl, že pro něj bude nejlepší když se trochu prospí a třeba mu bude i lépe. Dal jsme mu tedy sklenici vody, prášek na spaní, zatáhl žaluzie a popřál sladké sny. Usnul rychle, ani neprotestoval. Hezky jsem ho zakryl, chvilku hladil po zádech a vlasech, než jsem si lehl za něj a šel spát taky.
Ráno jsem samozřejmě zaspal. Nechal jsme Arona spát, stejně bude takhle chrnět ještě hodně dlouho a raději se přemístil do kuchyně a tam si udělal kafe.
Měl bych do práce...Omluvím se, že je Aron nemocný, snad to pochopí.
Naštěstí, vedoucí skladu mě nechal být se slovy, ať si toho spratka laskavě vyléčím a chodím do práce. Odfrkl jsem si a začal makat víc, než kdy obvykle. Rovnou jsem si vzal pár přesčasů, snad abych si to u něj zlepšil.
Po několika hodinách práce jsem konečně měl padla. Bylo okolo desáté večer, slunce se akorát schoulilo za obzor a zmizelo. Toulal jsem se uličkama domů přemýšlející, zda-li pak už je Aronovi lépe, když najednou mě chytil neodvratný pocit, že je něco špatně. Ošil jsem se a rozhlédl.

Marco se místo odpovědi rozbrečel, opřel si čelo o ruku a vzlykal.
"Zlato...copak je?" hladil jsem ho po zádech a líbal na zátylek.
"Rei...Rei zmizel...." vzlykl konečně.
"Cože? Jak?" znejistěl jsem.
"Dean...Dean ho unesl včera. Rei zmizel z postele, prý ho někdo viděl u jedné krčmy. Nějak se z ní doplazil ven a pak...ho unesl!" brečel. Nestíhal jsme mu ocáskem ani utírat slzičky.
"Uklidni se...nějak...nějak ho najdeš, můžeš s tím jít na policii?" zeptal jsem se.
"Tam jsem byl. A-ale...oni už vystavili Deanovi úmrtí list..." objal mě, vzal mě do náruče a tiskl k sobě. Hladil jsme ho po zádech.
"Tak..." odtáhl jsem se a podíval na něj.
"Koukej se mi to očí..." zvedl jsem mu ocáskem bradu, abych viděl jeho zlatá očka.
"...ho-ho...najdeme, ano? Já vím, kde se hromadí existence typu Dean." usmál jsem se na něj. Otřel si slzičky a kývl.
"Tak pojď..." slezl jsem z něj a pomalu ho vzal za ruku.
"Pojď..." zavrněl jsem a pomaličku se vydal dolů. Trpělivě šel se mnou.

Zavrtěl jsem se a rozhlížel kolem sebe. Vůbec se mi to nelíbilo. Natáhl jsem si kapucu, stáhl jí tak, aby nebyla vidět moje ouška a ocas zastrčil do kalhot. Aby nějaký nadržený Alfa neviděl, že jsem Omega. Zacukal jsem sebou. 
"Ne...teď ne..." zakníkal jsem, když mi došlo, co to je. Byl to heat. Raději, dokud jsem se ještě mohl tak nějak ovládat, jsem se rozběhl domů. Úplně jsem vysadil supresiva, takže to se mnou mlátilo. 
Jen tak tak jsem doběhl domů, zabouchl dveře a sklouzl na zem. Ucítil jsem, že jsem si sedl do mazlavého slizu - lubrikační sekret. Bylo to jen tak tak. Pomalu jsem se doplížil do kuchyně. Na stole bylo nějaké jídlo, Aron na mě asi čekal. Rychle jsem do sebe něco naházel a vlezl si k němu do postele - už převlečený z toho zadělaného. Dlouho jsem ale nemohl usnout, pořád jsem měl neukojitelnou chuť na sex. 

Pomalým, šouravým tempem jsme prošmejdili každou uličku, kde by se cokoliv mohlo skrývat. Až k večeru jsme začali prolejzat bar po baru - samozřejmě nočních, pro Alfy, spíš takové horší bordely. Já oproti těmto podnikům pracoval v úžasné práci. Tady byli Omegy už opravdu, opravdu na ně. Bohužel, vše nebylo vůbec nelegální, naopak. Ony si to dobrovolně zvolili. Většinou byli závislé na nějaké droze, či alkoholu přinejmenším. 
Marco mě držel u sebe a hledal Deana. Já také. Ale více mě fascinovali zničené Omegy.
"Mám strach..." přitiskl jsem se k němu.
"Určitě ho brzo najdu...." odbyl mě a dál se soustředil na okolí. 
"Já už chci domů..." kníkal jsem, když jsem na zadečku ucítil cizí ruku.
"Ještě chvilku...tam vzadu..." táhl mě dál. Jen velmi nerad jsem šel s ním. Najednou mi zmizel v davu.
"Marco! Marco!" začal jsem křičet jako hysterka. Alfy se na mě doslova vrhli.
"Marco! Marco! Marco!" křičel jsem jako šílený, když mě někdo popadl. Kousl jsem neznámou paži do ruky a spadl na zem. Tam mě hned někdo jiný, začali se o mě ěrvát. Někdo na někoho začal výhružně vrčet, strhla se bitka a já byl v jejím středu.
"Mamoru!" popadl mě známý rudovlásek za ruku a běžel se mnou ven. Pevně jsem ho tam objal.
"Díky Marco...díky, díky, díky..." vzlykal jsem na jeho triko. Hladil mě po zádech a najednou řekl větu, která mě doslova nakopla:
"Já...já nejsem Marco. Jsem Erasmus..."

Tááák, další kapča venku :)