Shape Of You

XXXVI. Kapitola

Tak dneska výzo :3 Tak se pochlubte :D Za mě jeden trojec (němčinááá -.-), čtyři dvojky a jinak jedničky :) a pochvala za plnění povinností :3

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

V nemocnici se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Jakmile padla noc, já si od těla oddělal všechny ty věci a trubičky, popadl svoje oblečení a vytratil se do noci. Teda, to jsem si alespoň myslel.
Ve tmě jsem zabloudil a tak jsem strávil svou noc pod mostem. Ale lepší než spát u doktorů. Ještě by mi uřezali ouška a ocásek...To tak. Celou noc jsem si ocásek držel jako nejcennější poklad. Ráno jsem se už bezpečně dopravil domů. Na posteli společně spali v pořádném čurbesu Diego, Aron a Basil. Raději jsem zase vycouval a usadil se v kuchyni. Zatím jsem udělal snídani a čekal na tu trojku. Přemýšlel jsem, co dělali. Když jsme došel k závěru, že souložili, nasucho jsme polkl, ale nijak neprotestoval. Dokonce jsem přemýšlel jak...A jestli bych mohl i já s Reiem.

Večer jsem si šel lehnout, abych byl odpočatý na ráno. Měl jsem v plánu jít trochu pocourat po městě a sehnat věci pro miminko. Zatím asi ne nábytek, ale...něco malého bych mohl. 
Ráno jsem udělal snídani a nechal i mamce. Pak už jsem se jen sbalil a vyrazil. Vyrazil jsem do města a coural se po něm. Náhodou jsem tak zabloudil do poměrně odlehlejších částí. Uslyšel jsem hluk. Vyděšeně jsem se ukryl do nějaké popelnice a vykukoval z ní. Asi tři Alfy sem přivlekli nějakou nemohou Omegu, podle čichu jsem posoudil, že je bezpochybně v heatu. Strhali z ní oblečení a přímo přede mnou začali drsně znásilňovat. Musel jsem si držet pusu, abych nebrečel strachy. Viděl jsem krev, sperma i sliny. Nechápal jsem, jak někdo může být tak...krutý. Říkal jsem si, že už to nemůže být horší, ale jedna věta, co vyřkl jeden z nich, mi potvrdila, že to může být horší. To už jsme se jen tak tak držel, abych nevykřikl.

Konečně přišli, ikdyž Basil a Aron poněkud...zvláštně. Ani si nesedli a Basil se rovnou vytratil poté, co s nimi polibky rozloučil.
"Co ti je Arone?" zeptal jsem se. Diego pod něj dal polštář a pomohl mu se posadit.
"Neřeš to..." zabrblal a natáhl se po jídle.
"Už tě pustili?" zeptal se mě Diego a usadil ke mě.
"No...já utekl v noci." přiznal jsem.
"Ethane, měl jsi tam zůstat. Tohle není sranda." naléhal na mě starší z bratrů.
"Nic mi není..." povzdechl jsem si.
"Samovolný potrat je velmi rizikový a je tu poměrně velká šance smrti matky." řekl Aron.
"Ale mě nic není!" naléhal jsem.
"Ethane, prosím...když už to neděláš kvůli sobě, udělej to kvůli nám. Neradi bychom o tebe přišli." šeptl starostlivě Diego.

"Hej! On je mrtvý!" pronesl jeden z nich. Krve by se ve mě v ten moment nedořezal. Oni...oni...oni ho zabili! Mladíci utekli. Tělo Omegy tam zůstalo. Vylezl jsem z úkrytu a došel k němu. Byl to ještě docela mladý chlapec, mohlo mu být méně než deset let...Byl tak mladý na smrt. Klekl jsem si k němu a i přes tu všechnu krev a jiné tělní tekutiny kolem jsem si ho vzal do náruče a přitiskl k sobě. Byl drobounký...opravdu velmi drobounký...
"M-mami..." zachrčel a stiskl mi triko v pěstičce. On byl naživu.
"Pomůžu ti..." šeptl jsem a s námahou se s ním zvednul na nohy. Bylo mi jasné, že ho daleko nedonesu, ale...
Rychle jsem se ho snažil donést na známé místo. Z posledních sil jsem dopadl na schody před dveřmi, na které jsem pak i zabouchal. Neotevřel však ten, kterého jsem čekal.
"Mamoru!" vyhrkla Marcova mamka a vrhla se ke mě.

"Fajn. Fajn, půjdu tam zase. Ale chci, aby jsi šel se mnou." svolil jsem po chvíli ticha.
"Půjdu." souhlasil Diego. Po snídani nechal Arona doma a mě vedl do nemocnice. Doslova dohlížel na to, abych došel, ohlásil sena recepci, šel za doktorem, svlékl se a potupně se nechal prohlížet. 
"Budeme si vás tu ještě nechat..." řekl mi.
"Ne, prosím, ne...." zaškemral jsem, ale nebylo to platné.
"Ethane, prosím...nedělej scény, je to pro tvé dobro." naléhal Diego. Uposlechl jsem.
"Ale...chci, aby přišel Rei." šeptl jsem a nechal se tedy 'ubytovat'. Diego u mě byl, ale já ho stále přemlouval, ať mi sežene Reie. Nakonec tedy svolil a odešel. Těšil jsem se na návštěvu svého nejlepšího kamaráda.
Než ale přišel, čekala mě řada nepříjemností. Kromě dost intimního vyšetření, léků a injekcí také i poměrně nepříjemné vysvětlování všeho možného ohledně mé situace.

"Omlouvám se...opravdu se omlouvám...ale znásilnili ho." šeptal jsem.
"Nemusíš, ty jsi tu vždy vítaný." usmála se a pomohla mi do domu. Malého chlapce jsem položil na gauč. Byl nahý a zmlácený. Hned byl zakryt dekou Marcovou mamkou a opečováván jí. Byl to malý Omega, ne však s kočičími oušky a ocáskem. Měl uši a ocas zlatého retrívra, které mu krásně seděly k plavým vláskům. Když už byl jakž takž při smyslech, klekl jsem si k němu a usmál se. Zamrkal, ale jinak se moc nebál. Musel být vyjukaný, kde je.
"Jsem Mamoru, jak se jmenuješ ty?" zeptal jsem se ho.
"Jsem...Jsem..." šeptal, neslyšel jsem ho.
"Jakže?" otázal jsem se a naklonil blíž.
"...jsem Dixie...Destile." špitl tiše.
"Ahoj Dixie. Kde máš rodiče?" vyptával jsem se.
"Odtrhli mě od nich...od maminky na trhu. Tatínka už nemám." přiznal tiše.
"A poznáš jí? Najdeme jí, když jí poznáš?" položil jsem důležitou otázku. Zakroutil hlavou.
"Ten s černými vlasy jí udeřil do hlavy a ona spadla na zem. Tekla jí krev." vysvětloval. Došlo mi, že...jeho matka je asi mrtvá. 
"Tak...si tě vezmu k sobě." šeptl jsem.
"Dobře, pane Mamoru." usmál se. Byl...ještě tak nevinný...

Konečně došel Diego i s Reiem., který byl hned u mě a objímal mě.
"Děkuju." usmál jsem se na Diega, který poté odešel.
"Jsem tak rád, že tě vidím." obrátil jsem pozornost na Reie, než jsem ale stihl pokračovat, přitiskl svoje rty na moje. Nijak jsem se nebránil a spokojeně jsem ho objal a polibek pouze prohloubil. Když se odtáhl, červenal se.
"Co tak najednou?" zeptal jsem se ho s úsměvem.
"Já nevím..." pokrčil rameny a lehl si na mou hruď. Hladil jsem ho ve vlasech a opíral o něj líčko.
"...Prostě tě mám moc rád." šeptl a obejmul mě kolem pasu.
"To já tebe taky..." nijak jsem nemyslel na Marca, byl mi v tu chvíli dost ukradený.