Shape Of You

XIV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Vyděšeně jsem utekl a schoval se. Doufal jsem, že se udrží a že po mě nepůjde. Srdce mi divoce bušilo. Když jsem dlouho nic neslyšel, došlo mi vše, co se právě událo. Já to nedokázal...právě jsem promarnil svou šanci na dobrý život. Rozbrečel jsem se a schoulil v uličce.
Brek mě nakonec i uspal a já tak strávil chladnou noc venku někde za popelnicí. Jakmile jsem se probudil, vyrazil jsem nazpět domů. Byl jsem zklamán sám sebou. V klubu, když přišli nějaké bohaté Alfy, platili na můj vkus velmi velké sumy, aby mě viděli tančit. Platili velké sumy za letmý dotek mého těla a ikdyž jsem nebyl ani v heatu, cítil jsem, že u nich není daleko k rutu. Ale teď nedokážu svést ani kluka, který by mohl být potencionální mate.

Čas strávený s Reiem byl pro mě zároveň radostí i starostí ve stejnou chvíli. Byl jsem jím poblázněný, miloval jsem být s ním. Ikdyž jsem ho vlastně moc neznal, miloval jsem ho. Ale zároveň mě trápilo, že mu to nemohu říct nahlas. Neměl bych mu to říkat, určitě není jako já.
"Chceš...chceš slyšet něco o mě, jo?" ujišťoval jsem si jeho požadavek. Když se zavrtal do peřin a čekal, pochopil jsem, že by byl asi velmi rád, kdybych mu něco řekl o sobě.
"Dobře, tak...jsem z pěti sourozenců, ale dva nejmladší už nežijí. Naši rodiče byli dost problematický, ale to si já moc nepamatuju, byl jsem malý a vůbec, nemám na to prostě žádné vzpomínky. Kevin a Gaia umřeli jako malé děti kvůli hladu, přežil jsem já, Aron - tomu je teď 15 - a Diego. Tomu je 22 tuším. Tak jsme žili sami v ruinách našeho domu. Vlastně tam žijeme až do teď." přiznal jsem mu všechno, co jsem si jen dovolil. To, že krademe jídlo nebo se kvůli němu přehrabujeme popelnice u nich, Alf. Naslouchal mi...to dělá v dnešní době málokdo. A sám většinou nebývá vyslyšen...

"Mamoru? Jsi to ty?" ozvala se mamka. Když mě viděla, viditelně posmutněla.
"Promiň mami..." šeptl jsem a objal jí.
"To je v pořádku...to je v pořádku..." zavzlykala a hladila mě po zádech.
"Nabídnu se komukoliv v baru. Půjdu tam i teď, dokud mám těch pár dní heat, a zkusím někoho najít..." šeptl jsem. To byl snad ještě větší risk, než jít za Marcem, ale jak se to vezme.
"To nemůžeš, Mamrou, to nedělej..." přemlouvala mě mamka.
"Mami, sama moc dobře víš, že potřebujeme finanční podporu." bránil jsem se. Moje námitky přijala a už o tom ten den nepromluvila.
Odešel jsem do práce a rovnou šel za šéfem, že budu chodit i teď a že beru jakýkoliv přesčas, co mi jenom dá.
"Ty opravdu nutně potřebuješ peníze, že?" zeptal se mě se samolibým úšklebkem.
"Ano a jsem pro to vynaložit maximum." kývl jsem mu na to aniž bych věděl, co bude chtít.

"A teď ty." řekl jsem, jakmile jsem dovyprávěl. Vychumlal se z deky a zamyslel se.
"Tak jo." souhlasil klidně a nadechl se. Všiml jsem si, že nervózně svírá cíp deky a všemožně ho muchlá.
"Je-jestli nechce, tak nemusíš..." šeptl jsem omluvně.
"To je dobrý...jenom jsem nikdy nikomu neříkal o ... sobě, nebo své rodině." usmál se.
"Mám brášku, Marco se jmenuje. Jsme dvojčata, jednovaječná a jsme si hodně podobní. Akorát on je...normální a má zelené oči. A je o dvě minuty starší. A pak máme ještě mladšího brášku, to je...Ba-Basil...." viděl jsem, jak se zachvěl a pobledl při vyslovení posledního jména.
"Děje se něco?" zeptal jsem se ho. Chvilku jenom natahoval, ale pak se rozbrečel a schoval pod deku.
"Hej, počkej! Já ti nechtěl ublížit, omlouvám se..." strčil jsem hlavu k němu pod deku a otočil k sobě. Odtáhl jsem mu dlaně od obličeje a usmál se.
"Nemusíš mi to říkat, když ti to je nepříjemné." špitl jsem a vytáhl ho z pod deky. Objal mě a odtáhl se. Bylo vidět, že se sebou dost bojuje, jestli mi to sdělit nebo ne.

"No....prácičku bych tu měl, ale...jestli jí teda chceš." předhodil přede mě nějakou složku. Když jsem jí otevřel a přečetl si první řádky, zalapal jsem po dechu.
"Vy....Vy....Vy vlastníte to-tohle?" zeptal jsem rozrušeně.
"Jistě, nedávno jsem to odkoupil. A mám tam místečko přímo pro tebe." uculil se.
"Ale..." namítl jsem, ale hlas se mi zlomil. Složka mluvila o asi nejslavnějším bordelu tady, v Omega čtvrti města. A já měl možnost jít ke skupině několika neko chlapců, co by tam dělali doslova 'velmi drahé běhničky'. 
"Za tohle bych ti platil sto násobek. Víš, co to je mít najednou stokrát tolik? To je moc peněz pro takové chudinky jako vy dva - tedy, brzy i tři, že?" uchechtl se. Nadechl jsem se a vydechl.
"Já...to beru. Kdy mám nastoupit?" špitl jsem a sklopil poraženě oči.
"Výborně! Ještě dnes večer na svém debutu." zajásal a podal mi přesné informace o mé pracovní době. Budu vytížený velmi často, ale... já ty peníze potřebuju. Pro mamku a pro prcka.

"No...Tak Basil...Basil je mladší než já. A nemá mě rád, už odmala. On...mě pokousal, koukej..." začal a svlékl si přede mnou košili nemocničního pyžama. Odhalil mi tak výhled na cestičku kousanců na jeho těle. Polovinu zakrýval obvaz na jeho břiše. Došlo mi, že pod ním ukrývá zranění, kvůli kterým nebo kterému je pravděpodobně tady.
"Došlo mi, že není šťastný kvůli mě, a tak jsem se pokusil zabít, ale...nevyšlo to." dokončil.
"Vážně by ses kvůli někomu tak hnusnému zabil?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Hm." kývl kladně.
"No tak, kvůli takovému namyšlenému frackovi by sis neměl nijak ubližovat." podotkl jsem.

"Nemluv o něm tak, není to jeho chyba, že mě nemá rád..." šeptl.
"Dobře, ale myslet si o něm budu svoje, kapišto?" udělal jsem kompromis. Kývl.
"Ale teď se usměj." šeptl jsem. Zvedl hlavu a plaše se usmál.
"Tak to je správně.." usmál jsem se taky.
Chtěl jsem ještě něco povídat, ale uslyšel jsem kroky. Rychlé a pevné. Dovnitř vešel naprosto stejný kluk, jako Rei, ale oči měl citrónově žluté. Byl mu velmi podobný, se školním batohem na zádech a několika sešity v ruce. Druhou si držel popruh batohu. Skenoval mě nenávistným pohledem jako by rentgenoval mou mysl. Od Diega jsem věděl, že Alfy umí číst myšlenky, prý to slyšel od jedné z nich a tak jsem si raději nic nemyslel, aby neměl to potěšení se mi hrabat v kebuli.
"A ty si kdo?" opáčil ne zrovna přátelským tónem. To se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Zatnul jsem pěsti. Nenechám si tohle líbit!

Děkuji za překonání 100 votes :3 jste zlatíí ...A jako poděkování bych sem mohla hodit nějaké fakty, jak mám ve zvyku:
1. Rei a Marco jsou inspirováni mými skutečnými přáteli - dvojčaty. Jeden je introvert a druhý extrovert.
2. Mamoru přišel o 'věneček' ve 13ti letech.
3. Mamoru a jeho mamka jsou inspirovaní videoklipem k písničce 'Rockabye'. Ano, doslova jsem to okopírovala, ale mě to vždycky fascinovalo :3 :D
4. Rei a Marco jsou první dvojčata, které jsem jako postavy stvořila. Nikdy předtím jsem neměla dvojčata, pouze nějakou dobou oddělené bratry a tak dále.
5. Všimla jsem si, že vztah mezi Alfou a Omegou, tz.: mate(s) je velmi podobný jako vztah mezi gejšou a jejím danna (takový 'majitel' gejši, který si jí financuje). Je to docela podobné, zajímalo by mě, jestli to má nějakou souvislost :D
A takhle ke konci bych chtěla poděkovat @Aniplexatko, že mě tak moc podporuje :) jsi opravdu moc hodná :) a samozřejmě nesmí chybět @Archyaaas, můj milovaný bráška :)