Shape Of You

XIII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Brzy jsem pocítil, co to je být v rutu. Nikdy jsem se nepřiblížil k Omeze v heatu, prto nebyl problém, ale jakmile jsem ucítil Mamoruovi feromony, moje tělo se začalo bouřit. Pocítil jsem návaly horka a chladna zároveň, můj mozek přestal ovládat tělo a toužil pouze po jediném - po sexu. Vyděšeně jsem od něj odcouval a držel se s obtížemi na uzdě. Tušil jsem, že tohle není vůbec dobré.
"Jdi!" hekl jsem z posledních sil, co jsem měl. Mamoru kývl a zmizel ve tmě uličky. Udržel jsem se dost dlouho, abych o neviděl, ale feromony ve vzduchu zůstali. Chtěl jsem ho najít, stopovat, přitisknout ke zdi a pocítil jeho dutiny, ale neudělal jsem to. Nával těch pocitů mě porazil a já omdlel.

Když Ethan, můj nový kamarád, odešel, zůstal jsem definitivně sám. Cítil jsem ale zvláštní pocity, ne ovšem silné. Takový motýlci v břiše, ale ve větším měřítku. Zatřepal jsem hlavou a připsal to na vrub pocitu z nově navázaného přátelství, ze kterého jsem byl nadšený. Jsem nejenom rád, že mi odpustil ten kousanec, ale i že se se mnou tolik spřáhl. Přátele, kromě Marca, jsem neměl a tohle byla vítaná změna. Najednou jsem si připadal, že už nejsem tak opuštěný. Jeden kamarád mi bohatě stačil. Po skromné večeři jsem se zavrtal do peřin a usnul. Ať už za moje štěstí můžou léky nebo kamarád, jsem šťastný.

Dotoulal jsem se domů. Mamka mě hned objala a prosila mě, abych tohle už nikdy nedělal. Táta, ikdyž si mě nejdříve zlotně měřil, mě také objal a já jeho.
"Omlouvám se za své chování...Já...a-asi jsem dospěl." šeptl jsem, když mě pustili. Zamrkali.
"Už nechci být takový, jaký jsem byl dřív. Zranil jsem Reie, byl na něj celý život zlý....chvi to změnit, chci s ním být bratr v tom pravém slova smyslu." začal jsem. Něco uvnitř mě e zlomilo. Diego mi promluvil do duše. Nechtěl jsem se sice změnit úplně, takový slabý rebel jsem zase nebyl, ale...svoje chování k rodině bych změnit měl. Třeba se vylepší i to jejich, když já položím základy. Sakra, já jsem se skoro úplně změnil kvůli jednomu klukovi, který mi pomohl! Možná právě proto, že mi dal částečně to, po čem jsem celý život toužil - přátelství a to bez falešností.

Probudil jsem se, když už byla noc. Na mém břiše seděla toulavá kočka a olizovala se, jako bych byl její kořist v podobě přerostlé myši.
"Kšá, jdi pryč..." odehnal jsem jí a s obtížemi se posadil. Bolela mě hlava, ale nic mi enbylo. Sebral jsem se vydal domů, kde už po mě hned skočila mamka a hned se ptala, kde jsem byl tak dlouho, že je půl desáté. Omluvil jsem se aa svalil to na mé zabloudění, když jsem se šel ještě projít. Mamka to pochopila, jakože je pro mě Reiovo odloučení díky pobytu v nemocnici náročné a že jsem si potřeboval vyčistit nervy. Naštěstí už mě nechala a ani si nevšiml, že trochu páchnu po Mamoruovi. Toho si ale všiml táta.
"Marco, pojď sem na minutku, než půjdeš spát." řekl přísně a já k němu poslušně docupital.

Spánek byl osvěžující, ale vzbudil jsem se docela brzo, přesto vyspaný. Hodiny ukazovaly pět ráno. Marco ještě hodinku může spát a pak vstane, udělá ranní rutinu a půjde do školy. Ve škole zase bude mimo, nebude poslouchat, nebude si zapisovat poznámky...Poznámky! On potřebuje psát poznámky, ale se měl z čeho učit. Kdo mu je bude psát, když ne já? A co domácí úkoly? Na nějaký zapomene, bum! a má kuli. To mu zhorší průměr, rodiče nebudou šťastní a třeba bude mít domácí vězení...To nesmím dopustit.
Telepatie ale fungovala pouze na určitou vzdálenost a pochybuji, že by teď mé myšlenky zachytil. Mobil mám samozřejmě doma, jak jinak. Když ho člověk potřebuje, tak není po ruce. Zlý mobil.

Spát jsem šel brzo, proto jsem nevěděl o Marcově příchodu domů, ale vzbudily mě hlasy. Dům byl tichý a tak jsem je slyšel až k sobě. Stěny měli perfektní akustiku.
Zvedl jsem se z postele a po špičkách se vydal ke schodům.
"...Jde z tebe cítit Omega Marco. A ty jsi byl v rutu, máš rozházené feromony..." hlas patřil tátovi.
"Bylo to nedorozumění, opravdu..." naléhal Marco.
"Marco, heat a rut není žádná nehoda. Musíš se tomu vyhýbat, zatím pouze studuješ, nemůžeš si nic takového dovolit." řekla mamka neklidně.
"Ale já vám říkám, že tohle bylo nedorozumění, všechno se vysvětlilo a bylo to v pořádku. Nic mi není." Marco zněl už trochu podrážděně.
"Marco...dej si na to pozor." otec si pouze povzdechl. Nestihl jsem se ukrýt, když kolem mě šel Marco. Nenávistně si mě změřil. Nasucho jsem polkl. 

"A co ty tu čmucháš, huh? Nemáš už spát? Padej, nechci ti ani vidět." řekl jsem mu s neskrývaným odporem. Kupodivu odběhl a nevypadal ani nijak podrážděně. Jen jsem nad tím mávl rukou, zapadl do koupelny, vysvlékl se do naha, napustil si vanu horké vody a vlezl si do ní. Ležel jsem tam dlouho, potřeboval jsem si srovnat myšlenky. Bez Reie jsem byl výrazně vzteklejší. Jako by se část jeho klidné osobnosti vlévala do mě a klidnila mé průbojné já. Hmm...zajímavá teorie. Stejně jako s tím zraněním - sdíleli jsme pouze ta drobná, ale která nebyla způsobená jím, ale to, které udělal sám, to jsme již nesdíleli.
Nakonec jsem zapadl do postele, nahý a zamyšlený. Zahrabal jsem se do Reiovi, abych mohl nasávat jeho nádhernou, omamnou vůni, jejíhož majitele jsem teď tak postrádal. Usnul jsem s jeho jménem na rtech.

Dopoledne jsem se nudil. Vlastně pouze do doby, než se ve dveřích objevil modrovlásek Ethan. Usmál jsem se a zamával mu.
"Ahoj." šeptl jsme stále trochu stydlivě.
"Čau, tak jsem tady." usmál se.
"Už mi chyběla společnost..." šeptla jsem dál. Na mě to byla velmi nezvyklá slova. 
"Tak já ti jí udělám." zasmál se. Byl moc hodný...velmi jsem si ho i za tak krátkou oblíbil a přijal za svého kamaráda. Neuniklo mi jeho červenání, ale připsal jsem to stydlivosti.
"Povíš mi něco o sobě?" zeptal jsem se ho.
"Jestli chceš, ale...moc toho není..." usmál se rozpačitě.
"Rád poslouchám jiné...povídej, prosím." vyzval jsem ho a zavrtal do peřin jako dítě, které čeká na pohádku od rodiče. Spustil a já naslouchal s napětím.

Uáááá :D teď jsem vydávala asi 3, 4 dny po sobě a jsem na smrt vyčerpaná...tak doufám, že vám líbí knížka :) Koho máte zatím nejraději? Já teda mám ráda všechny, ale Rei je můj malý miláček :3