Shape Of You

IV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"M-mami..." rozbrečel jsem se a objal jí. Bál jsem se, co bude. Sotva jsme se uživili my dva a vím, že mamka se miminka, pokud je těhotná, nevzdá. Pevně jsme doufal, že to je jen nevolnost.
"Vrať se tam prosím místo mě." šeptla a usmála se. Kývl jsem a vzal za ní představení.
Snažil jsem se a to hodně. Snažil jsem se kvůli mámě. Snažil jsem se pro větší naději na přežití. Snažil jsme se pro rezervu na prcka.

"No nic..." zvedl jsem se.
"Jdu se projít." dořekl jsem myšlenku.
"Sám?" zapochyboval Diego. 
"Sám." potvrdil jsem mu.
"Jsi si jistý?" ujišťoval se nervózně. Aron nás jen mlčky pozoroval.
"Jo, jsem. Neboj, jen se mrknu na hlavní silnici u Alf, jestli by tam nebylo něco k snědku." zavrčel jsme už lehce podrážděně. Jenom pokrčil rameny a nechal mě jít. Ještě by se tu nikdo neměl potulovat, to bude lehké...

Když jsem skončil, zase jsem si vlezl k oknu. K mému údivu tam opět byli ti tři rudovlásci a jeden z nich vláčel ty dva zbylé. Vypadal uříceně a utahaně...Viditelně byl i naštvaný.
"Mami, počkej tady." vyhrkl jsem a rychle si přes sebe přetáhl svoje obyčejné oblečení, aby nebylo vidět to speciální krajkové. Vyběhl jsem ven a zamířil k němu. Už zdálky jsme viděl, jak se pod tíhou těch dvou svalil k zemi. O to víc jsem přidal. 

Hlavní silnice byla poloprázdná. Podejď by ne, vždyť nebylo ani deset hodin. Najednou jsem si všiml dvou postav. Vlastně tří. Jedna vláčela dvě další, když najednou spadla k zemi. Jala se mě mírná panika, tak jsem si přes hlavu přetáhl kapuci mikiny, ocásek schoval do kalhot a během zamířil k nim. Na zemi, naprosto udýchaný, ležel vysoký černovlásek. Pootevřenou pusou hekal a funěl jako lokomotiva. Vedle něj ležel jeden naprosto stejný a také oddechoval. Třetí byl pravděpodobně v bezvědomí. 

Z druhé strany k nim dorazil stejně jako já i jiný člověk. Nevšímal jsem si ho a pomáhal na nohy jednomu ze dvou vysokých rudovlásků. Byl velmi vysoký, měl žluté oči a pod nimi stopy po slzách. Musel plakat.
"Jste v pořádku pa-" slova mi zamrzla v ústech. Když pootevřel ústa, všiml jsme si těch špičáků. Byl to upír, tedy..
"...Alfa..." vydechl jsem a rychle sklopil oči a odstoupil od něj na důkaz úcty.

Pomohl jsme na nohy tomu druhému. Hned ode mě trochu ucouvl, jako by se bál, že ho taková padavka, jako já, snad porazí. Hend jsem si všiml jeho zubů. Tohle nebyl Omega ani Beta. Tohle byl Alfa a vypadal i silně. Přesto se mě bál.
"Dě-dě...děkuji." šeptl najednou a slabě se usmál. Ikdyž to byl hromotluk vysoký jako Petřínská věž, vypadal tak najednou roztomile. Ještě k tomu všemu jeho tváře nabraly rudé barvy, takže o to více mu to přidávalo na roztomilosti.
"Není zač..." špitl jsem a také sklonil halvu. Ten Omega naproti mě to udělal taky a já se teď a tady prát nechtěl. Alfy sice nenávidím, ale tihle dva naštvat....to raději ne.

"Jste v pořádku, pane?" zeptal jsem se s pohledem namířeným na zem. Stále tam ležel ten poslední. Opatrně jsem se sehl a vztáhl k němu ruku, že ho třeba probudím, když se moje prsty setkali s cizími. Ucukl jsem a vzhlédl. V tu chvíli jsme se začal utápět v hlubokých, jasně žlutých očích jako pampelišky. Několikrát jsem naprázdno polkl a otevřel ústa, když jsem raději odcouvl vzad a ten vysoký Žlutoočko vzal do náruče toho menšího rudovláska. Až teď mi došlo, že cítím feromony...Dvě Alfy a jedna Beta. A Omega.
"Děkujeme." řekl najednou Žlutoočko a otočil se i na druhou Omegu.

"Není zač....já už půjdu." zase jsme nasadil nepřístupný a chtěl jít dál, když mě ten stydlivý ohňovlasec oslovil.
"Jsi...hodný...." šeptl skoro slyšitelně a zase se usmál, tentokrát o trochu zářivěji. Stále byl ale rudý jako ředkev. Začal jsem rudnout i já a to ikdyž jsem si to ani neuvědoval.
"Dě-děkuji...?" vydal jsem ze sebe tázavě.
"Budeme už muset jít, ale děkujeme vám oběma. Bratra už snad domů dostaneme." řekl ten druhý, nestydlivý a společně se Stydlou se vydal pryč. Jenom jsem je zmateně sledoval. Druhý Omega už mizel ve slumech pro Omegy.

Raději jsem se vypařil před tou druhou Omegou. I Omegy mezi sebou rády válčí, ať už o Alfy nebo jen tak, protože je nějaká slabá. A tenhle cápek přátelsky nevypadal. Teda, sice rudnul při tom, jak na něj tiše mluvil ten druhý Alfa, ale...třeba to byl jenom optický klam. I tak jsem se raději vrátil do svého zaměstnání. Mamce lépe nebylo, bolely jí hodně záda, takže jsem to vzal za ní a poslal jí domů.
Později jsem se vydal za ředitelem s úmyslem, že ho ukecám, aby dal mamce volno, dokud jí nebude líp. Klidně za ní vezmu i její práci, abych to z našeho chudého platu utáhl.
"D-dobrý den...." ozval jsem se hned ode dveří. Ředitel byl silný Alfa a podle jeho feromonů to vypadalo, že má něco jako rut. Nasucho jsem polkl.

Vrátil jsem se k bratrům. Po cestě jsem prolezl pár popelnic u luxusních domů, kde přebývali Alfy a snažil se z mysli vytlačit to, že jsem pomáhal prašivým, hnusný, nadrženým Alfám.
"Jsem zpátky!" zavolal jsem do trosek domu.
"To je dost...už jsem se bál." zabručel trochu pobaveně Diego a hodil mi chleba s něčím, co by mohl být sýr. Zajásal jsem a hned půlku z něj spásl.
"Dík.." zabručel jsem s plnou pusou. Za odměnu jsme po něm mrštil taškou s odpadky. Chytil jí a nahlédl dovnitř.
"Wow! To je paráda!" zasmál se.
"To víš, ti vymaštěnci rozmazlení nejedí všechno a zrovna zelenina a ovoce jim moc nejede." ušklíbl jsem se.

Když jsem mu sdělil, co mám na srdci, uculil se.
"Uskutečnitelné by to bylo..." vstal a došel ke mě. Jemně se dotkl mého boku dlaní a něžně sjel níž. Nasucho jsem polkl.
"Ale něco za něco...." šeptl a spojil naše rty. Do očí se mi nahrnuly slzy. Tohle je cena za odpočinek pro matku. Podstoupím jí...Nechal jsem ho, ať mi dlaněmi jezdí po těle a mé tělo jemně pokládá na stůl.
"Nemám chuť na nějaké dlouhé akce, tak to hold vezmeme narychlo..." šeptl, stáhl mi krajkované kalhotky. Povzdechl jsem si. Už dávno jsem panic nebyl a sex s mužem jsem už měl. Dokonce s ním. Tohle bude bolet...