Shape Of You

LXXX. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"Marco!" vyhrkl jsem, ale Dixie mě držel, abych k němu nemohl. Věděl jsem, že ho Dean zabije, jestli ten ožrala Basil, který se snažil vyhrabat na nohy, něco neudělá.
"Basile! Tak dělej něco, nebo ho zabije!" volal jsem vystrašeně jako nějaká holka. Já bych Marcovi pomohl, ale...Dixie měl překvapivě hodně síly a držel mne pevně.
"Hajzle..." Basil konečně vstal a Deana praštil lahví, takže ho dostal do mdlob. Pak se houpal na nohou, koukal na Deana a škytal.
"...takhle budu hrdina..." škytl a podíval se na Marca, který byl očividně v šoku, že on se tu tak dlouho s Deanem rval a ona stačila jedna láhev.
"Pojď, brácho. Jdeme domů..." zabručel Basil a znovu se lehce zakymácel.
"J-jo, jenom....Mamoru, pojď sem..." Marco se vyklepaně postavil na nohy a natáhl ke mě ruku.
"Já bych šel..." zabroukal jsem.

Na chvilku jsem polevil ve své práci, jenom abych se podíval, jak se Rei kroutí ve slastných křečích, dělá co jenom může, aby nevzdychal na plnou hlasitost a hryzal se do zápěstí. Šťastný, že mu činím takovou radost, políbil jsem ho na stehno a pokračoval.
"Už! Ahh! Už!" kňoural a začal se vrtět, ale trochu jsem ho usměrnil a vyčkal, dokud nebudu mít celou jeho nadílku v puse. Vyčerpaně si oddechl a zaklonil hlavu.
"Ethie...vyplivni to..." zakňoural. Provokativně jsem nahlas polkl a uculil se.
"Pozdě..." políbil jsem s rty ještě stále zalepenými od něho samotného a lehl si k jeho hrudi.
"Líbilo?" zeptal jsem se spokojeně. Odpověď jsem sice předem znal, ale pro zvýšení ega...
"A jak..." objal mě a během krátké chvilky usnul. Usnul jsem s ním, šťastný a se zvýšeným egem.

"Dixie, pusť ho..." vykročil ke mě Marco, ale to už jsem měl pod krkem nůž.
"Ne!" štěkl po něm Dixie.
"Nemáš moc na výběr..." zašeptal jsem.
"Zabiju ho..." zavrčel výhružně.
"Nemusíš ho zabít..." naléhal Marco.
"Hel , pusť ho, nebo na tebe vlítnu, ty prťavá nádhero!" vložil se do toho naprosto sťatý Basil a znovu se zakymácel jako makovice. Dixie otevřel pusu, ale Basil mu nedovolil promluvit.
"Netahal jsem se sem až z Alfa čtvrti jenom proto, abys ho podřízl jak kuře!" vydal se houpavým krokem k němu, očividně naštvaný a rudý vzteky.
"Já tu jsem proto, abych jednomu fakt fajn klukovi ukázal, že má cenu mi dát druhou šanci! Ikdyž si jí možná nezasloužím, protože jsem udělal něco moc, moc špatného..." vrazil do něj pěstí a zvedl oči. Viděl jsem, že je má zalité slzami vzteku i smutku.
"Udělal jsem plno špatnejch věcí, za který se stydím, ale jenom jedna mi ho vzala! Chceš být jako já? Troska? To chceš?" vyjel po něm a já jen užasle sledoval, jak skoro až brečí. Marco na tom nebyl jinak, než-li já.

Probudil jsem se trhnutím, když někdo bouchal na dveře.
"Ethane, otevři, už jsem unavený..." rozpoznal jsem Aronův hlas a rychle vylezl z postele. Přes nahého Reie jsem hodil deku a pádil otevřít.
Aron měl kruhy pod očima, svůj starý známý kyselý výraz a po rukách stopy po narůžovělé látce.
"Co to je?" zeptal jsem se ho.
"Zbytky feromonů. Neboj, nic ti to neudělá..." zabroukal a vecpal se dovnitř. Ignoroval Reie a lehl si na svou stranu. Tady se stočil do klubka a zakryl dekou.
Ihned jsem poznal, že ho něco trápí. Lehl jsem si k němu a objal ho.
"Chybí mi Diego..." povzdechl si.
"Mě taky..." souhlasil jsem s ním.
"Chci, aby se vrátil." pošeptal mi, otočil se ke mě a objal mne.
"Já taky..." přitakal jsem.

Dixie znejistěl. Marco ke mě přiskočil a vytrhl mne z jeho držení. Dixie se tomu ani nijak nebránil.
"Měl bys jít..." Basil zase sklopil oči k zemi a pronesl tu větu tak chladně, že i Himaláj by se styděla. Dixie utekl.
Přitiskl jsem se k Marcovi. Konečně spolu.
"Díky...Basile." otočil jsem hlavu a usmál se na něj.
"Jo...v pohodě..." tiše se vytratil.
"Au...moje hlava..." na zemi k sobě začal přicházet Dean. Marco mě pustil, stáhl mi z těla pouta a nasadil je raději Deanovi, který stejně neměl moc sílu bojovat s ním o svobodu.

...o několik hodin později, Dean je odvezen policií a na místě zadržen...

Nepouštěl jsem Marca. Nechtěl jsem ani do nemocnice. Chtěl jsem být u něj, ale lékaři ví, co je pro mne dobré, takže jsem stejně skončil ve špitále. Basila jsem za celou dobu neviděl, ale Marco mi - hned jak ho ke mě pustili.
"Miluju tě...Miluju..." šeptal jsem, vzlykal radostí a tiskl se k jeho hrudi. Hladil mě po zádech, výskal ve vlasech a uklidňoval, že je tu se mnou.

Ráno mě vzbudilo světlo dne. Protřel jsem si oči a pokusil se protáhnout, ale nešlo to - ležel na mě nejen Aron, ale i Rei.
Oba jsem hladil po zádech a oddechoval, když se jeden probral. Byl to Rei.
"Mhm..." zamručel a zvedl oči.
"Dobré rá-" usmál jsem se, ale nenchal mě domluvit.
"Musíme do nemocnice." posadil se a začal soukat z postele.
"Proč?" nechápal jsem a trochu zhypnotizovaně sledoval, jak se nahý obléká.
"Protože." odsekl. Nasadil jsem otrávený výraz, zatřásl Aronem a začal se oblékat.
"Ještě pět minut..." zavrčel Aron, zavrtěl se a víc schoval do deky. Očividně s námi nikam nepůjde.
V kuchyni jsme našli spát Erasma a Darwina - podle toho, co mi Rei řekl. Oba jsem vzbudil a Rei jim zase lakonicky vysvětlil, že se prostě musí jít teď hned do nemocnice.

"Měl by sis odpočinout..." pošeptal Marco.
"Musíš tu být ale se mnou, jinak se budu bát..." zakňoural jsem. Usmál se kývl. Lehl jsem si k němu a tiše vrněl na jeho hrudi. 
Už jsem skoro usínal, když mne probudil zvuk dveří. Otráveně jsem otevřel oči a zaostřil - s mírnými obtížemi - na Reie, Darwina a Erasma. Trochu jsem se pousmál, rád jsem je viděl, ale stále to nebylo ono, byl jsem unavený.
Během pár minut jsem usnul, nevnímaje tlumený hovor mezi Reiem a Marcem.
Sny jsem pěkné neměl. Házel jsem sebou, kňoural, vrčel a kopal. Díkybohu, Marco tu byl a uklidnil mne.

"Říkal jsem vám, že musíme do nemocnice." prohlásil šeptem Rei, když Mamoru usnul v Marcově náručí.
"No jo..." připustil jsem.
"Někdo by měl říct Aronovi, že ten prášek už zkoumat nemusí." pokračoval Rei hypnotizujíc očima spícího chlapce.
"Proč? Ten prášek je...docela dobrý. Vem si, že by ho mohl prodat. Heat by se dal potlačit i vyvolat kdykoliv by se nám jen zachtělo." odporoval Erasmus.
"Taky by toho mohl někdo zneužít..." zavrčel jsem nespokojeně.
"A kdo?"
"Já nevím, nadržené Alfy? Někde tě drapnou, narvou do tebe tuhle sračku a voalá, jsi v heatu a skočíš po nich sám. Bum, za devět měsíců máš děcko na krku..." vrčel jsem.
"Ale prosímtě..." mávl rukou.
"Tak tebe to netrápí, ty jsi Alfa..." hodil jsem po něm zlý pohled. Rei vytušil problém a oba uklidnil. 
"Kluci, nechte toho..." zabroukal a odstrčil nás od sebe. 
"No jo..." odfrkl jsem si a raději toho nechal.

Tak jo, všem přeji veselé a šťastné Vánoce :3 Do 27. 12. nebudu moct psát, ale poté čekejte nějaký ten speciál ;) 

Rovněž čekejte menší urychlení děje - proč? Protože samy poté uvidíte, proč ;)Já se tímto loučím, mějte se krásně :)