Shape Of You

XL. Kapitola

Jubilejní čtyřicítka :3 Moc děkuji za 1,5k čtení x3

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Když Rei zmizel, byl jsem lehce uražený, ale jakmile jsem se dozvěděl proč, málem to se mnou seklo. Sestřičky si povídali na chodbě a já poslouchal.
"...zabili syna ředitele nemocnice!" povídala jedna.
"Myslím Jamese Stuarta? To snad ne! Hlavní sestra s ním prý chodila!" polekala se druhá.
"Myslíš Kath? To snad ne! Vždyť...je Beta, ne?"
"Ne, není, je přeci Alfa."
"To je jedno....kde je teď? Musela to zjistit!"
"Nevím, dneska jsem jí neviděla."
"Má přeci službu, ne?"
"No má, možná už to zjistila."
"Ne, počkej...Kath! Kath!" obě mi zmizeli z doslechu. Ne však na dlouhou dobu. Po chodbě vedli krásnou dívku - měla dlouhé hnědé vlasy, jasné zelené oči a všude slzy. Byla to také sestřička. Pochopil jsem, že ta chudinka to už ví. Možná tam Rei běžel.

Byl jsem ze všeho rozhozený. Marco mě odvedl ke mě domů a všechno mamce vysvětlil. Do té doby jsme neřekl nic. Byl jsem v šoku. Před mýma očima se stále přehrávalo to všechno. Když se Marco chystal k odchodu, zastavil jsem ho.
"Zůstaň tu, prosím...bojím se..." zaškemral jsem a udělal psí očka. Povzdechl si, ale kývnul. Zatáhl jsem si ho k sobě a přitulil k němu.
"Mamoru?" šeptl.
"No?" špitl jsme nazpět.
"Ty už mě...nechceš svést?" zeptal se.
"Chci, ale ne asi teď. Navíc...nemáš přeci zájem, tak..." začal jsem do toho trochu břednout. Sakra.
"Kdo říkal že UŽ nechci?" uculil se. Zčervenal jsem a doufal, že to nebude vidět.
"T-ty, n-ne?" zakoktal jsem se.
"Neřekl jsem ani ne, ale ani ano." šeptl a objal mě kolem pasu. Za normálních okolností bych ho asi zabil, ale teď jsem byl tak šokovaný, že jsem se ani nebránil.

Usnul jsem docela vyděšený. Vražda Alfy tu nebyla velmi dlouho. Jestli se někdo nevraždí, tak to je Alfa. Za mého života nikdo nezabil Alfu. Pokud vím, tak ani za Diegova života žádnou nezabili.
Ráno jsem se probudil zalitý ledovým potem a s velkou bolestí bříška. Jau jau jau! Naříkal jsem, dokud nepřišli sestry. Vzali mě ihned za doktorem, kde mě čekalo velice intimní a dost ponižující vyšetření. Doslova se ve mě hrabal. Podle jeho slov pouze kontroloval dělohu, jestli není poškozená nebo tam nemám třeba infekci, ale podle mě si to vyloženě užíval. Grr...blbý Beta...
Bohužel pro mě, měl pravdu. Takže jsem byl ihned poslán na přípravu na operaci. Kňučel jsem a protestoval, ale jediné, co jsme si vyškemral, bylo, že jsem si přál mít ještě pár hodin, než budu operován. Nechali mě tedy na pokoji a já vyčkával, kdy se dostaví alespoň jeden z bratrů nebo v tom nejlepším případě Rei.

Usnul jsem v jeho hřejivém objetí. Ráno u mě stále ležel. No jo...vždyť už má prázdniny...Pomyslel jsem si a opatrně se koukl, jestli vážně spí. Byl tváří opřený o má záda a stále mě držel pevně kolem pasu. Byl jsem natisknutý zády a zadkem na jeho těle. Nádherně voněl...
"Dobré ráno, Marco..." vydechl jsem a chtěl dál chrupkat v tom krásném objetí, ale dostalo se mi odpovědi, což jsme vůbec nečekal.
"Dobré ráno, Mamoru..." zašeptal tiše a trochu se za mnou zvedl. Podíval jsem se na něj. Byl kousek ode mě. Pootevřel jsem pusu a zastřihal oušky. Můj ocas se mu omotal kolem jedné paže. Zajiskřilo se mu v očích a taky pootevřel pusu. Něžně se sklonil, ale pomaličku. Já se šnečím tempem trochu natáhl, abych mu mezeru mezi našimi rty překonal. Chyběly centimetry...milimetry...chloupek...Už jsem cítil jeho horký dech na své kůži. Naběhla mi vzrušením husina. 

Konečně někdo vešel. K mému menšímu zklamání pouze oba bratři a k většímu i Basil. Byl ale jiný než vždy. Byl bledý, pod očima měl kruhy jako mrtvola a trochu se i třásl. 
"Ahoj kluci." usmál jsem se.
"Ahoj..." šeptl Diego a ze zad shodil tašku s mými věcmi.
"Ahoj..." pípl ještě tišeji Aron a schoval se za Basila.
"Co...co se stalo?" zeptal jsem se starostlivě.
"Včera jsme byli u vraždy Alfy. Rei je z toho rozrušený a je pod sedativy, nepřijde." řekl po chvilce Basil za kluky. Už už jsme chtěl odseknout, že jsem se neptal jeho, ale bratrů, ale rychle jsem se uklidnil.
"Myslíte nějakého Jamese Stuarta?" zeptal jsem se opatrně. Basil jen kývl a zvedl prázdné oči.
"Byl to nejlepší kamarád Marca, mého bratra, a...on ho zabil jeho druhý nejlepší kamarád, Dean..." řekl a do očí se mu nahrnuly slzy. Na chvilku obměkčil mé srdce zaryté proti němu a Alfám s výjimkou Reie.

Opatrně mě políbil a já oplatil. Něžně jsem byl povalen na záda a uvězněn jeho tělem.
"Neříkal jsi přeci ani ano, ani ne?" uculil jsem se v malé přestávce.
"Noo...to říkal včerejší Marco. Ale dnešní Marco chce ještě jeden polibek." usmál se. Nemohl jsem uvěřit, že je tak klidný po tom včerejšku. Ale teď to nebudu kazit!
Objal jsem ho kolem těla a přitiskl k němu, čímž byl nucen se svalit ke mě a já měl tak volnou kartu k okupování jeho těla, když ve mě najednou hrklo. Odtáhl jsem se a trochu smutně si ho změřil.
"To...to nebude fungovat Marco. Já pracuji jako...ehm...striptér a prostitut a ty...ty jsi prostě na lepší úrovni a...a máš na lepší Omegy, než jsem já..." zašeptal jsem a utřel si slzu. Marco se posadil a objal mě.
"Ale já jinou Omegu nechci...nechci už nikoho jiného. Protože jediný, koho jsem miloval celý život, byl jako můj opak i odraz..." špitl.
"Ne Marco...já...a-asi nejsem na vztah připravený, potřebuju čas....n-navíc, t-ty bys měl teď truchlit a ne se ukazovat s...s..." to poslední slůvko jsem neřekl hanbou. Smutně se odtáhl.
"Klidně bych si za ruku vodil i pornoherce, kdybych ho miloval. A nevadí mi tvoje povolání, vím, že to děláš pro někoho..." naléhal, ale já stále kroutil hlavou.
"Prostě to nejde Marco...ne, že bych tě nemiloval, ale...nemůžeme být spolu." odtáhl jsem se od něj. Oči se mu zalily slzami a zaleskly zármutkem.
"D-dobře....j-jenom ka-ka-kamerádi-i..." zaštkal a popotáhl. Povzdechl jsem si. Co to tady melu...vždyť by to šlo, jenom...kdyby mě někdo poznal jako to, čím jsem, určitě by se za mě musel Marco stydět a to nechci.

"Viděl jsem jeho přítelkyni...pracuje tady. Možná...by si zasloužila vědět, co se stalo..." šeptl jsem opatrně. Basil kývl a s Diegem se vydal na chodbu. Zůstal jsem tak sám s Aronem, který byl také pobledlý. Přišel ke mě a usadil se ke mě. Ihned jsem poznal, že ho něco tíží.
"Co se děje Arone?" zeptal jsem se.
"Došel jsem k závěru, že nemohu být s Basilem." řekl chladně.
"Proč ne?" nechápal jsem. Doteď to šlo, proč ne teď?
"Jednoho z nás musí mít raději. Buď já nebo Diego." řekl a ve mě hrklo.
"Počkej, ty chceš...?" zablekotal jsem.
"Chci, aby si Basil vybral jednoho z nás. Je mi jasné, že toto rozhodnutí neučiní za pouhou noc či den, ale mohl by to zvládnout...do tří dnů. Nebudu mu zazlívat, pokud si vybere Diega." šeptl.
"Arone...to přeci nejde..." ozval se ode dveří Diego. Basil s ním nebyl, byl tudíž sám.
"Diego, ty to nechápeš. Musí si vybrat a musíme mu to i říct. Už...nechci být neinformovaný o jeho citech ke mě. Takhle nevím, jestli mě má v lásce či ne." naléhal Aron úpěnlivě.
"F-fajn..." svolil po krátké chvilce ticha Diego a přešel ke mě. Jenom jsme oba nechápavě sledoval.

Tááák, po dlouhé době jsem zase tu, pokud by vás zajímalo, kde jsem trčela tentokrát, tak dovolená v Krkonoších :D

Jaký máte názor na 'broken' ship Mamoru x Marco? Dělá Mamoru správně, že pouští Marca k vodě? A co Aron a jeho rozhodnutí? Koho si Basil vybere? A co ten druhý, jaký pro něj bude svět bez lásky? Co když Basil nesouhlasí?Pokud máte nějaké tipy, odpovědi na mé otázky nebo svoje dotazy, nebojte se psát do komentů :)