Shape Of You

LXXXVI. Kapitola

Marco - tučně
Rei - tučně podrženě
Basil - normálně
Ethan - kurzívou
Mamoru - podtrženě

Jemně jsem Reie zakryl a políbil na spánek. Už bych měl domů...
Vydal jsem se domů, ale Aron doma ještě nebyl. Na lednici nechal vzkaz, že je u Erasma. Jen jsem ho zmuchlal, udělal večeři, najedl se a vlezl si do sprchy. Budu si muset najít práci... 
Protřel jsem si oči pod tekoucí vodou. Přemýšlel jsem, co bude s Reiem. Věděl jsem, že dost možná přejde na prášky, aby ho udrželi naživu.
Při té představě jsem se oklepal a prohrábl si vlasy.
Celý mokrý a nahý jsem vylezl ze sprchy a opřel se o stěnu.
"Měl by ses obléct." upozornil mne známý hlas. Zvedl jsem oči a neviděl nikoho jiného než  svého mladšího bratra Arona. Čistil si zuby. 
"To už je večer?" ovázal jsem si pas ručníkem. Pokýval hlavou a opřel se o umyvadla.

Bylo mi hrozně. Nedokázal jsem se soustředit nic. Jenom vzlykat, jít něco dělat nebo si udělat jídlo, vzlykat, spát, vzlykat...stále dokola. Ani za mamkou jsem se nevydal, nemohl jsem tu malou ani vidět.
Byl večer. Nevnímal jsem do té doby čas, ale až teď jsem začal. Někdo zaklepal. Nejdřív jednou, pak znovu, o něco intenzivněji. A zase.
Vyhrabal jsem se z postele, doplazil se dolů a otevřel.
"Basile...?" zvedl jsem očka a otřel si je od zaschlých slz, kterých jsme naplakal už litry.
"Potřebuju od tebe něco." usmál se.
"Co ty ode mne budeš potřebovat...?" naklonil jsem hlavu na stranu.
"Potřebuji vlásek té maličké. A taky tvojí " celý zářil.
"Proč...?" zamumlal jsem otráveně.
"Protože Basilův otec nemůže být nositelem genu rudých vlasů jako mají oni. Protože má jinou barvu. Ale jejich matka má stejnou barvu, tudíž to bude logicky ona. Pokud se DNA té malé nebude shodovat s DNA tvého otce, je jasné, že není jeho dcera." vysvětlil Aron, který vyšel zpoza Basila.

...o chvíli dříve...

"Kam jdeš?" zeptal  jsem se, když odcházel. 
"S Basilem za Mamoruem. Basil mi řekl, že mu Marco řekl, že jejich otec má dceru s Mamoruovo matkou a Mamoru je z toho nějaký špatný. Nevěřil jsem a zeptal se, jak to jako poznal. Říkal, že měla stejně rudé vlasy. To je sice rarita jejich rodiny, ale zároveň to nedokazuje jeho otcovství. On je má přeci hnědé a je do té rodiny přiženěný..." uculil se a zmizel za dveřmi. Chvíli jsem jen tak nasucho polykal, pak otevřel pusu a chtěl něco říct, ale neměl jsem slov.
"Neříkám to poprvé, ale jsi génius..." uculil jsem se najednou a jenom se otočil, abych se taky oblékl a mohl za Reiem a oznámit mu tuhle zprávu.

"Dobře, ale...k ní asi už nemůžeme...Zítra jí ale snad už pustí." zabroukal jsem, pustil je trochu zmateně dovnitř a šel udělat čaj. Basil byl doslova plný energie.
"Takže...no...o co jde? Maličko jsem se ztratil..." usadil jsem se k nim.
"Marco mi řekl, že se tvé mamce a našemu tátovi narodila dcera. Má rudé vlásky jako on, ale...no, bude to znát hloupě, ale on nemůže být její otec už jenom proto, že je hnědovlásek a my barvu vlasů máme po mámě, ne po něm. Pokud i test otcovství potvrdí výsledek v náš prospěch, tak je jasné, že otec je někde jinde." culil se jako sluníčko Basil.
"Abych to doplnil...jeho rodiče se chtějí rozvést. A pokud to vezmeme logicky, jediný, kdo má tuhle barvu vlasů, je rodina Blairova. Pokud jsme si dobře dohledali kroniky rodu, tak v současné době není ani tolik příslušníků. Je to vaše matka, její sestra a asi tři jejich bratranci. Ženy to být nemohli, takže zbývají tři bratranci - Hans, Carl a Silas. Hans a Carl ani nežijí tady, pouze Silas. Silas je však již mimo produktivní věk, je mu přeci jen o pár dekád více než je možné mít dítě a nemá Omegy, vůbec se nemohl vídat s tvou matkou. Ale má syna. A ten už přiznal, že byl zákazník klubu, kde tvá matka i ty vystupovali. A přiznal, že jednou nebo dvakrát si jí koupil." vložil se do toho Aron a soustředěně k tomu požíval i gesta rukou. Stáhly se mi zorničky. 

K mé smůle jsme zabloudil. Večer a já se ztratil ve čtvrti Alf. Jackpot...rychle domů. Běžel jsem rychle uličkou, když jsem zakopl a samozřejmě hodil držku do louže. Pěkně jsem si zaklel a hrabal se z bláta a vody ven.  
V domě hned vedle mne se rozsvítilo světlo. Zkameněl jsem. Teď mne tu najde a znásilní a zabije a roztrhá a kosti pohodí psům a rozpustí v kyselině...
"Ethane?" ozval se mírně povědomý hlas. Ze dveří toho domu vyšel bratranec Reie, Marca a Basila. 
"Ehm...Erasme?" tipl jsem si jméno. Naštěstí bingo.
"Co se ti stalo? Jsi promočený..." prohlížel si mě. Všiml jsem si, že se mu lesknou oči ve svitu pouličních lamp. Měl je zarudlé, po tvářích se dalo krásně rozpoznat, kudy tekly hořké slzy.

"Takže...ona nemusí být Marcova sestra?" zeptal jsem se pomalu. Oba kývli. Chvíli jsem na ně koukal, ale pak se mi do žil vlila radost. Usmál jsem se. Do očí mi vyhrkly slzy.
"To...to musím říct Marcovi..." zvedl jsem se ze židle.
"To asi nebude možné..." podíval se po mne Basil.
"Proč?" znejistěl jsem.
"Protože už jsem mu to říkal...." usmál se. Spadl mi kámen ze srdce.
"A proč tu není?" zeptal jsem se. To už ho úsměv přešel.
"Rei...Rei se zhroutil. Takže bude asi u něj." sklopil oči. 
"Aha...to je mi líto..." zase jsem si pomalu sedl.
"Zítra prostě půjdeme za tvojí mamkou a nějak to vyřešíme." vložil se do toho Aron.
"To není potřeba."
"Proč?"
"Protože se vrací domů sama."

"Co se ti stalo?" zeptal jsem se.
"Aron se se mnou rozešel...vrátil se k Basilovi." vzlykl. Objal jsem ho a trochu zašpinil blátem, ale očividně mu to bylo stejně jedno.
"Já ho miloval..." vzlykl si a pustil mne.
"Já vím...já o tom s Aronem mluvil..." přiznal jsem. Jenom pokýval hlavou.
"Nechceš dovnitř? Stejně by asi bylo nebezpečné, kdyby jsi teď zůstal venku..." pohodil hlavou k domovu. Svolil jsem a šel s ním dovnitř. Dal mi nějaké oblečení, večeři a udělal čaj. Byl vážně opuštěný, chudák...Měl snad jenom toho Darwina...
"Jak se má Darwin?" zeptal jsem ho.
"Je nemocný..." uhnul očima. 
"Tak ať se brzy uzdraví."
"Jo...jo, snad jo...." pokýval mírně nepřítomně hlavou sklopenou. Po už tak probrečených tvářích mu stekla slza a skanula na jeho dlaně.

Já vím, zase jsem tu x miliard let nebyla, já vím! :D Ale, jak by řekl Misha, "Už jsme tady zas." a jak by řekl nejmenovaný politik "Sorry jako..." :D 
Nemám omluvu, proč jsem nepsala, snad jenom že jsem líný hovado... :D 
Chtěla bych poděkovat za překonání 7k čtení :)