Morsmordre

Čtrnáct

The Pretty Reckless - Just Tonight

---
Věnováno catharineranger. Protože Dramione problems je ta nejlepší a nejdokonalejší dramione ff, která může existovat.
---

Odhodlaný dostát svému zoufalému slibu, dalšího dne Draco rázně kráčel na hodinu Obrany proti černé magii a stejně zdařile jako jindy ignoroval a zároveň se povýšeně mračil na všechny studenty, kteří ho míjeli. Dával si záležet, aby na něm nikdo nemohl poznat, jaká změna se v něm v noci odehrála - až to možná lehce přeháněl opačným směrem. Což beztak nemůže být na škodu, uklidňoval sám sebe, když na chodbě zpražil vpravdě nepříjemným pohledem havraspársko-mrzimorský páreček, co se po sobě s obdivuhodným zápalem tak brzy po ránu plazil, nezáleželo přeci na tom, že šlo dosti očividně o prváky. Jedné věci však nedokázal zabránit, něco přeci jen jinak bylo. Jeho dva věrné stíny, naplno pohlcen svou snahou zůstat stejný jako jindy, ani si nevšiml, kdy zůstali stát daleko za jeho zády.

„Co se to s ním děje? Takhle mimo byl naposledy... Já vlastně nevím," skousla si Pansy nervózně ret, otáčejíc se na Blaise, který však na jejich přítele zíral stejně zmateně jako ona. Shlédnul na Pansy s bezradností v očích.

„Já nevím."

Nepřekvapilo ho, že když vešel do učebny, už tam byla. Přestože si dal pozor na skutečnost, aby na hodinu zavítal daleko před jejím začátkem. Zastavil se ve dveřích a třebaže ji k sobě měl zády, nemohl se ubránit tomu nechat na chvíli subjektivně zastavit čas a jen se na ni dívat, opíraje se o dveře. Možná bláhově věřil, že se z toho, co k ní loni cítil, dostal. Při pohledu na ni do toho všeho však jen bezhlavě spadl zpátky.

Hermiona seděla u jejich společného stolu, před sebou otevřenou knihu, v ní si však nečetla, poněvadž v rukou svírala popsaný pergamen. Takhle z dálky Draco neměl šanci rozeznat, co na něm je napsané, nemohl si však nevšimnout velké skvrny inkoustu rozpité v jeho spodní polovině. Co mohlo zrovna pořádkumilovnou Hermionu Grangerovou vést k tomu, aby něco takového dopustila?

Nezavřel dveře, třebaže ho ruce doslova svrběly, aby to udělal, aby mohl být alespoň do příchodu ostatních studentů s dívkou v naprostém soukromí. Takhle si budou muset vystačit jen s pouhou iluzí.

Navzdory jeho snaze nedala Hermiona nijak najevo, že by si všimla, že se k ní blíží, nebo postřehla alespoň jakoukoli jinou přítomnost. Jen seděla bez jediného pohybu a pohledem propalovala pergamen.

Nic neřekl, když si odtáhnul židli, aby se mohl posadit. Až v tom okamžiku jako by zaregistrovala skutečnost, že není sama.

„Vyděsils mě," obvinila Draca, však jen slovně, když si položila ruku na hrudník v gestu snahy zklidnit splašený tlukot vystrašeného srdce.

„Hermiono, to jsem nechtěl." Její jméno, vyslovil ho jen kvůli tomu, že toužil znovu pocítit jeho chuť. Uvnitř ho však bodlo, když sebou viditelně trhla. Položila pergamen na otevřenou knihu, nadechujíc se k otázce.

„Jak jste vůbec dopadli u McGonagallové? Nedostala jsi trest?" promluvil dřív, než to měla šanci stihnout ona. Všimla si toho, jak se Malfoy nejprve zdánlivě lhostejně zeptal na všechny, vzápětí už však mluvil konkrétně přímo na ni. Nemohla potlačit ten úsměv, který se jí dral na rty.

„Moje absence hůlky byla neprůstřelným argumentem," podívala se mu tázavě do očí, načež zalapala po dechu. Ale proč? Nechápal to.

Zmateně její hůlku vytáhl. Hermiona mu ji z rukou vytrhla dřív, než jí ji stihl předat.