Morsmordre

Čtyři

Behemoth - O Father O Satan O Sun!

---
Věnováno ereadelanight. Ano, vím, že jsi říkala, že tenhle typ příběhů není úplně tvůj styl, ale tak...
---

„Takže si to všechno zapamatuj," zavrčel Lucius, když Draco na mramorovou podlahu velké prostorné síně ze schodiště dostrkal svůj těžký objemný kufr. „Musíš oslabit Harryho Pottera. A když něco uděláš i těm jeho připitomělým kamarádíčkům, taky jedině dobře," temně se zašklebil. „A ten nejdůležitější úkol. Opravit rozplývavou skříň a-"

„Já vím, otče," odsekl Draco zlostně a dlaněmi si urovnal náznak pomačkání na černém hábitu. Rukávem přeleštil prefektský odznak.

„Hlavně dávej na sebe pozor. A brzy se ozvi," omotala Narcissa paže kolem svého jediného syna a sevřela Draca v drtivém objetí.

„Napíšu hned večer," dostal ze sebe, jak mu matka svým pevným stiskem zabraňovala v dýchání. „Neboj, na Vánoce se zase uvidíme," dodal, když ho pustila, v hlase postrádaje veškeré emoce.

„Musíme jet," zasáhnul Lucius dřív, než mohla jeho žena propuknout v pláč citů.

„Uvidíme se brzy," podotknul nekonkrétně Draco a ustoupil ke svému otci, v dlani tiskna madlo svého kufru. Lucius před sebe natáhnul paži. Draco mu položil dlaň na loket. Siluety plavovlasých kouzelníků, každý jiný, přesto si navzájem tolik podobní, se ztratily v oblaku černého kouře. Dým zavířil u stropu místnosti a zmizel v otevřeném okně.

Draco ten smrtijedský způsob přepravy nenáviděl. Ta chvíle, kdy ztratil fyzické tělo, kdy se jen jako pouhé vědomí vznášel vzduchem, běhal mu z toho mráz po zádech a žaludek se točil v kotrmelcích - kdyby ovšem nějaká záda či žaludek měl. Sledoval pod sebou ubíhající krajinu, lesy postupně se měnící v město, očima vyhledal známou stužku řeky Temže. V nehmotném levém zápěstí mu zacukalo. Dvě stružky černého kouře se snesly do ulic Londýna. Jen pouhý blok od nádraží King's Cross z úzké temné průrvy mezi budovami se vynořili dva v luxusních černých oblecích odění plavovlasí muži.

„Víš tedy, co máš dělat," podotkl dlouhovlasý. Nebyla to otázka, jen pouhé prohlášení.

„Ano. Nezklamu, otče." V modrošedých očích se nezračilo vůbec nic.

„To Malfoyové nikdy." Stiskli si ruku, načež se mladší bez jediného ohlédnutí vydal k nádraží. Dlouhovlasý se ztratil v oblaku černého kouře.

***

Stále nemoci uvěřit tomu, že to doopravdy udělala, poslední hodiny doma Hermiona trávila zavřená ve svém pokoji nad koncem své oblíbené knihy. Potřebovala se nějak uklidnit.

„Mio!" domem se rozlehl křik. Hermiona dočetla závěrečnou větu a zaklapla knihu, zlostně se stávějíc na nohy, a s mikinou v ruce se rozešla do kuchyně, odkud se ozýval hlas.

„Mami. Kolikrát jsem ti říkala, ať mi neříkáš Mio?" zamračila se a přetáhla si mikinu přes hlavu, schovávajíc tím před zraky světa upnuté tílko.

„Máš tu návštěvu," ignorovala paní Grangerová slova své dcery. Hermiona nad tím jen zavrtěla hlavou a zamířila ke dveřím.

„Hermiono!" padnul jí kolem krku bohatý závoj světle hnědých vlasů.

„Melisso. Už pojedeš na intr?" objala Hermiona svou mudlovskou kamarádku.

„Ale kdepak. Posunuli nám začátek roku. Ale ty přeci dnes - Co jsi to udělala?" Melissa vytřeštila nevěřícně oči, když se od sebe dívky odtáhly a jí se naskytla možnost spatřit Hermionin výtvor.