Shape Of You

XXXVII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Vrátil jsem se domů odpoledne, když už na mě čekalo překvapení.
"Mamoru? Co tu děláš? A co tu dělá...tohle?" zeptal jsem se nechápavě. Mamoru se jen trpce pousmál a ta maličká věc zalezla pod deku. Byl to malý Omega.
"To je Dixie...vy-vysvětlím ti to. O-oni ho znásilnili a...já nevěděl, kam s ním. Tak jsme šel sem." vysvětloval jsem. Přišel jsem blíž. Z pod deky vykoukla velká očka.
"Dobře. Mám ti nějak pomoct?" zeptal jsem se.
"No, asi ne. Myslím, že jeho matku zabili, aby ho dostali." vysvětlil. Stáhl jsem deku z prcka a prohlížel si ho. Měl chudáček i něco jako bond na krku.
"Podívej." ukázal jsem mu.
"Není v heatu tak,...to nemůže vadit." mumlal Mamoru.
"To snad ne." souhlasil jsem s ním.

Celý den ve škole jsem přemýšlel zasněně nad včerejškem. Ikdyž se mi špatně sedělo... 
Jakmile byl Aron připravený, vnikl jsem do něj. Zachrčel a chytil mě za ruce. V tu stejnou chvíli jsem v sobě pocítil Diega a nahlas zavzdychal. Po pár pilotních přírazech jsme se synchronizovali a naše přírazy byly jako jeden. Hekali jsme a vzdychali když přišel moment orgasmického uvolnění a všichni tři najednou jsme se udělali.
"Basile! Dávej pozor! Už zvonilo!" praštila do mé lavice učitelka. 
"Omlouvám se." rychle jsem se spakoval a vyběhl ze školy. Pádil jsem za svýma klukama. Aron byl doma jediný. Ležel na posteli a spal. Přišel jsem k němu a pohladil ho. Hned otevřel oči a zamrkal.
"Ahoj." usmál jsem se na něj. 
"Ahoj. Diego je s Ethnanem v nemocnici." informoval mě.
"Mě stačíš ty..." sklonil jsem se nad ním a políbil ho. 

Mazlil jsem se s Ethnam, dokud nepřišel čas jít domů. Diego se s ním pak také rozloučil po krátkém rozhovoru a u nemocnice jsme se rozdělili.
Dorazil jsem domů a chtěl se jít učit, když mi došlo, že už nemusím. Achjo...Marco i celá rodina, až na Basila, byli doma a nacpaní v obýváku.
"Co to tam máte?" zeptal jsem se a procpal se přes ně ke gauči. Seděl tam maličký psí Omega a mrkal očkama. Nelíbil se mi, nemám rád psi. 
"Měli bychom ho vrátit k rodině." prohlásil jsem.
"Rei, je ještě maličký...a jeho rodinu mu zabili." upozornil mě Marco.
"No jo...tak ho dáme do sirotčince." navrhoval jsem dál.
"To nejde...je po znásilnění, mohl chudáček otěhotnět." řekla mamka. Nakonec jsem si další komentáře ušetřil a šel k sobě, že si stejně pročtu ještě látku. Čekal mě - i Marca samozřejmě - předposlední rok školy, už bychom si měli začít rozmýšlet naše povolání. Já si jsem jistý, že bych šel velmi rád na lékaře, nebo alespoň zdravotního bratra, ale...táta to asi nedovolí a pošle nás oba do bankovnictví.

Když malý Dixie usnul, opatrně jsem ho donesl do pokoje pro hosty a uložil do postýlky. Byl mimořádně roztomilý a miloučký. 
Mamoru se přišoural za mnou a objal mě.
"Děkuji." šeptl.
"V pohodě..." vyvedl jsem ho na chodbu, abychom Dixieho nevzbudili.
"Tak co se stalo?" zeptal jsem se. Z příběhu, co mi řekl, mi zatrnulo. Tenhle maličký prožil takové peklo...Chudáček malý.
"A dokázal bys je popsat?" zeptal jsem se.
"Asi ano..." špitl.
"Zítra musíš na policii. Dneska už je pozdě, ale zítra tam s tebou klidně půjdu, ano?" rozhodl jsem. Jenom kývl.
Když Mamoru odešel, šel jsme konečně k sobě. Rei byl u svého stolu a něco si zaujatě pročítal. Přišel jsme k němu a objal ho přes záda.

Aron se mi vyšplhal do náruče a nechal se líbat na krku a pomalu vysvlékat z košile.
"Hej! Vy jste začali beze mě?" ozvalo se ode dveří zároveň pobaveně a trochu i naoko dotčeně.
"Tak se přidej." šeptl Aron. Diego se k němu hned přesunul, obejmul mě zezadu a přes mé rameno začal Arona líbat, zatímco já mu opečovával krk. Diegovi dlaně mi začali pronikat pod triko a kalhoty. Jedna mi jezdila po penise přes látku, druhá mnula jednu z bradavek. Toho se chytil Aron, jednou rukou si zabral tu druhou bradavku a volnou rukou si zabral Diegovu hruď. Skončil jsem na zádech a už byl vysvlékán z oblečení. Aron se ujal mé hrudi a Diego rozkroku, který už byl notně vzrušený. Už už mi chtěli odpomoci od mého nadržení, když...Zazvonil telefon. Natáhl jsem se po kalhotách.
"Ahoj mami!" pozdravil jsem máti.
"Co? Jsme u kamaráda, promiň." omlouval jsem se a odstrkoval od sebe dobyvačného Diega. 

'Co čteš?' ozvalo se mi v hlavě.
"Článek o škole pro lékaře." odpověděl jsem nahlas. 
'Táta ti to nedovolí.' nevzdal se svého tichého ptaní se.
"Já vím, ale...rád bych byl lékař." šeptl jsme posmutněle a zavřel brožurku té školy. Byla to univerzita, kam bych rád šel. 
"Táta i mamka se pořád drží tradice... ale já nechci být bankéř ani nic takového." povzdechl jsem si a otočil se na otočné židli. Marco jen pokrčil rameny a sedl si do své naproti mě, sáhl po kytaře a začal na ní brkat melodii. Poslouchal jsem. Když začal i zpívat, usmál jsem se. Poznal jsem, že je to pro mě písnička a tak jsem po chvíli k němu i přidal svůj hlas.

"You listen up here's a story about a little guy that lives in a blue world and all day and all night and everything he sees is just blue like him inside and outside..." začal jsem mu zpívat.
"Blue his house with the blue little window and a blue corvette and everything is blue for him and himself and everybody around  cause he ain't got nobody to listen ..." pokračoval jsem. Poslouchal mě se zaujetím a zatajeným dechem. K refrénu se ale už přidal i on.
"I'm blue ba da ba dee  da ba dye ba da ba dee  da ba dye ba da ba dee  ba ba dye I'm blue ba da ba dee  da ba dye ba da ba dee  da ba dye ba da ba dee ba ba dye..." zněl domem náš dvojhlas. Mamka i táta přišli, aby poslouchali a usmívali se. Přišoural se i Basil a také poslouchal.
"I have a blue house with a blue window blue is the color of all that I wear blue are the streets and all the trees are too I have a girlfriend and she is so blue blue are the people here who walk around blue like my corvette its sitting outside  blue are the words I say and what I think blue are the feelings  that live inside me...." pokračovali jsme. Rei se usmíval a čekal na refrén, který může zpívat se mnou.

Ano, čekali jste dlouho, omlouvám se :D Ale je to tu :3 Moc děkuji za 1300 čtení :3 jste zlatííí

No, každopádně :3 myslím, že už se tu rozmáhají teorie o otcích dítěte Ethana a Mamoruovi mamky a myslím, že už se někdo veeelmi přiblížil :D a taky kolem záhady Jamese a Deana...Jak si užíváte prázdniny? :) A písnička je 'Blue - Eiffel 65' ;)