Shape Of You

VIII. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

"Dě-děkuji...Marco..." špitl jsem tiše. 
"Pojď, uložím tě ke spaní. Bouřka se přežene až za několik hodin. Nemusíš se bát, nikdo ti neublíží, jsme čestná rodina." povídal a jemně mě zvedl do náruče. Takhle mě donesla na velký kožený gauč a něžně uložil. Stále mě balil do dek jako miminko.
"Děkuji..." šeptl jsem, když konečně přestal a klekl si vedle mě. Odhrnul mi vlasy z čela a usmál se. Sledoval jsem ho a snažil se zapamatovat každičký rys jeho tváře. Žluté oči jako zlato, rudé dlouhé vlasy...natáhl jsem se po jednom pramínku a začal si s ním pohrávat.

Spánek přišel až k ránu. Oba bratři spali klidně, ale já ne. Prostě jsem nemohl. Ráno jsem přeci jen usnul a vzbudil se po pár hodinách, i přesto svěží a vyspaný. Vstal jsem dřív a šel bratrům udělat snídani. Bouře se přehnala a zanechala za sebou zemi jako houba nasáklá vodou. Všude bylo bláto, kaluže a chladno. Protáhl jsem si a narychlo splácal chleby dohromady, aby z toho bylo alespoň něco.
"Dobré ráno." pozdravil mě Diego.
"Jsi vzhůru brzo..." odfrkl jsem si místo pozdravu.
"No, chtěl jsem jít něco štípnout...dík." vzal si snídani a šel se obléct.

Byl hebký jako samet. Chvilku jsem si s nimi hrál, když mě přemohlo zívnutí, zamlaskání a spánek. Usnul jsem ani nevím jak. Ke spánku mě doprovodila i vůně jeho feromonů. Byla omamná...
Ráno jsem se vzbudil brzy, když se mnou zatřásl nějaký muž. Hodně jsem se vyděsil a spadl z gauče leknutím. 
"Neboj se, neublížím ti, syn mi o tobě říkal. Jenom tě budím, abych ti mohl dát snídani." šeptl a pomohl mi na nohy. Měl jasně zelené oči...
"Děkuji Vám pane...jsem Vám a Vašim synům zavázán..." šeptl jsem co neuctivěji a jemně se uklonil. Alfy jsme choval v co nejvyšší úctě.

Brzy se přišoural i Aron. Byl zamlklý, o něčem usilovně dumal. Beze slov si zal snídani a snědl jí. Já se mezitím oblékl, uskutečnil ranní hygienu a vydal se hledat Diega.
"Už šel." upozornil mě Aron.
"Kam šel?" zeptal jsem se.
"Nemám tušení, s největší pravděpodobností pro nějaké potraviny." odpověděl klidně.
"Hm...jdu ho najít..." povzdechl jsem si a vypravil se ven. 
Prošel jsem všechna oblíbená místa, ale nikde nebyl. Musel jít k Alfám...
Rychle jsem se vydal k přechodu do části pro ty převověné zmetky...

Najedl jsem se společně s tou rodinou. Byli ke mě velmi milý...teda až na toho nejmladšího syna, ten mě propaloval pohledem. Pochopil jsem, že Marco má dvojče, které mě našlo.
"Děkuji za vaší shovívavost. Děkuji, že jste mě zachránili." uklonil jsem se před odchodem.
"Kluci tě doprovodí. Stejně musí odvést Basila osobně na jeho školu, takže co." řekl hlavní muž v rodině a s důrazem na neznámé jméno se otočil na nejmladšího syna, který jen protočil panenky.
"Vřele děkuji...." kývl jsem. Marco mě podrbal ve vlasech a mrkl na mě. Rei, jeho dvojče, jak jsem od hovoru pochytil, mi věnoval letmý úsměv a vydal se za bratrem, který už vyšel ven. Poslední šel Basil, který do mě drcnul ramenem, ale jinak nic. Vycupital jsem za nimi.

"Diego! Diego!" volal jsem jeho jméno, když mě někdo čapl. Byli to policisté a někam mě táhli. Cukal jsem se, bránil, ale bezvýsledně. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem si všiml rudého záblesku ze silnice. Zvedl jsem oči a viděl ty rudovlásky. Zrodil se mi v hlavě plán.
"Patřím k nim! Patřím k nim!" vyhrkl jsem a začal se orientovat k nim. Skupina zastavila a sledovala mě.
"Jsem jeho mate! Vážně!" cpal jsem se k jednomu z dvojčat. Snad to pochopí... Vytrhl jsem se jim a skočil po jednom z nich. Byl to ten tichý. Hned jsem začal hrát divadlo. Lísal jsem se k němu, líbal ho na kůži a dělal, že jsem omámen jeho feromony a že k němu patřím.

Vzdálil jsem se od nich, abych nevypadal jako jejich Omega a sledoval, jak ten známý modrovlásek se k jednomu lísá. Musel to být jeho mate. Netušil jsem, který z dvojčat to je, ale když se taky začal lísat k tomu modrovláskovi, usoudil jsem, že to je asi spíš Marco, Rei byl zamlklý typ, co jsem viděl. Povzdechl jsem si smutně a odšoural se pryč.
"Jsme doma! Promiň, že...jsem se zdržel, ale přepadla mě bouře!" zavolal jsem do domu.
"Zlato..." mamka mi hned skočila kolem krku, ale okamžitě jsem jí musel podepřít, protože se jí asi zatočila hlava.
"Měla by sis lehnout..." dovedl jsem jí do postele a uložil. Pohladila mě po tváři a usmála se.
"Už jsem těhotná byla drahoušku. Vím, co dělat...a kdyby se prokázala, že těhotná nejsem, tak to asi bude jenom viróza." šeptla.

Naštěstí spolupracoval a objal mě kolem těla jako plyšáka. Ucítil jsem jeho rty na krku a následné štípnutí. On mi udělal bond?! Naštěstí jenom výstražný, kdybych byl v heatu, tak to asi bude napořád. Nechal jsme ho a dělal, že to je příjemné. Jako, ne že by to bylo bůh ví jak nepříjemné, ale zase to byl bond a ten já nechci...
"Takže to je Váš mate?" zeptal se strážník a můj 'majitel' hořečně přikyvoval. K němu se přidal i ten druhý s pořádným divadlem.
"Ano! To je on! Ztratil se mému bratrovi už před mnoha a mnoha dny, hledali jsme ho všude....chudáček, moc se bál doma sám..." skoro až přehrával, ale policisté to asi tak neviděli.
"Omlouváme se, jenom tady pořvával a dělal rámus, tak jsme ho čapli. Pěkný den." konečně se vzdálili a já odskočil od toho rudovláska. Po bradě mu tekl pramínek krve. Mé krve... On se ode mě napil?!

"Mami..." z očí mi uniklo pár slz. Hladila mě po zádech a mlčela, když se najednou odtáhla.
"Cítím z tebe...Alfu." zamumlala.
"Ty máš mate?" zajiskřilo se jí v očích. Zakroutil jsme hlavou.
"Když byla bouřka, schoval jsem se u jednoho domu. A jeho majitelé mě vzali domů a postarali se o mě. Byly to hodné Alfy." vysvětlil jsem ve zkratce.
"Pokud nemáš mate, měl by ses držet na uzdě ohledně jich. Co kdyby nebyli tak hodní...." pokárala mě matka.
"Já vím, ale...v tu chvíli jsem jim věřil." usmál jsem se.
"Alfy jsou mocná stvoření....vládnou silou, myslí, inteligencí i šarmem. A samozřejmě feromony..." spustila.
"Pověz mi ještě o tátovi....to byl jen Beta, ne?" změnil jsem rychle téma. Mamka spustila a já brzo usnul.