Shape Of You

XXIV. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Upozornění: Výjimečně se objeví pohled Marca, kvůli lepší chronologičnosti 

Vrátil jsem se domů od Reie docela zasmušilý, že mu nemůžu pomoci. Když jsem otevřel dveře, polil mě ledový pot. Basil s Aronem se tam líbali jakoby ne nechumelilo.

"Co tady vyvádíte?! Arone, padej od toho zmetka! A ty vypadni!" rozeřval jsem se na ně, skočil mezi ně a násilím je od sebe odtrhl."Ethane, počkej." snažil se mě zastavit Aron, ale neposlouchal jsem.
"Tobě je patnáct Arone! Jemu je sedmnáct a ještě to je takový parchant!" chtěl jsem ho odtáhnout, ale vysmekl se mi. Dobře, tak půjdu z druhé strany. Popadl jsem za límec zkoprnělého Basila a vyhodil ho ven. Zamkl jsme dveře. Aron se po mě vtrhl, ale nebylo mu to platné. Neuměl bojovat.
"Vůbec mě nechápeš!" vyhrkl najednou. Už to nebyl ten chladný, odvážený mladík, ale zlomený a zhrzený milující kluk, kterému vezmete jeho lásku. Aron brečel. 

"P-pane!" vyhrkl jsem bolestí. Moc to bolelo...Ale nebylo to nic oproti tomu, co mě ještě celou noc čekalo.
K ránu jsem vyčerpáním usnul. Cítil jsem jen, jak mě pustil z okovů a já dopadl na chladnou podlahu. Pak už jenom tma. Netušil jsem, co se mnou všechno dělal, ale zadek jsem měl zřízený jako nikdy předtím. Záda zbičovaná, všude modřiny a podlitiny, zaschlou i čerstvou krev, vlasy slepené potem a ouška pokousaná. Ocásek to asi schytal nejvíc - byl zlomený. Na tvářích mi zůstala zaschlá krev a slzy.

Po navštívení Reie jsem vyrazil za Deanem, u kterého byl už James.
"Tak tedy?" nakrčil jsem nos.
"No...asi se ti to líbit ale nebude." šeptl James bázlivě.
"Vysyp to." odsekl jsem.
"No...je to...ehm...největší nevěstinec v Omega čtvrti." přiznal.
"Huh? Ono to ještě existuje? Copak žijeme ve středověku?" zasmál jsem se pobaveně s myšlenkou, že to je vtip, když najednou...Kde jinak by moji rodiče brali Omegy...?
"No, víš...je to spíš firma, která doslova nabízí Omegy k prodeji nejen jako mates, ale i jen na hraní si...ať už v heatu, nebo podle věku a pohlaví..." drbal se na zátylku.
"Hmm..." zabručel jsem.
"Já jsem pro." řekl klidně Dean a zapálil si cigaretu.
"Neměl bys kouřit!" vzal mu jí James hned a oba se o ní začali přetahovat.
"Jamesi? Jaký na to ty máš názor?" zeptal jsem se a drbal na bradě.
"Huh?" James se přestal soustředit na zachraňování Deana před škodlivostí cigaret. Ten mu cigaretu samozřejmě vyškubl a ještě od něj odstoupil.
"No, tvůj názor." zopakoval mu.
"Jo tak...no...trochu se bojím, ale...proč ne..." uchechtl se nesměle.
"Takže ano...půjdeme do toho." shrnul Dean a provokativně vyfoukl na Jamese kolečko kouře.

"Jdi..." ukázal jsem na kuchyni. Uraženě odkráčel a sedl si do rohu. Jeho staré já se někde ztratilo a on v koutku brečel.
"Buď rád." řekl jsem dotčeně.
"Za co? Že jsi žárlivý a nesneseš, že mě někdo má rád, ale tebe ne?" odsekl jsem.
"Tak tohle, to jsme neslyšel." urazil jsem se taky a zalezl si do svého pelechu. Mě někdo má rád...nebo ne? Jsem problematický, to je pravda...a kdybych kluky varoval, třeba by stihli utéct a Diego by nebyl ve vězení. Ach jo...možná, že mě vážně nikdo nemá rád. A co Rei? Ten mě snad má rád, nebo...má mě jen jako hračku? Ne, Rei ne, Rei je upřímný.
Usnul jsem a nechal se unášet sny. Promítalo se v nich všechno možné a vlastmí mozek mi dával sežrat, že mě snad nikdo nemá rád. Díky mozku.

Sbalili jsme si věci a vyrazili. Majitel nás vřele uvítal, ale omluvil se, že ten, na jehož počet tu není, že je právě 've službě' Nijak jsem si nic raději nezjišťoval a jenom se soustředil na to, proč tu jsem. To, co si vydělám, to dám Mamoruovi. Přeci proto to dělám.
Z našeho pódia byl výhled na spoustu míst pro Alfy, které si sem chodily očumovat Omegy, kterých tu bylo také požehnaně. Nejenom s oušky koček, ale i různých ras psů a šelem.
Vzpomněl jsem si na hodiny dějepisu, kdy nám bylo vysvětlováno, proč to takhle je - spojili se tři národy. Lidé, upíři a ...ehm, neznám jejich pojmenováni...se spojili do jednoho národa, ke si budou všichni rovni. No, nějak to nevyšlo.
Hráli jsme jim dlouho a musel jsem volat domů, že se asi zdržím, protože jsme byli rychle přijati za oblíbené zpestření.
Někdy po jedenácté jsme skončili a unaveně se rozešli do svých domovů. James a Dean bydleli blízko u sebe, takže jsem část cesty šel sám. Kopal jsem před sebou kamínek, když jsem z jedné vily uslyšel hluk. Schoval jsem se u popelnic, kdyby náhodou nějaké nebezpečí a vyčkával.

Neprobrala mě ani tvrdá rána, když jsem byl vyhozen z domu.
Probral mě až známý hlas. Zamžoural jsem a viděl nad sebou Marca. Usmál jsem se-
"Já jsme v nebi..." vydal jsem ze sebe potěšeně a objal ho. Nevěřil jsem, že ještě žiju. Zvedl mě do náručí a také objímal.

"Ne, nejsi v nebi...proboha, co ti to...co je to?" nesl jsem ho k domovu, když jsem si všiml, že má k pasu přidělaný pytlík. Otevřel jsem ho a zalapal po dechu. Byly tam pětitisícové bankovky a podle proužků, které je držely, jsem si spočítal, že má právě u pasu rovných sto tisíc.
"Mamoru, co je tohle?" zeptal jsme se, když jsme si všiml, že zase spí. Byl naprosto zřízený, nahý a zraněný. Nijak jsem nepřemýšlel, že bych ho někde nechal a nebo s ním šel o nemocnice. Asi by měli otázky a já na ně nedokážu odpovědět. Vezmu ho k sobě.
Dům byl ztichlý, všichni museli spát. Vynesl jsem ho k sobě a uložil do prostorné vany. Začal jsem napouštět vlažnou vodu. Cukal sebou a já viděl jeho záda.
"Proboha..." vydechl jsem opatrně mu je umyl navlhčeným ručníkem, který byl za chvíli promočený krví. Ve tmě ulice jsem si nevšiml, že i já jsem od něj celý od krve.

Pootevřel jsem oči. Pálilo mě celé tělo. Byl jsem ve vodě a Marco mě omýval.
"Dě-kuji..." odkašlal jsem si. Jenom se usmál, opatrně mě zvedl a zabalil do ručníku. Odnesl mě do něčeho, co pravděpodobně byla jeho ložnice spojená s tou Reiovo a uložil na dolní patro palandy. Ležel jsem na břiše a díval se, jak přináší různé obvazy a plátýnka. Ošetřil mi záda, ikdyž dezinfekce dvakrát příjemná nebyla. Zabalil mě do dek a opatrně rozčesal vlasy. 
"Bolí tě ještě něco?" zeptal se úzkostlivě.
"J-jo...ocásek..." znaveně jsem si oddechl a zvedl ocásek. Prohmatal mi ho.
"Au! Tady..."zakvílel jsme do polštáře. Jakmile byl i ocásek ošetřen, byl jsme šťastný, že žiju a že mě zachránil tenhle anděl.
"Mockráte děkuji..." šeptl jsem. Usmál se a zakryl mě dekami. Usnul jsem téměř okamžitě. Jenom jsem slyšel, že se vyšplhal na horní patro palandy. Pak už ticho a klid. Ani sny jsem neměl, tak moc jsme byl vyčerpaný.

Tak jo :3 Jak se líbí? Všimla jsem si, že se tu držíte Arona s Basilem, takový poměrně oblíbený pár, což jsem nečekala a docela mi to boří plány :D A jak se zatím líbí? :3